Č. 116.

Vyživovací příspěvek: Nároku na vyživovací příspěvek nemají příslušníci domobraneckého gážisty, kteří mají dle předpisů o požitcích pro vojsko nárok na rodinné požitky.
(Nález ze dne 31. května 1919 č. 2631.)
Prejudikatura: víd. nál. ze dne 17. března 1917 č. 6904. Budw. č. 11780 A a další stálá praxe.
Věc: Emma Martinova v Karlových Varech proti Zemské vyživovací komisi v Opavě o vyživovací příspěvek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Stěžovatelka, manželka městského stavitele ve Frýdku, brala z důvodu povolání svého manžela k aktivní službě vojenské do 1. září 1916 rodinný příspěvek, příslušející manželce gážisty v záloze. Když jí tento příspěvek byl zastaven, zažádala o příspěvek vyživovací počínajíc 1. zářím 1916. Okresní vyživ. komise, zjistivši dotazem u městské rady ve Frýdku, že stěžovatelce vyplácí se z požitků, které měl manžel její jako městský stavitel, měsíčně 198 K 50 hal., resp. v prosinci 1917 237 K 50 hal. a od ledna 1918 281 K 33 hal., zamítla její nárok proto, že obnos městem Frýdkem vyplácený k výživě stačí.
Zemská vyživovací komise zamítla naříkaným výnosem odvolání stěžovatelčino z důvodu uvedeného okresní vyživovací komisí a poněvadž výživa stěžovatelčina není ohrožena.
O stížnosti podané proti tomuto výnosu uvážil nejvyšší správní soud toto:
Jest nesporno, že manžel stěžovatelem byl povolán k aktivní službě vojenské jako poručík, tedy jako gážista, a že jako takový sloužil nejen v době podání žádosti o vyživovací příspěvek, nýbrž i v době vydání naříkaného rozhodnutí. Následkem toho přísluší ve smyslu 3. oddílu 10. hlavy předpisů o požitcích pro vojsko 2. část § 89 rodině jeho nárok na požitky, jež v oddílu 1. této hlavy rodinám gážistů jsou přiznány. Že skutečně nárok na tyto požitky stěžovatelce byl přiznán, připustila sama při svém výslechu dne 15. prosince 1917, kde výslovně doznala, že rodinný příspěvek 175 K měsíčně až do 1. září 1916 dostávala.
Citovanými specielními předpisy postaral se však stát zvláštním způsobem o rodiny vojenských gážistů a mají rodiny gážistů nárok pouze na zaopatřovací požitky, které těmito předpisy pro ně byly stanoveny. Zákon nikde nestanoví, že by rodinám těm byla zůstavena volba, chtějí-li žádati o opatření své podle těchto zákonných předpisů, neb chtějí-li domáhati se vyživovacích příspěvků ve smyslu zákona z 26. prosince 1912 čís. 237 ř. z. nebo z 27. července 1917 čís. 313 ř. z., a je proto volba taková nepřípustná. Máť dojista zákon o vyživ. přisp. dle tendence své zasahovati účinností svou jen tam, kde se stát o příslušníky povolaných nepostaral jinak.
Z těchto důvodů stěžovatelce nárok na vyživ. příspěvek dle zákona z 26. prosince 1912 č. 237 ř. z., resp. z 27. července 1917 č. 313 ř. z. vůbec nepřísluší.
Na tom nemění ničeho, že stěžovatelce původně přiznané zaopatřovací požitky rodinné dnem 1. září 1916 byly zastaveny. Zastavení ono nestalo se, jak z příslušného výměru ve spisech založeného je patrno, proto, že se svrchu cit. předpisy o požitcích rodin gážistů na stěžovatelku nevztahují, nýbrž proto, že plat povolaného, který mu město Frýdek do rukou stěžovatelky vyplácí, tyto požitky přesahuje, a proto vyplácení rodinných požitků místa nemá.
Vzhledem k tomuto právnímu stavu nebylo potřebí zabývati se vývody stížnosti, poněvadž dle tohoto právního stavu veškery body stížnosti jsou pro věc úplně irrelevantní.
Poněvadž tedy naříkané usnesení, stěžovatelce nárok na příspěvek vyživovací odpírající, neodporuje zákonu, bylo stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 116. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 257-258.