Č. 145.

Náklady církevních staveb: Postrádatelného jmění filiálního kostela použíti jest bez ohledu na ostatní konkurenční činitele pro stavby při mateřském kostele, nestačí-li jmění kostela mateřského ku krytí nákladů stavebních.

(Nález ze dne 26. června 1919 č. 3062.)
Prejudikatura: víd. nál. ze dne 26. února 1908 č. 1766/07, Budw. č. 5769 A.
Věc: Patronátní úřad ve Smečně (adv. Dr. Karel Šauer ze Smíchova) proti býv. c. k. ministerstvu kultu a vyučování ve Vídni o použití jmění kostela v Knovízi ku krytí nákladů stavby fary v Srbči.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vadnost řízení.
Důvody: Patronátní úřad ve Mšeci poskytnul za účelem opatření farní budovy při kostele v Srbči stavení v odhadní ceně 23800 K, které mělo býti nákladem vypočteným na 11956 K upraveno k obývání pro faráře, jenž musí od několika let provisorně bydleti v poplužním dvoře.
Po delších jednáních o způsobu náhrady nákladu pro tento projekt dohodly se strany na tom, aby celkový náklad 35756 K byl zapůjčen z přebytku filiálního kostela v Knovízi stojícího pod patronátem Schwarzenberským, kteréžto přebytky dle průměru z let 1912—1915 činí 2632 K 35 h. Částka ta měla býti zapůjčena bezúročně a měla se spláceti z pozdějších přebytků farního kostela v Srbči.
Aby však nebylo zapotřebí po čas války prodávati státní dluhopisy, tvořící majetek kostela v Knovízi, svolil patron obou jmenovaných kostelů, aby byla potřebná částka zapůjčena z důchodu panství na 4 proc. úrok na tak dlouho, až kurs státních dluhopisů stoupne na 90 proc. nominální hodnoty.
Clam-Martinický patronátní úřad na Smečně ohradil se jménem farního kostela v Pcherách, stojícího s filiálním kostelem v Knovízi v kanonickém svazku, proti zamýšlenému použití jmění filiálního kostela v Knovízi pro zmíněný účel, poněvadž jmění kostela knovízského bude zapotřebí k nutnému rozšíření mateřského kostela v Pcherách.
Když arcibiskupská konsistoř v Praze svolila přípisem z 20. září 1916 č. 8453 k odročení projektu rozšíření kostela v Pcherách v přítomné době a projevila svůj souhlas se zamýšleným způsobem hrazení nákladů stavby fary v Srbči, povolilo ministerstvo kultu a vyučování naříkaným rozhodnutím z 29. prosince 1917 č. 26813 po rozumu § 54 zák. ze 7. května 1874 č. 50 ř. z., aby celkový náklad na opatření farních budov v Srbči 35756 K hrazen byl z jmění filiálního kostela v Knovízi, které k tomuto účelu úplně dostačuje, s tou podmínkou, aby náklad ten byl z každoročních přebytků farního kostela v Srbči postupně bezúročně splácen, jakož i aby za účelem prozatímního opatření potřebné hotovosti byla poskytnuta 4 proc. zápůjčka ze Schwarzenberského panského důchodu.
Stížnost proti tomuto rozhodnutí podaná Clam-Martinickým patronátním úřadem popírá zákonitost povolené excindace, poněvadž, jak patronátní úřad v Citolibech při konkurenčním jednání o rozšíření farního kostela v Pcherách sám prohlásil, bude z prostředků kostela v Knovízi zapotřebí k opravám a doplnění inventáře tohoto kostela částky 14500 K. Mimo tuto částku však je třeba 26348 K na přestavbu mateřského kostela v Pcherách, která konsistoří jedině k naléhání patronátního úřadu v Citolibech byla odročena, avšak ihned po uzavření míru provedena býti musí. Použitím jmění filiálního kostela v Knovízi k účelu stavby fary v Srbči byla by přesunuta konkurenční povinnost faktorů přicházejících v úvahu při faře v Srbči na subsidiární konkurenční faktory kostela v Pcherách. Nepostačí-li vlastní jmění kostela v Srbči k úhradě nákladů adaptačních, musí ostatní konkurenti po zákonu k tomu povinní převzíti náklad na tuto stavbu. Jak místodržitelské účetní oddělení prokázalo, jest splacení zápůjčky kostelem v Srbči při nepatrném přebytečném jmění tohoto kostela přímo vyloučeno.
Nejvyšší správní soud uvážil rozhoduje o stížnosti takto:
Zákon ze dne 7. května 1874 č. 50 ř. z. zmocňuje v § 54 státní správu kultu, že může po vyslyšení ordinariátu naříditi, aby bylo použito přebytku nějakého církevního jmění pro jiné církevní účely, k jichž uhrazení není dostatečné dotace, jen tehdy, může-li se dle toho, co z důchodu takového jmění po mnohá léta přebude, s jistotou míti za to, že jmění toho nebude v plné míře zapotřebí k účelům církevním, pro které jest věnováno.
Poukazuje-li stížnost na to, že jmění filiálního kostela v Knovízi jest věnováno nejenom pro udržování tohoto kostela samotného, nýbrž i pro potřebné rozšíření mateřského kostela v Pcherách, dlužno jí dáti za pravdu. Neboť použití jmění filiálního kostela v Knovízi pro zamýšlené rozšíření mateřského kostela v Pcherách, by odpovídalo účelu, pro který jest jeho jmění věnováno. Dle stálé judikatury správního soudního dvoru opírající se o ustanovení platná o kostelní konkurenci v Čechách, sluší totiž bez ohledu na ostatní konkurenční činitele použíti postrádatelného jmění filiálního kostela pro stavby při mateřském kostele (dvorní dekret z 1. dubna 1783 sb. p. z. sv. 2, str. 375, z 9. prosince 1785, z 20. listopadu 1786 a konkurenční normál z 2. května 1826).
Vzhledem k tomu mohl žalovaný úřad povoliti, aby se použilo jmění jmenovaného filiálního kostela pro krytí nákladu stavby farní budovy v Srbči jenom tehdy, když nabyl jistoty, že jmění toho nebude zapotřebí také ani pro rozšíření farního kostela ve Pcherách, stojícího s kostelem Knovízském v kanonickém svazku. Úvaha o tom byla již proto na místě, že se o rozšíření kostela v Pcherách jedná již od r. 1907, že nutnost stavby této byla při konkurenčním jednání dne 25. října 1916 všestranně uznána a náklad její byl rozpočten na 26651 K a že dle prohlášení arcibiskupské konsistoře ze dne 20. září 1916 čís. 8453 bylo od provedení rozšíření kostela ve Pcherách upuštěno jenom v »přítomné době«. Při tom nelze ze spisů shledati, na jak dlouhou dobu zamýšlí kompetentní úřady s provedením přístavby té vyčkávati.
Jak z naříkaného rozhodnutí vysvitá, má se dle úmluvy mezi stranami použíti jmění kostela knovízského ku splacení nákladu pro stavbu fary v Srbči, jenž prozatím byl zapůjčen patronem kostela knovízského i srbečského do té doby, až dosáhne kurs papírové renty, výše 90 proc. nominální hodnoty. Nastalý tím úbytek jmění filiálního kostela knovízského má se pak amortisovati z Dřebytku farního kostela srbečského.
Nejvyšší správní soud nikterak však nemohl ze spisů správních seznati, zdali a pokud vzal žalovaný úřad v úvahu, že může nastati nutnost rozšíření kostela v Pcherách ještě dříve, než bude z přebytků farního kostela v Srbči splacena zápůjčka poskytnutá kostelem v Knovízi, a zda zjištěno, bude-li v okamžiku, kdy snad tato nutnost nastane, míti filiální kostel knovízský ještě takové jmění, jež by stačilo nejenom ku krytí vlastních potřeb tohoto kostela, nýbrž i pro krytí nákladů přístavby v Pcherách.
Tyto okolnosti měl úřad již proto vzíti v úvahu, poněvadž jest dle vyjádření místodrž. účetního oddělení ze dne 7. srpna 1913, sděleného arcibiskupské konsistoři v Praze výnosem místodržitelství ze dne 9. srpna 1913 č. 226140, splácení nějaké zápůjčky, která by byla poskytnuta finálním kostelem v Knovízi k účelům zřízení fary v Srbči, z přebytků jmění tohoto farního kostela úplně vyloučeno a stačily by přebytky ty nejvýše ku 2 proc. zúrokování zapůjčené jistiny. Pozdější vyjádření účetního oddělení, zvláště z 24. července 1914, z 1. července 1915 a z 21. května 1917 neobsahují však žádného určitého udání o tom, zdali možno předpokládati, že vůbec, po případě ve které době bude zaplacena zápůjčka z přebytků kostela srbečského.
Vyžaduje tedy skutková podstata naříkaného rozhodnutí v těchto směrech doplnění a slušelo proto naříkané rozhodnutí dle § 6 zák. o správním soudě zrušiti.

Citace:

č. 145. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 313-315.