Č. 44.

Vyživovací příspěvek: 1. Otázku, je-li výživa příslušníků povolaného ohrožena, posuzovati jest u každého příslušníka samostatně 1. — 2. Zásada stejná jako v bodě 1. při č. 14.

(Nález ze dne 14. února 1919 č. 899.)
Věc: Vincenc Plachý ve Vymyslicích proti Zemské vyživovací komisi v Brně o vyživovací příspěvek. Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Stěžovatel a jeho manželka přihlásili nárok na příspěvek vyživovací z důvodu, že syn jejich Ferdinand, který s nimi žil ve společné domácnosti, byl dne 10. března 1917 povolán k službě vojenské.
Bylo zjištěno, že žadatelé jsou vlastníky hospodářství s pozemky ve výměře 15 měr a že povolaný syn, zedník, pomáhal rodičům pozemky obdělávati.
Okresní komise vyživovací přiznala matce povolaného příspěvek vyživovací, nárok stěžovatelův zamítla s odůvodněním, že výživa jeho není ohrožena. Odvolání z rozhodnutí toho stěžovatelem podané zemská vyživovací komise zamítla poukazujíc k tomu, že okresní komise již vzhledem k částečnému jen ohrožení výživy rodičů povolaného manželce stěžovatelově příspěvek vyživovací přiznala, dále že hledě k výnosu pozemku a k okolnosti, že v rodině není malých dítek, není výživa stěžovatelova povoláním syna ke službě vojenské ohrožena.
Stížnost k nejv. správnímu soudu podaná vytýká naříkanému rozhodnutí nezákonnost, kterou shledává v tom, že bylo vysloveno, že výživa stěžovatelova není ohrožena, ačkoliv bylo známo, že výživa jeho manželky povoláním syna ohrožena jest, a uvádí, že stěžovatel pro tělesné vady není způsobilým k polním pracem.
Otázka, zdali výživa stěžovatelova odnětím pracovní síly povolaného syna jest ohrožena, není otázkou právní, nýbrž otázkou skutkovou, jejíž zodpovědění jest částí skutkové podstaty. Dle § 6, odst. 1 zák. o spr. s. má správní soud zpravidla rozhodnutí svému za základ položiti skutkovou podstatu, o niž se opírá rozhodnutí naříkané; nepřísluší mu proto věcně přezkoumávati závěr vyživovací komise, že výživa stěžovatelova není ohrožena, nýbrž může dle § 6, odst. 2. zák. o spr. s. jen zkoumati, netrpí-li řízení správní některou podstatnou vadou formální.
Stížnost neuplatňuje takových vad. Nejvyšší správní soud pak zkoumaje z povinnosti úřadu, zda skutkový základ pro rozhodnutí sporné otázky o ohrožení výživy byl dostatečně vyšetřen, neshledal žádného nedostatku v tomto směru, neboť výsledky šetření, zejména o rozsahu hospodářství, poskytly komisi vyživovací, které poměry pro posouzení výnosu z hospodářství toho směrodatné dojista jsou známy, dostatečný podklad pro zodpovědění otázky, je-li výživa stěžovatelova povoláním syna ohrožena čili nic. Tvrzení stěžovatelovo teprve ve stížnosti k tomuto soudu uvedené, že pro tělesné vady není k pracem hospodářským způsobilý, jest nepřípustnou novotou, k níž dle §§ 5 a 6 odst. 1. zák. o spr. s. hleděti nebylo. Námitka stěžovatelova, že přísluší-li jeho manželce nárok na příspěvek vyživovací proto, že výživa její jest ohrožena, jest také výživu jeho za ohroženou pokládati, není důvodna, poněvadž otázku, je-li výživa příslušníků povolaného ohrožena, posuzovati jest ohledně každého příslušníka samostatně.
Naříkaným rozhodnutím nebyl nárok stěžovatelův zamítnut jedině z důvodu, že manželce jeho byl již vyživovací příspěvek přiznán, nýbrž na základě samostatného posouzení, je-li výživa jeho ohrožena. Bylo proto stížnost zamítnouti.

Tak i stálá praxe další.

Citace:

č. 44. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 121-122.