Č. 126.

Usnesení obecního zastupitelstva: 1. Když při schůzi obecního výboru řádně svolané bylo bez protestu členů výboru usneseno také o naléhavých předmětech, které nebyly členům výboru před schůzí oznámeny, není tato okolnost sama o sobě důvodem neplatnosti usnesení. — 2. Otázka, zda nějaké opatření hospodářské jest výhodné, není otázkou právní, nýbrž skutkovou. Nejvyšší správní soud může ji tedy přezkoumati jen s hlediska § 6, odst. 2. zák. o správ. s.
(Nález ze dne 11. června 1919 č. 2913.)
Prejudikatura: K 1.: víd. nál. ze dne 23. října 1909 č. 9322, Budw. č. 6953 A a ze dne 27. prosince 1910 č. 13659, Budw. č. 7813 A.
Věc: Dr. Kilián Frank v Karlových Varech proti Zemské správní komisi král. Českého (za stranu súčastněnou obec Karlovy Vary adv. Dr. Ferd. Fleischner v Karlových Varech) o prodej strojů a strojních součástek elektrárny v Karlových Varech.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Obec města Karlovy Vary měla zařízenou elektrárnu v Donicích, přestala však r. 1913 sama vyráběti elektřinu, smluvivši s elektrárnou Duchcovsko-Podmokelské dráhy, že tato bude městu dodávati potřebný elektrický proud a že elektrárna městská ponechá se jako podpůrné zařízení pro určité blíže označené případy.
Když po zabrání veškeré mědi k účelům válečným, byla měď z přebytečných strojů elektrárny bez předchozího usnesení obecního výboru přenechána ústředně kovové, usnesl se dne 14. prosince 1916 na základě provedeného řízení ofertního a zprávy ředitele městských zařízení osvětlovacích obecní výbor karlovarský, uznav, že jde o nutný případ, aby stroje a součásti strojů městské elektrárny byly prodány firmě, která učinila nejpříznivější nabídku. Odvolání stěžovatelovo z tohoto usnesení nebylo ani v druhé, ani ve třetí stolici vyhověno, čemuž stížnost vytýká nezákonnost.
Nezákonnost seznává stížnost v okolnosti, že členům obecního výboru ani v den sezení ani před samým sezením nebylo sděleno, o čem se mají usnášeti, nýbrž že teprve v sezení samém po vyčerpání téměř celého pořadu sděleno bylo výboru, že bude podán návrh na odprodání strojů a součástí strojů karlovarské elektrárny.
Nejvyšší správní soud neshledal tuto výtku odůvodněnou, uváživ, ze obecní řád v odst. 4 § 42 ve znění zákona z 25. března 1889 č. 28 ř. z. váže neplatnost usnesení obecního výboru pro vady při svolání schůze sběhlé jen na případ, když svolání to nevyhovovalo předpisům, jež před touto zákonnou sankcí jsou v § 42 ob. zříz. uvedeny (arg. slova »a takovéto svolání«), t. j. předpisům v odst. 2. a 3. obsaženým. Sankce tato nevztahuje se však na zanedbání požadavku, o němž zákon teprve potom t. j. v odst. 5 § 42 mluví, který tudíž slovy »takovéto svolání« nemohl býti zahrnut. Účel požadavku, aby byl předmět porady členům výboru již před schůzí oznámen, nese se, jak správní soudní dvůr již v nálezu ze dne 23. října 1909 čís. 9322, Budw. č. 6953 A vyslovil, k tomu, aby poskytnuta byla členům výboru možnost zvěděti o předmětech jednání, je seznati, po případě o nich přemýšleti a tím sobě sjednati názor k hlasování potřebný. Opomenutí oznámení předmětu jednání zasahá tedy pouze do právní sféry členů výboru, nemajíc vlivu na platnost usnesení výboru a nezakládá právo poplatníka, aby usnesení to bral v odpor.
Stížnost uvádí dále, že již před usnesením ze dne 14. prosince 1916 bez usnesení obecního výboru byla měď ze strojů prodána ústředně pro kovy, že tento postup byl nezákonný, poněvadž takto prodán byl majetek obce, a to majetek náležející ku kmenovému jmění, a míní, že kdyby nezákonnost ta byla vyslovena, byla by také dána nezákonnost nynějšího prodeje strojů, poněvadž tento prodej jest podmíněn prodejem dřívějším. Tento závěr neshledal nejvyšší správní soud správným. Dlužno předem ukázati k tomu, že již nálezem c. k. správního soudu ve Vídni ze dne 27. ledna 1917 čís. 1875, Budw. č. 11715 A na stížnost dnešního stěžovatele bylo uznáno, že Donická elektrárna města Karlových Var není částí kmenového jmění této obce nebo některého ústavu obecního. Z toho jde, že na prodej jednotlivých součástek tohoto podniku, tedy i sporných strojů, nelze upotřebiti předpisů § 97 ob. zříz., platících o prodeji kmenového jmění obce.
Správným je sice, že prodej strojových součástí, náležejících k obecnímu podniku, kterým strojové zařízení samo může býti znehodnoceno, není aktem obyčejného hospodaření, nýbrž obsahuje v sobě již nakládání s věcí, které mělo býti schváleno usnesením obecního výboru.
Toto schválení stalo se však v tomto případě třeba teprve dodatečně tím, že obecnímu výboru o tom bylo učiněno sdělení a tento proti provedenému odevzdání měděných součástí ústředně kovové ničeho nenamítal.
Zbývá tudíž pouze námitka, že zemská správní komise prodej obecním výborem usnesený měla zrušiti jako pro obec nevýhodný.
Otázka, zdali nějaké hospodářské opatření jest výhodné, není otázkou právní, nýbrž otázkou skutkové podstaty. Zodpovědění její jeví se proto skutkovým zjištěním ve smyslu § 6, al. 1 zák. o správním soudu, které nejvyšší správní soud musí vzíti za základ svého rozhodnutí, nemoha zkoumati věcnou správnost jeho. Dle al. 2 § 6 může býti předmětem přezkoumání pouze řízení, tedy pouze formální vady v tomto odstavci blíže vytknuté.
Stížnost ve směru tom vytýká, že zemská správní komise nevyšetřila všechny stěžovatelem uvedené technické a finanční pochybnosti, zvláště že neopatřila dobré zdání nestranného znalce, nýbrž že se spokojila s posudkem odborného úředníka na věci interesovaného.
O všech těchto námitkách nemohl nejvyšší správní soud jednati, poněvadž volné ocenění průvodů, které správním úřadům při posouzení jednotlivých průvodních a přezvědných prostředků přísluší, vylučuje možnost, aby žalovanému úřadu bylo předpisováno, které z přezvědných prostředků po ruce jsoucích pokládati má za dostatečné a důkaz tvořící.
Nelze proto shledati ani nezákonost ani vadnost řízení v tom, že úřad pokládal důkladně odůvodněné dobré zdání ve zprávě odborného úředníka elektrárny o věci dobře zpraveného za dostatečné ku zodpovědění skutkové otázky shora vytknuté.
Stížnost jeví se proto neodůvodněnou, pročež byla zamítnuta.

Citace:

č. 126. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 280-282.