Č. 220.

Řízení před nejvyšším správním soudem: * Strana, která podávala stížnost na nejvyšší správní soud, nemůže proti rozhodnutí vydanému následkem nálezu tohoto soudu činiti v nové stížnosti na nejvyšší správní soud námitky proti oněm částem nového rozhodnutí, jež přijaty byly z původního rozhodnutí a jež prvou stížností nebyly potírány.
(Nález ze dne 29. října 1919 č. 4052)
Věc: Václav a Pavlína Kaadenovi v Bílině (adv. Dr. Vilém Kraus z Bíliny) proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako nepřípustná.
Důvody: Platebním rozkazem kr. čes. zem. inspektorátu pro zemské dávky v Praze ze dne 16. srpna 1916 čís. 2519/231 ex 1916 byla stěžovatelům z převodu domu čís. pop. 273 v Bílině, který postavili na pozemku koupeném trhovou smlouvou ze dne 17. července 1907 za 1090 K a dne 14. března 1916 prodali za 10750 K, vyměřena dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí. Procento stoupnutí hodnoty vypočítal vyměřovací úřad srovnáním zjištěného přírůstku hodnoty 3160 K a nabývací ceny stavebního místa 1090 K. Téhož postupu při určení procenta stoupnutí hodnoty přidržela se i druhá stolice v usnesení ze dne 11. května 1917 čís. 3—64716. Rozhodnutí druhé stolice potírali stěžovatelé stížností na správní soud ve Vídni v oné části, která náklady na stavbu domu připočítatelné k nabývací ceně stavebního místa zjistila toliko penízem 6500 K, nenamítali však ničeho proti postupu zachovanému při vypočítávání procenta stoupnutí hodnoty. Správní soud ve Vídni nálezem ze dne 22. prosince 1917 čís. 31851 ex 1917 zrušil rozhodnutí druhé stolice, postaviv se na stanovisko, že řízení, pokud se týkalo vyšetřování nákladů připočítatelných k nabývací ceně, je vadným. Druhá stolice, rozhodujíc na novo o věci shodla se se stěžovateli na tom, že při vyměření dávky je náklady připočítatelné k nabývací ceně bráti ve výši 8000 K a vyměřila pak dávku počítajíc procento stoupnutí hodnoty opět srovnáním nabývací ceny stavebního místa v obnosu 1090 K a přírůstky hodnoty, jenž teď zjištěn obnosem 1605 K 50 h.
Ve stížnosti podané do tohoto nového rozhodnutí dovozují stěžovatelé, že výpočtu procenta stoupnutí hodnoty je za základ položiti nabývací hodnotu domu 9144 K 50 h, neboť nabývací hodnotu domu tvoří nabývací cena stavebního místa 1090 K, pak stavební náklad domu 8000 K a 5 proc. nabývací ceny stavebního místa v částce 54 K 50 h.
Nejvyšší správní soud vycházel při svém nálezu z těchto úvah:
§ 18 zák. ze dne 22. října 1875 čís. 36 ř. z. ex 1876 předpisuje, že jest třeba jednotlivé body stížnosti na správní soud přesně ve stížnosti uvésti. Stížnost takto instruovaná musí býti podle ustanovení § 14 leg. cit. u správního soudu podána do 60 dnů po doručení rozhodnutí neb opatření poslední instance. Strana, která se cítí rozhodnutím neb opatřením správního úřadu stíženou ve svých právech, musí tedy všecky body stížnosti v této lhůtě přivésti k platnosti, neboť jinak na ně před forem správního soudu nemůže býti vzat zřetel.
Stěžovatelé berou v odpor onu část naříkaného rozhodnutí, jež se týká výpočtu procenta stoupnutí hodnoty. Této části naříkaného rozhodnutí položen je za základ právní názor, že procento stoupnutí hodnoty počítá se z nabývací ceny, resp. hodnoty, jak o ní mluví § 8 čes. řádu dávk. a nikoliv z nabývací ceny, resp. hodnoty ve smyslu § 8 leg. cit., k níž se přirážejí náklady vypočítané v § 9 leg. cit.
Tím, že ve své stížnosti na správní soud ve Vídni nenamítali ničeho proti rozhodnutí 2. stolice ze dne 11. května 1917 čís. 3—647/8/16 v oné části, která výpočet procenta stoupnutí hodnoty provedla dle téže zásady, které užilo naříkané rozhodnutí, vzdali se stěžovatelé v tomto sporu práva potírati před nejvyšším správním soudem, jenž po utvoření státu československého nastoupil dle zákona ze dne 2. listopadu 1918 čís. 3 sb. z. a nař. pro obvod nového státu na místo správního soudu ve Vídni a jehož řízení krom úchylek, v tomto sporu v úvahu nepřicházejících, na stejných spočívá zásadách, jako řízení před býv. c. k. správním soudem (srovn. zákon ze dne 22. října 1875 1875 čís. 36 ř. z. ex 1876), naříkané rozhodnutí v části zjišťující procento stoupnutí hodnoty pro mylnost právního názoru týmž správním úřadem v témže sporu o téže otázce zaujatého.
Na tomto stavu věci nemění ničeho ta okolnost, že výše stoupnutí hodnoty v původním usnesení 2. stolice a v naříkaném rozhodnutí je různá. Tato různost je důsledkem odchylné výše nákladů, které byly při vypočítávání přírůstku hodnoty k nabývací ceně stavebního místa připočítávány. Stěžovatelé neberou přece v odpor algebrickou správnost výpočtu procenta, nýbrž stížnost jejich čelí proti právní zásadě, kterou správní úřad se řídil při výpočtu procenta stoupnutí hodnoty. A s námitkami proti právní zásadě jsou stěžovatelé, jak výše dolíčeno, prekludováni.
Z těchto důvodů bylo stížnost jako nepřípustnou zamítnouti.

Citace:

č. 220. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 448-450.