Č. 284.

Zabírání bytů: Společný bytový úřad není dle zákona oprávněn přenésti svoji zákonnou kompetenci ať vůbec nebo z části na jiný orgán ať státní či jiný. Tak zv. »Vojenský odbor min. národní obrany« není v platném řízení nadán žádnou kompetencí ve věcech bytových, účast jeho má tudíž za následek zmatečnost a vadnost řízení.
(Nález ze dne 29. prosince 1919 č. 6842.1
Věc: Oskar Pasch, obchodník v Praze 2.-2015, proti Společnému bytovému úřadu v Praze (vojenský odbor ministerstva Národní obrany) o zabrání bytu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Naříkaným rozhodnutím zabrán byl podle § 6 nařízení z 22. ledna 1919 č. 38 sb. z. a n. byt stěžovatelův v domě č. p. 2015 v Praze 2., poněvadž jest prokázáno, že byt ten není zákonitě obydlen a používán.
O stížnosti proti tomu. podané uvážil nejvyšší správní soud takto:
Naříkané rozhodnutí jeví se již formelně jako rozhodnutí »společného bytového úřadu (voj. odbor M. N. O.)« a jak z obsahu spisů jest patrno, bylo i celé řízení sloužící za podklad tomuto nálezu provedeno rovněž »společným bytovým úřadem (Vojenský odbor Ministerstva Nár. obrany) v Praze«.
Ale nařízení vlády státu československého ze dne 22. ledna 1919 čís. 38 sb. z. a n., o něž se v odpor vzatý nález opírá a jehož § 18 sloužil za východisko pro zavedení dotčeného šetření, nějakého úřadu toho jména a toho složení vůbec nezná. K provedení řízení i k vydání příslušného rozhodnutí jest dle cit. nařízení povolán pro obce sloučené dle čl. 1. ve společný bytový obvod toliko a jedině »společný bytový úřad«, podléhající ministru sociální péče (č. 4.), jehož složení upravuje čl. 1. § 20.
Nikde v celém tomto nařízení není ustanovení, že by směl tento společný bytový úřad svoji zákonnou kompetenci přenésti ať vůbec nebo z Části na nějaký jiný orgán ať státní nebo jiný.
Není-li však takového výslovného zákonného zmocnění, platí i pro něj neporušitelná i absolutní zásada o nezcizitelnosti kompetence, kteráž zásada tak ovládá veškeré řízení administrativní, že ani se svolením stran nemůže určitá záležitost právní úřadu příslušnému býti odňata a na úřad jiný přenesena.
Nejvyšší správní soud nepokládal ani za nutno, blíže vyšetřovati, v jakém poměru společný bytový úřad v Praze dle § 20 cit. zák. příslušný stojí k zmíněnému »vojenskému odboru ministerstva Národní obrany«.
Již z okolnosti ze spisů patrné, že šetření konal orgán ministerstva Národní obrany, že i »vojenský odbor« tohoto ministerstva vystupuje na venek jako samostatný, od společného bytového úřadu v Praze různý orgán, že společný bytový úřad dopisy i nejvyššího správního soudu na něj řízené postupuje »vojenskému bytovému úřadu ministerstva Národní obrany« k dalšímu úřednímu jednání, že tento vojenský bytový úřad má svoji podatelnu a svoje samostatné úřední pečetě a razítka, shledal dostatečně, že v řízení i rozhodování se súčastnil tento »vojenský bytový úřad«, tedy orgán zákonu úplně neznámý, jenž nižádnou kompetencí ve věcech bytových v platném nařízení není nadán.
Účastenství tohoto orgánu činí celé provedené řízení zmatečným a vadným, rozhodnutí samo nejeví se rozhodnutím úřadu řádně k tomu povolaného a příslušně sestaveného, pročež bylo rozhodnutí toto dle § 6 zákona o správním soudě pro vadnost řízení zrušiti.

Stejně i v četných nálezech dalších._1)

Citace:

č. 284. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 583-584.