Čís. 7186.

Byl-li o výživném nemanželského dítěte uzavřen smír v nesporném řízení, jest se i změny smíru domáhati v řízení nesporném, má-li návrh — Čís. 7186 —
1112
na novou úpravu svůj základ jen v podstatné změně v potřebách dítěte a v hospodářské mohoucnosti nemanželského otce.
V tom, že povinnost nemanželského otce k placení výživného byla stanovena »až na další«, nelze spatřovati zřejmou nezákonnost (§ 16 nesp. říz.).
(Rozh. ze dne 28, června 1927, R 1 500/27.)
Na základě smíru v nesporném řízení složil nemanželský otec roku 1918 na výživu dítěte odbytné 400 Kč. Návrhu v nesporném řízení, by nemanželský otec platil dítěti měsíčních 200 Kč, ježto odbytné jest vyčerpáno a potřeby dítěte se zvětšily, vyhověl soud prvé stolice potud, že přiznal dítěti 90 Kč měsíčně. Rekursní soud k rekursu nemanželského otce napadené usnesení potvrdil. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatel, dovolávaje se předpisu § 16 pat. o nesp. říz., vytýká srovnalým rozhodnutím nižších soudů nezákonnost po případě zmatečnost z té příčiny, že mu bylo uloženo piatiti výživné »až na další« bez ohledu na to. že nemanželský otec jest povinen vyživovati dítě pouze do doby, až se bude moci samo živiti, dále pak proto, že rozhodnutí byla vydána v řízení nesporném. V tomto směru hájí stěžovatel názor, že se nová úprava vyživovacích příspěvků mohla státi pouze v řízení sporném, ježto stěžovatel popřel změnu okolností, o něž se napadená rozhodnutí opírají, čímž zřejmě naznačuje, že rozhodnutí závisela na zjištění sporných okolností skutkových. Pokud se týče otázky, zda mohl prvý soud o nové úpravě výživného rozhodovati v řízení nesporném, když povinnost vyživovací byla původině upravena smírem ze dne 29. března 1918, nelze ovšem opírati pravomoc soudce, rozhodnuvšího v řízení nesporném, o § 17 první dílčí novely, jak to — patrně nedopatřením — učinil soud rekursní, nýbrž o § 16 této novely. Podle tohoto ustanovení má soud odkázati poručníka na pořad práva pouze tenkráte, když rozhodnutí o výživném závisí na zjištění skutkových okolností, jež prostředky řízení nesporného nelze zjistiti. Leč o takový případ tu nejde a bylo proto rozhodováno o výživném právem v řízení nesporném. Názoru tomuto nevadí, že se tu jedná o novou úpravu povinnosti vyživovací. Došloť ke smíru ze dne 29. března 1918 rovněž v řízení nesporném a není tedy překážky, by změna smíru nebyla provedena zase v řízení nesporném, když návrh na novou úpravu má svůj základ jen v podstatné změně v potřebách dítěte a v hospodářské mohoucnosti nemanželského otce (srv. rozh. n. s. čís. 1224 a 2101). Nejsou tedy usnesení nižších soudů zmatečná proto, že byla vydána v řízení nesporném. Usnesení ta nejsou ani zřejmě nezákonná z té příčiny, že povinnost vyživovací byla jimi slovy »až na další« stanovena na dobu neurčitou. Tímto výrazem zůstaly nedotčeny zákonné předpisy, podle nichž jest otec povinen pečovati o výživu dítěte do té až bude s to, aby — Čís. 7187 —
1113
se samo živilo (§§ 141, 166 obč. zák.). Je tedy stěžovateli volno, domáhati se sproštění z této povinnosti, jakmile se onen okamžik dostaví. Okamžik ten dosud nenastal, poněvadž nezl. Marianna F-ová je ještě učednicí v obchodě H-ové, kde dostává pouze měsíční příspěvek 50 Kč, a je tedy jasno, že není dosud s to, by se sama ze svého výdělku uživila. Předpoklady § 16 pat. o nesp. řízení nejsou splněny a bylo dovolacímu rekursu odepříti úspěch.

Citace:

Čís. 7186. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 1137-1139.