Pravoplatně připuštěná výpověď z bytu nepozbývá platnosti tím, že přešlo vlastnictví domu na osobu jinou, i není vypovězený oprávněn podati pouze z tohoto důvodu na bývalého vlastníka domu žalobu oposiční (§ 35 ex. ř.). K návrhu majitele domu F. S. byla pravoplatně připuštěna čtvrtletní výpověď z bytu z důvodu § 1 číslo 12. zákona o ochraně nájemníků, a majitel domu včas zažádal za exekuci vyklizením. Vypovězený nájemník E. T. podal žalobu na majitele domu (vymáhajícího věřitele) po rozumu § 35 ex. ř. (oposiční), pokud se týče na zrušení výpovědi, protože po vydání exekučního titulu žalovaný dům ten prodal své dceři. Žaloba byla soudy všech stolic zamítnuta, nejvyšším soudem z těchto důvodů: Dovolací soud sdílí právní názor odvolacího soudu, že žalovaný nepozbyl práv z usnesení, jímž připuštěna byla výpověď žalobce z bytu, tím, že napotom přestal býti vlastníkem domu. Výpověď nepozbyla platnosti tím, že přešlo vlastnictví domu na osobu jinou, neboť jak odvolací soud správně uvedl, není zákonného ustanovení, podle něhož by nastávala v takovém případě bezúčinnost platného exekučního titulu. Nějaká jiná okolnost, jež by nárok zrušovala nebo stavila, žalobcem tvrzena nebyla. Že by byl nárok žalovaného, plynoucí z uvedeného usnesení, přešel na novou nabyvatelku domu způsobem uvedeným v § 9 ex. ř., ani žalobcem tvrzeno nebylo. Zůstává tedy z tohoto exekučního titulu oprávněným žalovaný, i když majitelem domu již není, pokud tomu nový majitel nebo s tímto navázaný snad nový nájemní poměr neodporuje. Jest zcela věcí právního poměru, žalovaného a nové majitelky domu, kdo z nich má uplatňovati nároky z exekučního titulu proti žalobci. Žalobce, jehož závazek nezanikl, nemůže z toho, že dům přešel na nového majitele, žádných práv pro sebe dovozovati. Vývody rozsudku odvolacího soudu, že tu neplatí clausula rebus sic stantibus, jsou správné, dovolání se na ně odkazuje (nejedná se tu o smlouvu mezi stranami, jež má býti splněna, nýbrž o splnění nároku výrokem soudcovským přiznaného). Rozhodnutí nejvyš. soudu z 18. března 1926 č. j. Rv I 326/26. Dr. Grešl.