Předpisu §u 84 odst. 2 c. ř. s, nelze použíti na podání dovolacího spisu do usnesení II. stolice, jímž žaloba byla pro zmatek podle §u 477 č. 6 c. ř. s. odmítnuta. Dovolání dlužno odmítnouti. Z důvodů nejvyššího soudu: Napadené rozhodnutí je podle své povahy a zevní úpravy usnesením. Soud druhé stolice rozhodl o odvolání, které vzalo rozsudek soudu prvé stolice v odpor pro zmatečnost podle §§ 471 č. 5 a 477 č. 6 c. ř. s. Podle §u 473 c. ř. s. rozhoduje odvolací senát v případech §u 471 c. ř. s. odvolání usnesením. Napadené rozhodnutí, jež správně není ani opatřeno nadpisem »Jménem Republiky«, vyhraženým pro rozsudky, praví také výslovně, že odvolací soud se usnesl. Proti usnesením připouští zákon podle §u 514 c. ř. s. jako opravný prostředek jen rekurs. Jeho konečný návrh může směřovati toliko k tomu, by napadené usnesení bylo změněno, pokud se týče zrušeno, nemůže se však domáhati rozhodnutí ve věci samé. Rekursní spis je také podati toliko v jednom vyhotovení pro soud, vyhotovení pro odpůrce není třeba (§ 150 jedn. ř.). Strana žalující podala však proti napadenému rozhodnutí jako opravný prostředek přípravný spis, naznačený výslovně jako dovolání proti rozsudku, a podala jej dvojmo; jeho vývody vztahují se výslovně k dovolacímu důvodu §u 503 č. 4 c. ř. s. a konečný návrh zní, by napadený rozsudek byl zrušen, pokud se týče změněn a byl obnoven rozsudek soudu první stolice. Žalující strana učinila tedy podání, jež podle své zevní úpravy, svého obsahu a konečného návrhu je dovoláním, podle §u 502 c. ř. s. přípustným toliko proti odvolacím rozsudkům. Pochybila tudíž zřejmě ve volbě opravného prostředku, neboť z jejího podání nelze souditi, že by jí byl na mysli tanul správný opravný prostředek, který jen nesprávně pojmenovala a ustrojila. Bylo proto její dovolání jako nepřípustné odmítnouti (srov. rozh. č. 1309 Sb. n. s.). Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 30. prosince 1925, čj. R I 1935/25.