Forum contractus

(soud smluvní).
I. Pojem a význam.
Kdežto z pravidla žaloba u toho soudu podati se má, v jehož obvodu bydliště žalovaného leží, obsahuje § 43 jur. nor. výjimečné ustanovení, které zní: Bylo-li místo, kde platiti se má nebo kde jiný závazek splniti se má, ve smlouvě výslovně určeno, mohou všechny žaloby ve příčině této
smlouvy, ať vztahují se na její splnění, zrušení, nebo ku náhradě škody pro nesplnění, u toho soudu býti podány, kterému by žalovaný podroben byl, kdyby se v tom místě nalézal, kde smlouva splniti se má (soud smluvní — forum contractus, správněji soud splnění — forum solutionis). Slovo »mohou« bylo zvláště vytknuto, poněvadž se žalobci ponechává na vůli vzdáti se práva uděleného jemu § 43 jur. nor. a jiný soud dle ustanovení jur. normy příslušný za pomoc požádati.
II. K odůvodnění příslušnosti tohoto soudu není zapotřebí
písemného průkazu, naopak soud místa splnění má žalobu přijati, jen když se v ní tvrdí, že místo splnění výslovně bylo umluveno (výn. min. sprav, ze dne 29. října 1857 č. 22224 a roz. nejv. s. ze dne 17. června 1857 sb. »Gl. U« č. 387 kn. jud. 22). Je-li příslušnost tohoto soudu odůvodněna, pak platí také pro oba kontrahenty a pro všechny žaloby ze smlouvy dotyčné vyplývající (výn. ze dne 1. října 1889 sb. »Novák« IV, 185). Ovšem může žalovaný správnosť tvrzení žalobcových ohledně fori contractus popříti, a přísluší pak tomuto tvrzení svá dokázati. Popření toto děje se namítnutím nepříslušnosti soudu (§ 40 s. ř.). (Viz čl. Příslušnost soudní.) Nesluší pokládati za výslovné smluvení místa splnění, jestliže toto již zákonem jest stanoveno (§ 905 o. o. z., čl. 324 a 325 obch. z.), aneb jestliže plyne z povahy věci samé (roz. ze dne 8. dubna 1891 sb. »Novák« IV, 360, ze dne 15. května 1885 sb. »Gl. U« č. 10576 a jiné). Starší praksis byla částečně opačnou (roz. ze dne 29. dubna 1884 sb. »Gl. U.« č. 10008, ze dne 15. února 1870 sb. »Gl. U.« č. 3751 a jiné). Rovněž nedostačí k odůvodnění této příslušnosti slib kupcův, že kupní cenu prodavači třeba i na svůj náklad zašle (roz. ze dne 11. března 1885 sb. »Gl. U.« č. 10472, ze dne 20. ledna 1874 sb. »Gl. U.« č. 5227 rep. nál. 66), nebo skutečné
zaslání části dluhu (roz. ze dne 4. ledna 1876 sb. »Gl. U.« č. 5969, ze dne 7. ledna 1869 sb. »Gl. U.« č. 3232), stačí však slib kupcův, že cenu kupní sám přinese (roz. ze dne 25. října 1889 časop. »Ger. Halle« č. 45 r. 1889). Je-li místo, kde věc se má dodati, výslovně ustanoveno, může také žaloba o zaplacení úplaty za ni u soudu tohoto místa býti podána (roz. ze dne 24. června 1885 rep. nál. 124), a má v tomto směru výraz »k dodání franco X.« stejný význam jako »loco X.« (roz. ze dne 13. března 1889 časop. »Ger. Halle« č. 27 z r. 1889). Ohledně určení místa platebního, jež ve faktuře často se vyskytuje, srovnej čl. Faktura.
Sporna jest otázka, zda-li úmluva placení poštovní dobírkou oddůvodňuje forum contractus, a zvláště zda odůvodňuje je pro místo, kde bydlí dlužník, aneb pro místo, kde bydlí věřitel (roz. ze dne 29. dubna 1873 sb. »Gl. U.« č. 5352, ze dne 14. února 1864 sb. »Adi. a C1.« č. 40, ze dne 18 července 1861 sb. »Gl. U.« č. 1359, ze dne 29. dubna 1874 sb. »Adl. a C1.« č. 495). Správným bylo by na všechny tyto otázky dáti odpověď zápornou, ježto v domnělé úmluvě toliko způsob placení výslovně určen jest (totiž placení hotovými), nikoli ale místo placení a jelikož okolnosť, že obnos zasílá se oprávněnému dobírkou, nestačí, aby odůvodnila příslušnost soudu smluvního. Ovšem může však jinými okolnostmi na př. určením místa, kam věc se má dodati (viz shora), příslušnost soudu smluvního býti odůvodněna.
III. Právo směnečné.
§ 1 říz. ve v. směn. ustanovuje, že žaloba může býti podána také u soudu pro směnečné žaloby místa platebního příslušného. Určení místa platebního na směnce má význam též tehdy, když směnečný závazek dlužníkův zanikl, jelikož také t. zv. žaloba z obohacení ve smyslu čl. 83 sm. ř. u soudu místa platebního podána býti může, avšak nikoliv u soudu příslušného pro žaloby směnečné, nýbrž u obyčejného soudu civilního (roz. ze dne 17. října 1873, rep. nál. 57, ze dne 1. června 1882 sb. »Czelechowsky« č. 310; roz. ze dne 18. prosince 1889 rep. nál. č. 147).
IV. Nová jur. norma v § 88 zák. ze dne 1. srpna 1895 č. 111 ř. z. ustanovuje:
Žaloby na uznání trvání nebo netrvání smlouvy, na splnění její nebo zrušení, jakož i náhradu škody z nesplnění nebo ne řádného splnění její vzešlé, mohou podány býti u soudu toho místa, ve kterém dle písemné smlouvy stran žalovaným plniti se má. Ve smlouvě této musí býti obsaženo, že místem splnění též právo v tomto místě žalovati, jest odůvodněno. Mezi obchodníky zakládá se příslušnost soudu místa splnění též bezzávadným přijetím faktury, která obsahuje doložku, že plniti se má v určitém místě a že v tomto místě též žaloba z obchodu toho podána býti může.
V. Poplatky.
Pokud o námitce nepříslušnosti zvláštní nález vynesen býti musí (řízení ústní a písemné), podléhá tento, nepřevyšuje-li cena sporného předmětu bez vedlejších povinností 50 zl., pevnému poplatku 1 zl., ve všech ostatních případech 2 zl. 50 kr. Tento poplatek zapravuje se v kolcích (p. s. 103 popl. z.)

Citace:

Forum contractus. Všeobecný slovník právní. Díl první. Accessio - Jistota žalobní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1896, svazek/ročník 1, s. 502-504.