Skutečnost, že někdo má z kupní smlouvy nárok na vydání parcelovaného pozemku, nedává mu postavení strany v řízení parcelačním podle pražského stavebního řádu.

Stěžovatel uvedl, že v době rozhodování o parcelaci zaplatil smluvenou kupní cenu za pozemek, o jehož přeparcelaci jde. zcizitelce, hlavnímu městu Praze. Knihovně však pozemek převeden nebyl.
Na sporu byla otázka legitimace k opravnému prostředku v řízení parcelačním.
Otázku tu lze posuzovati jen podle ustanovení pražského stavebního řádu, zejména podle §§ 8—10 tohoto zákona. Na tom nic nezměnil ani správní řád č. 8/1928 Sb., jehož předpisy o »stranách« (§§ 14 a násl.) nestanoví, kdo má v tom či onom řízení správním postavení strany. Než předpisů správního řádu nelze vůbec použiti na řízení ve věcech stavebních, prováděné obcí se zvláštním statutem v samostatné působnosti, jak nejvyšší správní soud již v nálezu Boh. A 10086/32 blíže dovodil.
Podle ustanovení §§ 8—10 pražského stavebního řádu zakládá legitimaci k účasti na řízení parcelačním jen vlastnictví pozemku parcelací dotčeného ať jde o souseda či o vlastníka pozemku parcelovaného. Stavební řád neobsahuje ustanovení, z něhož by se dalo vyvoditi, že již obligační poměr, který se vztahuje k parcelovanému pozemku, je s to, aby pro někoho, byť byl faktickým interesentem, založil právní postavení strany v řízení parcelačním.
I když se připustí, že omezení vlastnické svobody, jež vznikají z podmínek parcelačního povolení, jsou povahy reálné, neplyne z toho, že i ten, kdo má z kupní smlouvy nárok na vydání parcelovaného pozemku, má již z titulu tohoto svého nároku vedle vlastníka nebo dokonce místo něho postavení strany. Nález ze dne 3. listopadu 1937 č. 3946/35-4.

Citace:

Skutečnost, že někdo má z kupní smlouvy nárok na vydání parcelovaného pozemku. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1937, svazek/ročník 76, číslo/sešit 10, s. 623-624.