Čís. 4023.

V případě §u 453, odstavec druhý, c. ř. s. jest jednati bez dalšího nadále dle předpisů pro řízení ve věcech nepatrných, aniž by bylo třeba zvláštního usnesení soudního. Stačí pouhé zjištění v protokolu, že se nadále jedná dle předpisů pro řízení ve věcech nepatrných.
(Plenární usnesení ze dne 1. července 1924, čís. pres. 510/24.)
Ministerstvo spravedlnosti sdělilo dopisem ze dne 12. dubna 1924 předsednictvu Nejvyššího soudu:
Ze zpráv o prohlídkách soudů zjistilo ministerstvo spravedlnosti, že není jednotného nazírání na to, zda-li a kdy v případě, že došlo ku převedení řádného řízení do řízení o věcech nepatrných, jest nutno vy dati zvláštní usnesení o této změně, zda-li má usnesení to býti doručeno stranám, nebo lze-li provésti převod do řízení bagatelního pouhým zjištěním v protokole. Ministerstvo spravedlnosti vyžádalo si proto dobrá zdání presidií vrchních zemských soudů v Praze a Brně. Presidium vrchního zemského soudu v Brně zaujalo ve věci této stanovisko následující:
Nastane-li za ústního jednání před okresním soudem změna co do výše nebo ceny předmětu sporu v takové míře, že jest očividno a tedy také pro obě strany zcela nesporno, že má nastati změna způsobu řízení, není závady proti tomu, aby soudce, nevydávaje zvláštního usnesení, ihned převedl jednání do příslušného řízeni, protože zde není odporujících si návrhů stran, o nichž by bylo soudu rozhodovati. Doporučuje se však, aby přechod do bagatelního řízení byl v protokole vyznačen, poněvadž má pro další protokolování i pro práva sporných stran veliký význam. Nastane-li však mezi stranami spor o to, je-li změna takového rázu, aby měla naznačený účinek, rozhodne soudce usnesením. Usnesení toto, které jest povahy řízení upravující (§ 425, 2 odst. c. ř. s.), mělo by býti stranám doručeno, když se toho výslovně nevzdají (§ 426 c. ř. s.). Předpisy o řízení bagatelním pro toto usnesení dosud neplatí, poněvadž se jedná teprve o rozhodnutí, má-li býti řádné řízení přeměněno v bagatelní. V případě, když zavede soud řízení bagatelní bez formálního usnesení, mají strany právo to vytýkati dle §u 196 c. ř. s.
Presidium vrchního zemského soudu v Praze prohlásilo, že s tímto názorem bez výhrady souhlasiti nemůže. Soud nerozhoduje totiž vlastně o tom, jakých předpisů má býti na další řízení použito, poněvadž dle §u 448 c. ř. s. musí býti ujednáno dle výjimečných předpisů §§ 450 až 453, jakmile hodnota sporu nebo částka, kterou žalobce je ochoten za předmět sporu přijmouti, nepřesahuje předepsanou hranici. Nezávisí to naprosto od vůle stran nebo rozhodnutí a nemůže tedy soud o této otázce rozhodovati. Předmětem rozhodnutí soudního může býti jedině hodnota sporu. O té může a musí soud rozhodnouti, je-li sporna, hledíc ke kategorickému předpisu §u 448 a 453 c. ř. s. а k tomu, že § 60 J. N. v posl. odst. výslovně udání žalobcovo činí závazným jen pro otázku příslušnosti až na výjimku před tím stanovenou, nikoli tedy pro způsob řízení nebo obsazení soudu. Není-li o výši hodnoty předmětu sporného vůbec pochybnosti nebo sporu, nebo nabídne-li se žalobce přijmouti za předmět sporu částku nejvýše 300 Kč, není třeba, aby soud se usnášel o způsobu řízení a může pokračovati dle předpisů o věcech nepatrných. Stačí jen konstatovati, že se bude jednati dle §§ 450 — 453, poněvadž to je zákonem předepsáno a i kdyby soud nedopatřením jednal jinak, nemůže to míti na další postup, zejména na řízení opravné vlivu (§ 501 c. ř. s.). Je-li však hodnota sporu sporná, rozhodne soud o ní usnesením, které může býti bráno v odpor i samostatným prostředkem opravným, poněvadž zákon nepředpisuje opak (§ 514 c. ř. s.) a musí tedy dle §u 426 c. ř. s. býti doručeno stranám, nevzdají-li se toho. Předpis §u 517 c. ř. s. tu ovšem platiti nemůže jak uvádí i presidium vrchního zemského soudu v Brně. Soud o sporné otázce rozhodnouti musí a jest tedy nemyslitelno, že by zavedl řízení bagatelní bez takového rozhodnutí. Kdyby nerozhodl, jest na stranách, aby na tom trvaly, právě jako na protokolování a doručení usnesení. Kdyby to soud ode přel, musí usnesení na žádost stran jim doručiti a mají proti tomu rekurs. I kdyby však strana bez výtky do dalšího řízení se pustila, neztrácí tím opravného prostředku dle § 196 c. ř. s., poněvadž přípustnost nebo nepřípustnost řízení není závislou od vůle stran (§ 196 odst. 2.) a může tedy usneseni soudu o hodnotě sporu vždy býti bráno v odpor, ovšem v mezích §u 521 c. ř. s.
Vzhledem k této nejednotnosti stanovisek obou vrchních zemských soudů а k tomu, že věc týká se rozhodování soudního, žádá ministerstvo spravedlnosti, aby presidium nejvyššího soudu otázku tu předložilo plenárnímu senátu k rozhodnutí.
Plenární senát zodpověděl předloženou mu otázku, jak v právní větě uvedeno.
Důvody:
Dotaz ministerstva spravedlnosti, předložený plenárnímu senátu, zní pouze v ten smysl, zda-li a kdy v případě, že došlo ku převedení řádného řízení do řízení o věcech nepatrných, jest nutno, vydati zvláštní usnesení o této změně, zdali má usnesení to býti doručeno stranám, nebo lze-li provésti převod do řízení bagatelního pouhým zjištěním v protokole. Obmezil se proto plenární senát pouze na řešení této otázky, aniž by se zabýval ostatními otázkami, s řešením předložené otázky souvisejícími. Dlužno tu vycházeti ze zcela jasného doslovu §u 453, odstavec druhý, c. ř. s., jenž vyjadřuje se v ten rozum, že »sníží-li se následkem obmezení žádosti v žalobě u okresního soudu podané výše nebo cena předmětu sporu na hranici, v §u 448 uvedenou nebo pod tuto hranici, jest tuto právní věc od tohoto okamžiku projednávati a rozhodnouti podle předpisů pro řízení ve věcech nepatrných«. Lze stranou ponechati otázku vhodnosti tohoto zákonného ustanovení (zavedeného čl. 6. čís. 26 novely o úlevách soudů, čís. nařízení ze dne 1. června 1914, čís. 118 ř. zák.), jímž se děje průlom do soustavy platného civilního řádu soudního. Přes jeho jasný doslov, jakoukoliv pochybnost vylučující, nelze přejíti. Pochybnosti, vzniklé snad v tom směru, zda dlužno postupovati jinak, je-li žalobní žádání vyjádřeno v penězích (nabízí-li se žalobce přijati za jiné plnění peněžitý obnos), jinak pak, domáháno-li se žalobou plnění jinakého, jsou rozptýleny doslovem §u 453, odstavec druhý, c. ř. s., (»výše nebo cena předmětu sporu«) a proto dlužno řešiti spornou otázku pro všechny případy jednolitě. Z doslovu §u 453 (2) c. ř. s. vyplývá, že přechod do řízení bagatelního nastává ve všech případech sám sebou, že není třeba zvláštního úkonu soudce, by přechod teprve byl uskutečněn (»jest tuto právní věc od toho okamžiku projednávati a rozhodnouti podle předpisů pro řízení ve věcech nepatrných«). Nemá proto soudce v tom směru činiti zvláštní usnesení, nýbrž stačí, by k vůli odstranění případných pochyb bylo v protokolu zjištěno, že se na dále jedná dle předpisů o řízení ve věcech nepatrných. Viz též Neumann: Komentář 3. vydání str. 1348. Literatura přednovelová zabývající se ovšem pouze obdobným případem §u 453, odstavec prvý, c. ř. s., není jednotná. Tak Ott v »Soustavném úvodu« díl 2. str. 306 předpokládá usnesení; Fürstl »Zivilprozessgesetze« str. 666 výslovně požaduje usnesení, maje za to, že změna řízení se usnesením teprve zavádí. Správně praví Trutter: »Das oest. Zivilprozessrecht« str. 468, že odchylky (roz. řízení ve věcech nepatrných) na dále neplatí. Neumann praví, že řízení ve věcech nepatrných přechází (nikoliv převádí se) v řízení řádné. Dospěv z doslovu zákona ku názoru, že není na místě vydati tu zvláštní usnesení, pokládal plenární senát zbytečným, zabývati se otázkou doručení jeho po případě i opravných prostředků do něho. Rovněž pokládal za zbytečno zabývati se otázkou, jak dlužno postupovati, stala-li se spornou hodnota sporu a co zaříditi v tom případě, neocenil-li žalobce obmezené žalobní žádání, neb v těchto směrech dotaz ministerstva odpovědi nežádá, předpokládaje, že došlo již ku přechodu řádného řízení do řízení ve věcech nepatrných.

Citace:

č. 4023. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 44-47.