Čís. 4410.

Pokud může si soud vyžádati nový posudek znalecký. Učinil-li tak soud, ač nebylo k tomu zákonných podmínek, lze tomu odporovati důvodem čís. 2 §u 503 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 25. listopadu 1924, Rv II 516/24).
Žaloba Maxe E-a o zrušení kupní smlouvy byla oběma nižšími soudy zamítnuta. Nejvyšší soud zrušil rozsudky nižších soudů a odkázal věc soudu prvé stolice, by o ní dále jednal a ji znovu rozhodl. Důvody:
Ve sporu jde hlavně jen o to, zda Max E., který dle usnesení ze dne 13. listopadu 1920, byl pro slabomyslnost obmezeně zbaven svéprávnosti, byl způsobilým k právním činům dne 23. května 1919, kdy společně se svojí manželkou uzavřel se žalovanými manželi kupní smlouvu, o jejíž nicotnost se žaluje. Okolnost tato byla ve sporu zkoumána jednak dle výpovědí svědků o duševním stavu žalobce, jednak dle posudku znalců z řízení o zbavení svéprávnosti, dále důkazem znaleckým, jímž byli pověřeni lékaři psychiatři Dr. Hynek T., ředitel ústavu pro choromyslné v O. a Dr. Augustin N., primář téhož ústavu. Znalci tito, jímž odevzdán k použití při posudku též soukromý posudek lékaře ústavu pro choromyslné v B. Dr. Artura Sch.-a a lékaře Dra. Sch.-a v M. O., podali nález a posudek písemně. Znalci vyslovili v něm souhlasné mínění. Procesní soud uznal posudek ten nedostatečným, aniž nějak odůvodnil tento svůj úsudek, a usnesl se k návrhu žalované strany na opětném znaleckém posouzení přibráním jednoho psychiatra z německé university v P., kteréžto usnesení pak později, kdy již spis byl odevzdán dožádanému soudu k provedení tohoto důkazu, k návrhu strany žalované mimo ústní jednání změnil v ten rozum, že má býti k tomuto opětnému znaleckému posouzení přivzat ještě druhý nový znalec. Oba takto nově ustanovení znalci prof. Dr. D. a Dr. W. podali po předchozím zkoumání stavu žalobce a jeho manželky posudek, jenž se úplně rozchází s posudkem psychiatrů v O. v otázce, zda žalobce byl v době ujednání smlouvy způsobilým ke správě svých záležitostí. Oba nižší soudy rozhodly na to ve věci přihlížejíce jediné k druhému posudku, aniž přihlédly též k posudku prvnímu, anebo odůvodnily dodatně nedostatečnost nebo menší jeho věrohodnost. Dovolatel poukazuje právem na vadnost postupu nižších stolic. Ježto souhlasný posudek podaný znalci Drem. T.-em a Drem. N-em neměl vad vytčených v §u 362 první větě druhého odstavce c. ř. s., neměl procesní soud právní možnosti, by učinil v příčině znaleckého důkazu další opatření uvedené v témže odstavci v §u 362. Možnost tu přiznává zákon soudci jen tehdy, jeví-li se podaný posudek nedostatečným, z čehož vyplývá, že nepostačí, prohlásí-li soudce prostě podaný posudek za takový, aniž by vytkl, v čem nedostatek jeho shledává. Jen v tomto případě mohou vyšší stolice přezkoumati správnost postupu soudcova v řízení důkazním. Nesprávným svým postupem vyvolal soud první stolice druhý posudek, docházející k opačnému závěru, než posudek první. Vzhledem k nedostatku odborných znalostí nebyl soud s to posouditi správnost těchto posudků a rozhodnouti se důvodně pro jeden z nich. Zákon poskytuje soudu možnost vyžádání nového posudku jen pro nedostatek, nikoli pro nesprávnost původního posudku. Nedostatku však při prvním posudku nebylo, a o správností jeho nemohl soud uvažovati. Nebylo proto důvodu k podání dalšího posudku, a tím, že k němu přece došlo, postaven byl soud před dva posudky sobě odporující, aniž byl s to odůvodniti, proč pokládá jeden z nich za správný a druhý nikoliv. To platí zejména pro tento spor, v němž rozhodnutí soudem spočívá z největší části na posudku znaleckém. V tomto postupu procesního soudu, jejž schválil i odvolací soud, a ve vytvořeném takto stavu skutkové i právní nejistoty, spočívá vada řízení podle §u 503 čís. 2 c. ř. s., jež, nepůsobíc zmatečnosti, jest s to zameziti úplné vysvětleni a důkladné posouzení sporu. Náprava vady této může se státi jedině tím, že procesní soud položí za základ skutkového zjištění posudek znalců Dra. T-а a Dra. N-a, aniž by prozatím přihlédl k druhému posudku jako k průvodnímu prostředku. Za to však bude k tomuto posudku, jenž pojat byv do něho, stal se skutkovým přednesem žalované strany, přihlížeti jako k otázkám položeným znalcům již slyšeným podle §u 289 c. ř. s. Budiž proto posudek znalců Dra. D-a a Dra. W-a sdělen znalcům Dru. T-ovi a Dru. N-ovi za tím účelem, by se o něm vyjádřili, po případě posudek jimi podaný doplnili, přihlížejíce k okolnostem v posudku tom uvedeným, pokud se jeví jako otázky podle §u 289 c. ř. s. Setrvají-li oba tito znalci na svém posudku, po případě, bude-li dodatný jich posudek souhlasným a nebude-li nedostatečným podle §u 362 odstavec druhý c. ř. s., nebude důvodu, by podán byl posudek další, a aby k posudku Drů. D-a a W-a přihlédnuto bylo jako k průvodnímu prostředku. V tomto případě nechť spokojí se procesní soud s prvním posudkem jako průvodním prostředkem a postupuje dále podle §u 272 c. ř. s. V opačném případě bude ovšem třeba, by nižší soudy postupovaly podle §u 362 druhého odstavec c. ř. s. způsobem, jejž uznají samy za účelný, pokud bude odpovídati zákonu.

Citace:

č. 4410. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 684-686.