Čís. 4356.

Rozhodčí soud dle §u 3 g) zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 330 sb. z. a n. není příslušným pro spory jednotlivých zaměstnanců s podnikatelem o trvání pracovního poměru a o nárocích z poměru toho vzešlých.
(Rozh. ze dne 11. listopadu 1924, R II 361/24.)
Žalobu továrního zaměstnance na podnikatele o zjištění, že žalobce jest obchodním pomocníkem, soud prvé stolice odmítl pro nepřípustnost pořadu práva, maje za to, že rozhodnutí o zažalovaném nároku přísluší rozhodčí komisi dle zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 330 sb. z. a n. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by jednal ve věci samé. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle doslovu §u 3 písm. g) odstavec druhý zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 330 sb. z. a n. a podle §u 26 odstavec prvý tohoto zákona, jakož i podle ustálené judikatury je vyloučena příslušnost rozhodčí komise při sporech mezi jednotlivými zaměstnanci a podnikatelem, po- něvadž zákon o těchto sporech výslovně se nezmiňuje a přikazuje rozhodčí komisi jen rozhodování takových sporů, které vzniknou mezi skupinami zaměstnanců, dále mezi nimi a závodním výborem s jedné strany a podnikatelem s druhé strany z důvodů zřízení a činnosti neb úhrady nákladů (§ 24) závodního výboru, zejména pak o rozsahu povinností a práv členů závodního výboru. Dále dlužno uvážiti, že podle §u 3 písm. g) odstavec druhý uvedeného zákona rozhodne rozhodčí komise jen, předloží-li jí závodní výbor věc, oznámenou mu správou závodu do tří dnů se svým dobrozdáním, z čeho plyne, že se jednotlivec ani nemůže dovolávati rozhodnutí rozhodčí komise. Než i povaha sporu jest taková, že nelze pochybovati o správnosti napadeného usnesení a o příslušnosti živnostenského, pokud se týče obecného soudu. Jde o řešení sporné otázky, zda konal žalobce u žalované vyšší služby ve smyslu §u 1 zákona ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. z. a zda mu podle toho příslušejí jak ohledně výpovědi, tak ohledně jeho mzdových nároků práva, stanovená zákonem o obchodních pomocnících. Rozhodování o trvání pracovního poměru a o nárocích z poměru toho vzešlých bylo přikázáno zákonem ze dne 27. listopadu 1896, čís. 218 ř. z. (§ 1 a 37) a také zákonem o obchodních pomocnících ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. z. (§ 41) soudům živnostenským, pokud se týče soudům řádným a nepřešlo zákonem ze dne 12. srpna 1921, čís. 330 sb. z. a n. na rozhodčí komise, jak bylo již dolíčeno.

Citace:

č. 4356. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 597-598.