Čís. 4322.

Bylo-li již do rejstříku zapsáno zrušeni a likvidace společnosti s r. o. a zapsána likvidační firma, nelze se domáhati zápisu změny firmy.
(Rozh. ze dne 4. listopadu 1924, R I 863/24.)
Usnesením ze dne 24. října 1922 bylo zapsáno zrušení a likvidace společnosti s r. o. a zapsána také likvidační firma. Napotomní žádost likvidátora společnosti o zápis změny znění firmy byla oběma nižšími soudy zamítnuta, rekursním soudem z těchto důvodů: Z důvodů vyznačených v §u 84 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. z. nastává zrušení společnosti a nastupuje, pokud zákon nic jiného neustanovuje, likvidace (§§ 89 a 94 cit. zák.) ku provedení likvidačních úkonů, dle čl. 137 odstavec prvý obch. zák. likvidátorům uložených (§ 90 cit. zák. č. 58/1906 ř. z.) a platí po dobu až do ukončení likvidace předpisy zákona dle § 92 cit. zák. č. 58/1906 ř. z., pokud z odstavce o likvidaci a účelu likvidace nic jiného nevychází. Dle těchto předpisů zamítl tedy důvodně soud prvé stolice opověď změny likvidační firmy, neboť usneseným zrušením společnosti a vstoupením ve stav likvidace byla přetržena pravidelná obchodní činnost společnosti a zaniklo používání staré firmy bez likvidačního dodatku. Zápis firmy dle čl. 16 obch. zák. děje se za účelem vyznačení, pod kterou firmou kupec obchody provozuje a při tom znamená. Naproti tomu zapsáním likvidace jest vyznačeno, že jde o zaniklou společnost, která již jako kupec neprovozuje obchodů a také firmu neznamená. Proto není důvodu a také příčilo by se účelu likvidace, aby zaniklá společnost, která již obchodů neprovozuje, znění firmy měnila. Tomu svědčí i předpis §u 91 (1) zákona čís. 58/1906 ř. zák., dle něhož má se dostati věřitelům vyrozumění o zrušení společnosti pod dosavadní firmou zapsané, a vyzvání ku přihlášce u likvidátorů. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Napadené usnesení vzaté v odpor, jímž bylo potvrzeno usnesení rejstříkového soudu, není ve zřejmém rozporu ani se zákonem, ani se spisy, není také zmatečným a není proto dovolací rekurs v ustanovení §u 16 cís. pat. z 9. srpna 1854, čís. 208 ř. z. odůvodněn. Vzhledem k vývodům dovolacího rekursu dlužno uvésti ještě toto: Jest sice pravda, že likviduje společnost a nikoli firma. Leč z toho ještě nikterak nevyplývá, že by byla změna firmy v období likvidace společnosti přípustnou. Napadené usnesení právem zdůrazňuje, že jde o společnost, dle §u 84 čís. 2 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. z. zrušenou, a že proto nemůže již měniti dosavadní firmu, pod kterou obchody pro- vozovala. Nerozhodným jest, že i společnost v likvidaci provozuje obchody, neboť rozsah těchto obchodů jest obmezen a řídí se právě jen účelem likvidace (§ 90 cit. zák. a čl. 137 obch. zák.). Ostatně dosavadní firma byla důsledkem zrušení společnosti nahrazena firmou likvidační, tedy v podstatě jinou firmou, která již dle svého pojmu do skončení likvidace nemůže doznati změny. Nelze také přehlédnouti, že změna firmy jest změnou společenské smlouvy (§ 4 a 49 cit. zák.). Tato smlouva pozbyla však zrušením společnosti potud významu, že poměry společníků mezi sebou i proti společnosti, jakož i právní poměry této vůči třetím osobám řídí se dle předpisů zákona až do skončení likvidace, pokud z ustanovení o likvidaci a z jejího účelu neplyne nic jiného (§ 92 cit. zák.). Proto i činnost valné hromady jest v období likvidace obmezena jen účelem této, k čemuž samozřejmě změna původní, vlastně již neexistující firmy nenáleží.

Citace:

č. 4322. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 547-548.