Čís. 4156.

Společenstva výrobní a hospodářská (zákon ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák.). Vyloučení člena společenstva s r. o. působí již tím okamžikem, kdy se stalo; lze však stanovit u ručení jeho a (odložiti výplatu podílu) i po určitou dobu po ukončení správního roku, v němž byl vyloučen.
(Rozh. ze dne 17. září 1924, R I 587/24.)
Rejstříkový soud vrátil společenstvu s r. o. opověď stanov k opravě mimo jiné též v ustanovení, jímž bylo určeno, že, byl-li člen vyloučen z družstva, přestává býti členem jeho ihned, avšak podíl jeho vyplatí se mu až po 3 letech, počítaje od skončení závodního roku, v němž se stalo jeho vyhoštění, po kterouž dobu tří let trvá jeho ručení. Rekursní soud změnil usnesení prvého soudu v ten rozum, že vyloučil z něho onen poukaz. Důvody: V §§ 78 a 79 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák., mluví se všeobecně o době ručení člena společenstva s ručením obmezeným, když přestal býti členem družstva, jakož i o době, kdy mu smí býti vyplaceno pohledávání ze společenstevního poměru. V příčině skončení poměru společenstevního pojednává § 7 cit. zákona o zvláštním případu, totiž (dobrovolném) vystoupení člena z družstva a stanoví, že se tak může státi pouze ve stanovené době před ukončením závodního roku, jehož uplynutím teprve poměr členský v takovém případě končí. Podobné ustanovení obsaženo i u družstev s neobmezeným ručením v §u 54 cit. zák. Od dobrovolného vystoupení člena dlužno však lišiti vyhoštění (t. j. vyloučení v užším slova smyslu) člena po rozumu §u 5 čís. 4 cit. zák., které již dle svého pojmu, poněvadž tu jde o odstranění člena nehodného účastenství na družstvu, a poněvadž v tomto směru zákon časového obmezení, jako jest při vystoupení člena, nezná, působí již okamžikem vyhoštění. Předložené stanovy v §u 3 čís. 3 a v posledním odstavci a § 5 lit. d) a v posledním odstavci, vyhovují ve příčině vyhoštění (vyloučení člena v užším slova smyslu) těmto zákonným předpisům, ustanovujíce zejména v příčině vyhoštěného člena ručení ještě po 3 roky po skončení závodního roku, v němž se vyhoštění stalo, a připouštějíce vyplacení pohledávky až po vypršení ručení. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud správně rozlišuje mezi dobrovolným vystoupením a vyloučením člena družstva, jež rozeznává i § 5 čís. 4 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. Prvý případ upravuje § 77 cit. zák., dle něhož společenstevní poměr může skončiti teprve po uplynutí závodního roku. Takovéhoto ustanovení pro případ vyloučení člena však zákon nemá, poněvadž již z pojmu a z účelu vyloučení člena, jehož další setrvání ve společenstvu mohlo by býti škodlivým, vychází, že musí působiti již okamžikem, kdy se stalo. Takovouto úpravu smlouvou připouští zákon v §u 5 čís. 4. Tomu nikterak není na závadu ustanovení §§ 78 a 79 cit. zák., jež určuje jen dobu ručení člena společenstva s ručením obmezeným, když přestal býti členem družstva, a dobu, kdy mu smí býti vyplaceno jeho pohledávání ze společenstevního poměru. Vyhovují tudíž stanovy zákonu, zvláště když i ručení vyloučeného člena v §u 5 stanov řádně jest upraveno.

Citace:

č. 4156. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 259-260.