Čís. 4492.

K rozvrhu nejvyššího podání za vydraženou nemovitost není třeba doložiti kauční hypotéku úvěrními listinami, jsou-li tyto v ověřených opisech ve sbírce listin.
Exekuční soudce nemá zkoumati právní trvání účtovaného nároku, nýbrž připustiti jeho účtováni, pokud byl přihlášen a jest se spisy, listinami a pozemkovou knihou v souhlasu a poukázati odporujícího věřitele na pořad práva.
Není vyloučeno, by mimo výši úvěrové pohledávky nebyla vyznačena též jistota pro úroky a příslušenství.

(Rozh. ze dne 29. prosince 1924, R I 984/24). Z nejvyššího podání za dražebně prodané nemovitosti přikázal prvý soud Dr. Arnoštu Š-ovi na jeho kauční pohledávky 54407 Kč 67 h a poukázal vymáhajícího věřitele s odporem proti tomuto přikázání na pořad práva. Rekursní soud k rekursu vymáhajícího věřitele napadené usnesení potvrdil. Důvody: Pokud jde o stížnost vymáhajícího věřitele do rozhodnutí, jímž on jako odporovatel následkem svého odporu proti přikázání kauční pohledávky Dra. Arnošta Š-a byl poukázán na pořad práva, poukazuje se stěžovatel k jasnému znění §u 231 ex. ř. а k důvodům rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 30. prosince 1911 R III 372/11 Gl. U. č. 6219, jehož se sám ve své stížnosti dovolává. Dle §u 231 ex. ř. závisí-li rozhodnutí o odporu, vzneseném při rozvrhovém roku, na vyhledání a zjištění sporných skutkových okolností, má vyřízení odporu býti v rozvrhovém usnesení poukázáno na pořad práva. S nároky proti nimž čelí odpor na pořad práva odkázaný, má býti v rozvrhovém usnesení prozatím tak naloženo, jako kdyby nebyly popřeny ani co se týče výše, ani co do pořadí. Kdo za příčinou odporu byl odkázán na pořad práva, musí se do měsíce vykázati, že zahájil sporné řízení, jinak rozvrhové usnesení k návrhu každého, kdo odporem jest dotčen, bude provedeno bez ohledu k odporu. Z tohoto znění zákona jasně vysvítá, že ten, kdo odpor vznesl, musí důvodnost svého odporu prokázati, že tedy na pořad práva dlužno poukázati věřitele odpor podavšího a nikoliv věřitele přikázání své pohledávky žádajícího. Pokud stěžuje si vymáhající věřitel do přikázání úroků a vedlejších závazků z kaučních pohledávek Dra. S-a, není rovněž stížnost jeho odůvodněna, neboť prvý soudce zcela správně částky účtované na úrocích a vedlejších závazcích při pohledávkách 10000 Kč a 15000 Kč přikázal v pořadí a mezích úroků a vedlejších závazků knihovně při nich vtělených a odpor vymáhajícího věřitele proti přikázání tomuto zamítl. Úroky a vedlejší závazky bylo by přikázati pouze v mezích kauce v tom případu, když by zvláště pro ně nebylo právo zástavní zřízeno, jako jest tomu v tomto případě. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Pokud vychází vymáhající věřitel ve vývodech svého dovolacího rekursu s hlediska, že bylo na Dru. Arnoštu Š-ovi, aby vzhledem k tomu, že jím účtované pohledávky jsou úvěrové, předložil při rozvrhovém roku dotyčné listiny úvěrní, by soud mohl jejich právní existenci posouditi, nelze s ním souhlasiti. Listiny k průkazu svých nároků mají hypotekární věřitelé podle §u 210 ex. ř. předložiti nejpozději při rozvrhovém roku, nejsou-li tyto listiny u soudu. V tomto případě jsou dotyčné úvěrní listiny v ověřených opisech ve sbírce listin a nebylo tudíž třeba, by jejich přepisy nebo prvopisy byly předloženy. Exekuční soudce nemá však zkoumati právní trvání účtovaného nároku, nýbrž jeho účtování připustili, pokud byl přihlášen a jest se spisy, listinami a pozemkovou knihou v souhlasu, a věřitele, jenž popírá právní trvání tohoto nároku a podává proti přihlášce odpor po rozumu §u 231 ex. ř., poukázati na pořad práva. Odpovídá tudíž napadené usnesní v tomto směru plně zákonu, a byly pohledávky Dra Arnošta Š-a právem přikázány a vymáhající věřitel, jenž odpor proti přihlášce podal, a nikoliv hypotekární na pořad práva poukázán, jak již správně rekursní soud uvedl ve svém odůvodnění, na něž se proto poukazuje. Názor stěžovatelův, že úroky z těchto úvěrních pohledávek neměly býti přikázány přes výši úvěrové pohledávky, nýbrž v jejím rámci, nelze v tomto případě míti za správný, a ani onen názor, že nelze vzhledem na § 14 knih. zák. pro úroky a vedlejší pohledávky zříditi samostatnou kauční hypotéku. Ustanovením §u 14 knih. zák. není vyloučeno, aby mimo výši úvěrové pohledávky byla také vyznačena jistota pro úroky a příslušenství, neboť, mluví-li se v tomto ustanovení o nejvyšší částce, do které úvěr nebo ručení má sahati, týká se to hlavního nároku a nikoli i vedlejších nároků. V tomto případě byla ustanovena a do pozemkové knihy mimo úvěrovou pohledávku i vložena zvláštní kauce pro vedlejší náklady, čemuž dlužnice neodporovaly, (§ 14 poslední odstavec knih. zák.), tento vklad se stal pravomocným, a musí se tudíž v takovém případě při rozvrhu na tyto vedlejší náklady mimo úvěrovou pohledávku do výše jejich zvláštní jistoty vzíti zřetel.

Citace:

č. 4492. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 808-810.