Čís. 4416.

Sesílení rukojemského závazku za vyrovnání není zvláštní výhodou věřiteli.
Zmocnění, dané přijatelem směnečnému věřiteli, by směnku dodatečně vyplnil tím, že mu odevzdá nevyplněnou směnku, není vůči přijateli časově obmezeno protestem, nýbrž stačí, stalo-li se dříve, než bylo směnky použito.
(Rozh. ze dne 26. listopadu 1924, Rv II 741/24).
Směnečný platební příkaz proti Antonínu M-ovi na 4000 Kč byl k námitkám žalovaného ponechán procesním soudem prvé stolice v platnosti. Odvolací soud rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jde jen o to, zda byla žalobní směnka vydána za tím účelem, aby se žalující firmě dostalo ve vyrovnacím řízení Richarda M-а zajištění vyšší kvóty, než ostatním věřitelům, tedy výhody dle §u 47 vyrovn. řádu nepřípustné a neplatné. Oba nižší soudy zjistily, že se žalovaný záruční listinou ze dne 16. února 1923, tedy ještě před zahájením vyrovnacího řízení, což se stalo usnesením krajského soudu ze dne 2. května 1923 zaručil za pohledávku žalující firmy proti svému bratranci Richardu M-ovi 27000 Kč, které tento dluhoval jako kupní cenu za žalobkyni mu dodanou mouku, a že za tím účelem podepsal také směnku na týž peníz znějící, že pak, když při vyrovnávacím roku nemohlo býti docíleno vyšší kvóty, než 35%, se kterou však žalobkyně nebyla spokojena, žalovaný k žádosti zástupce žalobkyně Bertolda T-а se uvolil, že vzhledem ke své záruce podepíše nové směnky do výše 40% pohledávky žalobkyně, které však budou opatřeny také podpisy způsobilých rukojmí, poněvadž směnka na 27000 Kč neposkytovala potřebné jistoty. Jednou z těchto směnek jest také směnka žalobní. Z těchto zjištění usuzuje odvolací soud právem, že nešlo o poskytnutí zvláštní výhody žalobkyni jako věřitelce Richarda M-a, nýbrž jen o sesílení již trvajícího rukojemského závazku žalovaného, na němž žalobkyně učinila závislým souhlas k přijetí 35% kvóty od Richarda M-а. Uváží-li se, že ze směnky na 27000 Kč ručil Antonín M. za celou pohledávku žalobkyně, při vydání nových směnek však jen do 75%, poněvadž mu zbytek 25%, jak bylo zjištěno, byl prominut, nemůže býti řeči o poskytnutí výhody ve smyslu §u 47 vyr. ř., když záruka žalovaného sama zůstala dle §u 48 vyr. ř. vyrovnáním nedotčena. Ale i kdyby se sesílení závazku Antonína M-a přibráním směnečných rukojmí mohlo pokládati za novou, zvláštní výhodu, poskytnutou žalobkyni za vyrovnávacího řízení Richarda M-a, neměla by, aspoň co do žalobní směnky, vůbec významu, poněvadž žalovaný ve skutečností rukojmího neopatřil, padělav dle vlastního doznání podpis udánlivého rukojmího Ignáce P-а, ohledně něhož také směnečný platební příkaz z tohoto důvodu byl zrušen. Dodati jest ještě, že nebylo závady, by žalobkyně odevzdanou jí ne zcela vyplněnou směnku neopatřila svým podpisem jako vydatelka až po protestu, neboť zmocnění, dané přijatelem směnečnému věřiteli, aby směnku dodatečně vyplnil tím, že mu odevzdá nevyplněnou směnku, není vůči přijateli časově obmezeno protestem, nýbrž stačí, stalo-li se dříve, než bylo směnky použito, zejména před žalobou, předpokládaje ovšem, že se vyplnění nestalo proti úmluvě (min. nař. ze dne 6. října 1853 čís. 200 ř. zák.). Právní posouzení věci soudem odvolacím jest tudíž v podstatě správné.

Citace:

č. 4416. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 695-696.