Čís. 8811.

Není změnou žaloby ve smyslu § 235 c. ř. s., dodává-li se k původnímu žalobnímu důvodu ještě důvod další. Takové doplnění jest přípustné, třebaže nejsou splněny předpoklady § 235 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 21. března 1929, R I 168/29.)
Žalobkyně domáhala se na žalované zaplacení za zboží dodané prý žalované a jejímu manželi. Za ústního líčení uvedla žalobkyně jako další žalobní důvod, že žalovaná převzala zboží od svého manžela (§ 1409 obč. zák.). Soud prvé stolice nepřipustil změnu žaloby rozšířením na nový žalobní důvod. Rekursní soud připustil rozšíření žalobního důvodu. Důvody: Změnou žaloby podle § 235 c. ř. s. jest, když se skutkové okolnosti, které jest podle § 226 c. ř. s. v žalobě uvésti a na kterých se žalobcův nárok zakládá, změní tak, že vzniká jiný důvod žalobní. V rozepři, o kterou jde, uplatňoval žalobce jako žalobní důvod prodej zboží a jeho dodání straně žalované, avšak při roku o ústním jednání dne 9. listopadu 1928 přednesla žalující strana, že po vyrovnávacím řízení proti manželi žalované strany převzala žalovaná strana zboží svého manžela, vyžádavši si později živnostenský list, že zboží to měla na výročním trhu vyložené a že tedy také z tohoto důvodu jest povinna zaplatiti. Kdežto tedy původně v žalobě se žalobce dovolával jako důvodu žalobního smlouvy trhové, rozšířil důvod žalobní také na ručení žalované strany ve smyslu § 1409 obč. zák. Jde proto skutečně o změnu žalobního důvodu, kterou má na mysli § 235 c. ř. s., proti níž se žalovaná strana ohradila. I přes toto ohražení však měl první soudce jednání také o tomto rozšířeném žalobním důvodu připustiti, poněvadž nebylo se obávati značného stiženi ani průtahu jednání (§ 235 třetí odstavec c. ř. s.), to tím méně, any důkazy, kterými se nabízela žalující strana tento nový důvod žalobní prokázati, byly po ruce.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu, jímž se žalovaná brání proti připuštění změny žaloby rekursním soudem, nelze přiznati oprávnění. V projednávaném případě nejde vůbec o změnu žaloby po rozumu § 235 c. ř. s. Žalobce, uváděje ve sporu dodatně, že žalovaná obchod a zboží od svého manžela, o němž jest zjištěno, že dluhované zboží od žalobce odebral, převzala a že také z tohoto důvodu (§ 1409 obč. zák. ) jest mu povinna zažalovanou pohledávku zaplatiti, neupustil od původního důvodu žaloby, že prodal a dodal žalované a jejímu muži zboží, které mu zaplaceno nebylo, nýbrž, ponechávaje tento původní důvod žaloby i na dále v platnosti, doplnil toliko žalobu, dodávaje k původnímu důvodu zažalovaného nároku důvod další. Změnou žaloby ve smyslu § 235 c. ř. s. rozumí se však, pokud jde o změnu právního důvodu žaloby, případ, kde na místo původního důvodu nastupuje důvod jiný, nikoli, když k původnímu žalobnímu důvodu dodává se ještě důvod další. (Neumann u § 235, Hora, II. díl, str. 170.) Na takové doplnění žaloby nevztahuje se § 235 c. ř. s., doplnění takové není podle tohoto § nepřípustné, pokud se týče přípustné jen za předpokladů tam uvedených a rekursní soud, změniv usnesení prvního soudu, jímž doplnění žaloby nebylo připuštěno a připustiv doplnění to, nepochybil.

Citace:

č. 8811. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 417-418.