Čís. 8874.

Při žalobách podle § 231, druhý odstavec, ex. ř. měl ze přihlížeti k důvodům odporu, které mohly býti uplatněny odporem, ale nebyly při rozvrhovém roku předneseny.
(Rozh. ze dne 12. dubna 1929, Rv I 1006/28.)
Při rozvrhu nejvyššího podání za exekučně prodanou nemovitost vznesl žalobce jako zadnější hypotekární věřitel odpor proti přikázání pohledávek 5 911 Kč 09 h a 4 570 Kč z nejvyššího podání Janu H-ovi, postupníku Občanské záložny v B., z toho důvodu, že pohledávka záložny zanikla zaplacením ještě dříve, než byla postoupena H-ovi, který byl sám osobním dlužníkem, že tedy postup pohledávky Janu H-ovi není právně možný a přípustný a nemá účinnosti. Byv poukázán na pořad práva, žaloval žalobce Jana H-a o uznání odporu. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolatel uznává, že podle výsledků průvodního řízení Josef K. byl hlavním dlužníkem, žalovaný a Rudolf K. spolurukojmími. Tím, že žalovaný dluh zaplatil, vstoupil podle § 1358 obč. zák. ve všechna práva věřitelky a přešlo tudíž na něho též právo zástavní, jímž sporné pohledávky na vložce čís. 20 byly zajištěny. Námitky, uplatněné odporem, nejsou tudíž důvodný. Podle § 1359 obč. zák. má ovšem spolurukojmí, který celý dluh zaplatil, proti spolurukojmímu právo postihu jen podle § 896 obč. zák., tedy na náhradu rovným dílem, není-li mezi nimi zvláštního poměru. Avšak odpor nebyl vznesen z toho důvodu, že žalovanému přísluší podle §§ 1359 a 896 obč. zák. jen poměrná část zajištěné pohledávky. Nelze tudíž k této námitce hleděti, poněvadž podle § 234 ex. ř., který platí obdobně též pro žaloby dle § 231 druhý odstavec ex. ř., nelze přihlížeti k důvodům odporu, které mohly býti uplatněny odporem, ale při roku rozvrhovém nebyly předneseny.

Citace:

č. 8874. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 528-529.