Čís. 8629.

Účinky zpětvzetí žaloby (§ 237 c. ř. s.) nastávají, jakmile žalobce oznámí soudu, že béře žalobu zpět, nikoliv teprve doručením podání žalovanému. Podáním prohlášení o zpětvzetí žaloby pomíjí sudiště pro žalobu navzájem (§ 96 j. n.).
(Rozh. ze dne 18. ledna 1929, R I 947/28.)
Rudolf R. podal proti Josefu M-ovi vzájemnou žalobu u krajského soudu v Č., u něhož byl žalován Josefem M-em. V době podání žaloby Rudolfa R-a došlo sice již k soudu podání Josefa M-а o zpětvzetí jeho žaloby, avšak podání to nebylo dosud Rudolfu R-ovi doručeno. Námitce místní nepříslušnosti soud prvé stolice vyhověl a žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti. Důvody: Napadeným usnesením vyhověl prvý soud námitce místní nepříslušnosti a odmítl jednati o žalobě jakožto žalobě navzájem proto, že původní žaloba byla v den podání žaloby navzájem dne 9. června 1928 vzata zpět. Do tohoto usnesení stěžuje si žalující strana, právem poukazujíc k tomu, že podání o zpětvzetí přední žaloby došlo sice na soud již dne 3. června 1928, že však straně žalující bylo doručeno teprve dne 2. července 1928. Podle § 237 cřs. béře se žaloba zpět podáním, které nutno žalovanému doručiti, a má v zápětí, že se má o zpětvzaté žalobě za to, jako by nebyla vznesena. Proti straně žalované nabývá tudíž zpětvzetí účinnosti teprve doručením příslušného podání a může býti po — Čís. 8629 —
54
případě napadeno stížností, nejsou-li splněny podmínky § 237 cřs., na př. neobsahuje-li podání o zpětvzetí žaloby současně prohlášení o vzdáni se žalobního nároku a soud to přehlédl. V takovém případě dojista nelze míti za to, že zpětvzetím žaloby ústní jednání o ní před tím již snad zahájené jest skončeno, neboť ke stížnosti může soud prvé stolice bytí přidržen k případnému dalšímu jednání o žalobě takto zpětvzaté. Poněvadž § 96 j. n. vylučuje sudiště žaloby navzájem teprve, když v čase jejího podání ústní jednání o původní žalobě již jest skončeno, plyne z toho, že rozhodujícím není den podání o zpětvzetí původní žaloby, nýbrž okolnost, že k ústnímu jednání o původní žalobě už nedojde. Do té doby nelze žalované straně upříti právo použiti k vlastní žalobě navzájem sudiště § 96 j. n., neboť odporovalo by to jistě záměru zákona, jenž stanovením tohoto sudiště chtěl žalované straně umožniti uplatňování vlastní vzájemné pohledávky nejen námitkou, nýbrž i žalobou navzájem u soudu, kde jest sama žalována. Odpovídá nejen zákonu, nýbrž i slušnosti, by tohoto práva nebyla zbavována strana, proti níž byl již po několik měsíců veden spor, v němž pak náhle a proti očekávání vzata byla žaloba zpět několik málo dnů před podáním vzájemné žaloby, aniž strana o tom byla včas zpravena.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Žalobu navzájem lze podati u soudu prvotní žaloby pokud trvá zahájený spor a jen do skončení ústního jednání v prvé stolici. Účelem sudiště této žaloby jest, by bylo umožněno soudu, jednati o souvisejících nárocích uplatňovaných oběma žalobami po případě společně a by mohlo býti zároveň rozhodnuto o započítatelném nároku. Proto připouští se podle § 96 j. n. žaloba navzájem jen pro nároky související, nároky hodící se k započtení, nebo pro nároky předurčující povahy. Toto sudiště přestává, když ústní řízení v prvé stolici bylo skončeno. Tím přestal důvod, pro který zákon pokládá toto sudiště za vhodné. Žaloba navzájem předpokládá tedy zahájenost prvotního sporu, která zaniká zpětvzetím žaloby. Účinky zpětvzetí žaloby nastávají tím okamžikem, když žalobce (s případným svolením žalovaného, pokud je ho třeba) oznámí soudu, že žalobu béře zpět. Potřeba oznámení tohoto zpětvzetí žalovanému, který není při žalobcově prohlášení přítomen, neoddaluje tyto účinky. Soud dá jen doručiti odpůrci ono prohlášení, nečině usnesení o tom, zda je po právu, nýbrž učiní usnesení teprve o útratách, které žalovaný bude požadovati. Proto již prohlášení žalobcovo o zpětvzetí žaloby má účinky v zákoně vytčené bez ohledu na soudní usnesení, jsou-li tu ovšem podmínky. Žalobce, který žalobu platně vzal zpět, může ji, pokud se nevzdal žalobního nároku, podati u jiného soudu již od okamžiku, kdy učinil soudu prohlášení o zpětvzetí, aniž by nové žalobě vadila námitka zahájené rozepře do té doby, než se o zpětvzetí žalovaný dozví a než soud prohlášení žalobcovo doručí žalovanému. Podáním platného prohlášení o zpětvzetí žaloby přestal také důvod, pro který zákonodárce připouští žalobu navzájem, o němž byla shora řeč. Bylo by proti účelu zákona, by se připouštěla ještě žaloba navzájem tehdy, kdy již není možnosti o nárocích ve sporech uplatňovaných společně jednati nebo rozhodovati (srov. Hora, Civilní právo procesní 2. 170, 179, Neumann, Komentář k § 237 7.). Jest ovšem pravda, že sudiště žaloby navzájem v důsledku zásady § 29 j. n. potrvá, i když za sporu o žalobě navzájem již zahájeného odpadnou podmínky příslušnosti onoho sudiště na př. tím, že prvotní žaloba bude odmítnuta pro nepříslušnost nebo později vzata zpět. Ale to nemá významu pro posouzení zcela jiné otázky, zda sudiště již v době podání žaloby navzájem bylo opodstatněno. V případě pozdějšího odmítnutí prvotní žaloby trval spor touto žalobou zahájený aspoň v době podání žaloby navzájem, kdežto v případě zpětvzetí prvotní žaloby před podáním žaloby navzájem již netrval. Nezáleží na tom, zda se žalobce žaloby navzájem dověděl o zpětvzetí později a spoléhal na zahájenost sporu.

Citace:

8629. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 77-79.