Č. 7451.

Horní právo: Povinnost uložená §em 182 hor. zák. těžaři, aby i při povolení lhůt udržoval dílo ve stavu sjízdném ve smyslu § 174 hor. zák., platí i v příčině lomu povrchového.
(Nález ze dne 3. října 1928 č. 26336.) Věc: Firma Weinmannwerke v T. proti báňskému hejtmanství v Praze (vl. r. Ot. Leminger) stran ochranných opatření při dolování.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud je v něm obsažen výrok prejudikující rozhodnutí první stolice o otázce útrat řízení, zrušuje se pro vady řízení. Jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Stěžující si firma jest vlastnicí dolové míry Valerie v S., v níž povrchovým dobýváním vyrubala již veškeré uhlí až na onu část, jež spadá do ochranného pilíře pro řeku B. Přes to nevzdala se st-lka svého horního oprávnění, nýbrž v naději, že bude jí lze svého času vytěžiti i uhlí z onoho ochranného pilíře, zastavila zde v r. 1920 pouze dobývání a zažádala o lhůtu dle § 182 hor. zák., jež jí také úřadem byla povolena a pak rok od roku prodlužována. V jámě, vzniklé povrchovým dobýváním, nadržovala se voda a tu st-lka až do června roku 1924 stále vyčerpávala, od té doby však čerpání zastavila, takže voda v jámě počala stoupati. — V sousedství lomu V., většinou za řekou B., z části však také na témže jejím břehu položeny jsou dolové míry České obch. společnosti, jež má zde dva povrchové lomy Marie II. a Marie IV. V ochranném pilíři pro řeku B. protékající mezi lomy obou jmenovaných podnikatelek, proraženy jsou dvě chodby, prostředkující spojení mezi obojími lomy, z nichž jednu provedla svého času právní předchůdkyně České obch. společnosti, druhou pak st-lka.
Na oznámení České obch. společnosti, že následkem shora uvedeného postupu st-lčina proniká do jejích lomů voda, čímž je ohrožena bezpečnost horníků zde pracujících, jakož i provoz a důlní majetek její a na žádost, aby bylo učiněno bezpečnostní opatření, provedl báňský revírní úřad v M. šetření a vydal pak v dohodě s osp-ou výměr z 20. listopadu 1925, jímž ve smyslu §§ 170, 220 a násl. hor. zák. nařídil, že k trvalé ochraně uhelných lomů České obch. společnosti a dělníků v nich pracujících mají býti v obou shora jmenovaných chodbách zřízeny dvojité hráze, jež v jedné chodbě má zříditi Čes. obch. společnost, v druhé st-lka. Žádost Čes. obch. společnosti, aby st-lce bylo uloženo vodu z lomu Valerie vyčerpati a též nadále odvodňovati, zamítl, poněvadž pro něj není v hor. zák. opory, a náklady provedeného šetření uložil každé z obou jmenovaných podnikatelek z polovice.
O odvoláních, jež z výměru toho podaly obě podnikatelky a v nichž brojila Čes. obch. společnost jak proti uložení provésti hráz v jedné z obou chodeb, tak proti zamítnutí žádosti její, aby st-lce bylo uloženo, vodu z lomu vyčerpati, tak konečně i proti částečnému uložení útrat, st-lka pak pouze proti částečnému uložení útrat, vydal žal. úřad v dohodě se zsp-ou nař. rozhodnutí, jímž napadený výměr zrušil jednak pro vadné řízení jednak pro nesprávné posouzení. Tento svůj výrok odůvodnil jednak poukazem na to, že rev. úřad proti své povinnosti nezabýval se otázkou, zda st-lka neporušila svoji zák. povinnost udržovati svoje dolové míry v provozu, zejména pak udržovati ve sjízdném stavu jámu Valerii, jež tvoří hlavní dílo, z něhož další nevytěžená část jejích dolových měr má býti vytěžena, jednak že vzal za podklad svého šetření nesprávnou mapu, v níž dolové míry a přebytky obou společností jakož i hranice jejich důlního majetku nebyla správně zakreslena, a konečně že při rozhodování útrat nepřihlédl k tomu, že by úřední šetření o povinnosti st-lky, udržovati své dolové míry v provozu, byl musil zavésti i bez zakročení se strany Čes. obch. společnosti, tedy z moci úřední.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto:
Podstatný obsah a odůvodnění nař. rozhodnutí sluší takto charakterisovati: Báň. hejtmanství odstranilo výrok I. stolice vynesený u výkonu horní policie na ochranu sousedního dolování a vyslovilo v principu povinnost st-lky udržovati uhelný lom ve stavu sjízdném. Povinnost tato není povahy horně-policejní stricto sensu. Zákon ukládá ji těžaři nikoli z důvodů bezpečnostních, nýbrž z důvodu národně-hospodářského, prováděje důsledně zásadu, že zahájené horní dílo má býti udržováno v takovém stavu, aby dolování bez překážek mohlo býti provozováno, pokud se týče (při povolení lhůty), aby v něm bez průtahu mohlo býti pokračováno. Báň. hejtmanství pohlíželo tedy na sporný případ s jiného hlediska, než rev. úřad báň., jenž zabývaje se jím toliko po stránce horně-policejní (bezpečnostní) stricto sensu, povinnost těžařovu druhou stolicí vyslovenou vůbec popřel, čímž arci popřel ji nejen jako povinnost povahy ryze horně-policejní. Vycházejíc z jiného názoru právního, obmezilo se báň. hejtmanství na zásadní stanovení povinnosti těžařovy a nařídilo báň. rev. úřadu, aby podle tohoto právního názoru konkrétní opatření učinil.
Stížnost závodů Weinmannových nic nenamítá proti tomuto procesnímu postupu báň. hejtmanství, zejména nevytýká, že báň. hejtmanství zabývalo se jinou otázkou než stolice I. a že o ní rozhodlo se zřejmě zamýšleným účinkem pro st-lku a nenamítá také nic proti tomu, že báň. hejtmanství omezilo se na zásadní, tedy na jakýsi dílčí výrok, obsahující jen právní direktivu prvé stolici danou, avšak i proti st-lce účinnou. Stížnost naopak obrací se přímo proti meritornímu obsahu nař. rozhodnutí a snaží se vyvrátiti právní názor báň. hejtmanstvím vyslovený. Neměl proto nss příčiny zkoumati nař. rozhodnutí po zmíněných stránkách procesních.
Jádrem sporu před nss vzneseného je materielně-právní otázka, zdali ustanovení § 182 hor. zák., podle něhož těžař i při povolení lhůt jest povinen dílo udržovati ve stavu sjízdném ve smyslu § 174 hor. zák., lze použíti na povrchový lom. Nss přiklonil se v té příčině k právnímu názoru žal. úřadu. Neboť nelze především přehlížeti, že § 182 hor. zák. mluví zcela všeobecně o »Bau«, což se vztahuje stejně na »Tagbau« jako na »Grubenbau«. Leč i jinak není možno obrat v § 174 hor. zák. použitý »jeder Hauptgrubenbau muss stets fahrbar erhalten werden« vykládati úzce jen ve smyslu hlubinného dolování, nýbrž ve smyslu každého dolování v měrách dolových (ein Hauptbau in den Grubenmassen). Vždyť legislativní motiv, z něhož toto ustanovení vyplynulo a který je povahy národohospodářské, dopadá na všechny techn. způsoby dolování v propůjčených měrách dolových, a zákonu nelze podkládati úmysl propustiti povrchové dolování v propůjčených měrách dolových, jež od dolování hlubinného právě jen technicky se liší, z fundamentální povinnosti těžařovy zákonem stanovené, aby udržoval svůj důl ve stálém díle, anebo při dočasné dispensaci od této povinnosti aspoň ve stavu sjízdném.
Námitky stížnosti proti tomuto zjevně judikátnímu obsahu nař. rozhodnutí bylo tedy uznati bezdůvodnými, což platí i o námitkách, jež z ústavního principu rovnosti chtějí vyvoditi právo nedbati positivních norem zákonných.
Všechny ostatní námitky jsou dílem bezpředmětny, dílem bezpodstatny, poněvadž o konkretisaci zásady žal. úřadem vyslovené bude rozhodnouti teprve úřadu revírnímu, jehož věcí bude zjistiti také, zdali a do jaké míry skutkové předpoklady pro použití právní zásady, žal. úřadem vyslovené, jsou dány.
Pokud jde o otázku útrat, neobsahují sice enunciát, ani direktivy revírnímu úřadu dané žádného dispositivního výroku, nicméně jest v odůvodnění obsažena určitá směrnice pro rozhodnutí úřadu nižší stolice i v této otázce. V řízení správním nelze však aspoň v zásadě enunciát přesně oddělovati od důvodů. Pokud tedy v nař. rozhodnutí obsažena je positivní direktiva prejudikující rozhodnutí úřadu revírního o otázce útrat řízení, nemá rozhodnutí toto náležitého podkladu, ježto pro bezpečné posouzení pravé vnitřní příčiny, pro kterou předmětné řízení bylo zahájeno, chybí potřebné předpoklady, dokud není o věci samé rozhodnuto. V tom spočívá podstatná vada řízení, pro kterou slušelo nař. rozhodnutí v této části zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 7451. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 84-87.