Č. 7441.

Nemocenské pojištění: K tomu, aby zaměstnavatel byl podle § 32 nemoc. zák. z r. 1888 povinen nahraditi nemoc. pokladně veškerý náklad, který podle zákonného nebo statutárního předpisu uči- nila na zaměstnance vůbec nebo včas neohlášené, není třeba, aby ohláška byla zameškána zaviněním zaměstnavatelovým.
(Nález ze dne 25. září 1928 č. 25867.)
Věc: Stanislav K. v S. proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Osp ve Vys. Mýtě uznala výměrem z 27. listopadu 1922 st-le povinným, aby zaplatil okr. nemoc. pokladně ve Vys. Mýtě za hlídače Františka K., jejž zaměstnával od 19. července 1920 do 1. března 1921, aniž jej přihlásil k povinnému pojištění nemocenskému, podle § 33 nem. zák. na ušlých pojistných příspěvcích 103 Kč 68 h, a podle § 32 nem. zák. na podpůrném nákladě 2208 Kč 92 h. — Zsp v Praze rozhodn. z 2. ledna 1924 vyhověla odvolání st-lovu a zrušila výměr osp-é, ježto — jak v odůvodnění blíže rozvádí — nenabyla přesvědčení, že odvolatel přihlášku neučinil. Min. soc. péče vyhovělo nař. rozhodnutím odvolání okr. nemoc, pokladny ve Vys. Mýtě, zrušilo rozhodnutí zsp-é a vyslovilo, že Stanislav K. jest povinen zaplatiti náhradu, jak uvedena ve výměru I. stolice a je povinen doplatiti tam uvedené pojistné příspěvky. —
Stížnost nemá námitek, pokud jde o výrok úřadu, zavazující st-le k doplacení pojistných příspěvků částkou 103 Kč 68 h a obrací se jen proti dalšímu výroku žal. úřadu, jímž byl st-l uznán povinným nahraditi okr. nemoc. pokladně ve Vys. Mýtě podpůrný náklad částkou 2208 Kč 92 h.
Nss neuznal stížnost důvodnou.
Podle § 32 nemoc. zák. z 30. března 1888 č. 33 ř. z. jsou zaměstnavatelé, kteří nedostojí ohlašovací povinnosti, stanovené v § 31, povinni nahraditi pokladně veškeren náklad, který učinila podle zákonného nebo statutárního předpisu na podporu osoby vůbec neohlášené nebo ohlášené teprve po onemocnění.
Stížnost nemá pravdu, míní-li, že ustanovení § 32, majíc ráz pokuty nebo trestu na opomenutí povinnosti přihlašovací, předpokládá proto zavinění, st-le však prý nelze viniti z vědomého nesplnění povinnosti vůči pokladně. Cit. předpis má zajisté se zřetelem k tomu, že nemoc, pojištění nastává ex lege, za účel, zajistiti, aby zaměstnavatelé povinnosti v § 31 jim uložené dostáli; má tedy povahu pořádkové pokuty, které se zaměstnavatelé mohou vyhnouti jedině přesným zachováváním předpisu o povinnosti ohlašovací. Opomenutí povinnosti tak, jak jest tu uvedeno, má samo o sobě v zápětí důsledky zde stanovené a není třeba, poněvadž zákon toho nikde nepožaduje, aby zanedbání to bylo vědomé nebo úmyslné.
Zbývá tedy pouze vyřešiti otázku, stížností na spor vznesenou, zda úřad právem vzal za zjištěno, že st-l svého zaměstnance Františka K. k nemoc. pojištění nepřihlásil.
St-l toto zjištění potírá tvrzením, že Františka K. přihlásil řádně a včas u pokladničního lékaře Dra F. v Ch., jenž s vědomím okr. nemoc. pokladnv ve Vys. Mýtě v její filiálce v Ch. přijímal přihlášky i odhlášky pojištěnců. — Žal. úřad v důvodech svého rozhodnutí dospívá k úsudku, že Dr. F. nemohl přihlášky jménem nemoc. pokladny platně přijímati. Zda úsudek tento, jejž stížnost vyvrací, jest po stránce skutkové i právní odůvodněn, musil by nss řešiti jen tenkráte, kdyby zjištění úřadu, že přihláška st-lem vůbec se nestala, se ukázalo nesprávným.
Proti pouhému, ničím nedoloženému tvrzení st-le, jak shora bylo citováno, jest tu opačné tvrzení pokladny, že st-l Františka K. vůbec nepřihlásil, jehož věrohodnost jest podepřena tím, že st-l při soupisu svých zaměstnanců pro období po 1. lednu 1921 neuvedl Františka K., ač tento u něho byl zaměstnán až do 1. března 1921, dále tím, že neupozornil pokladnu, když — jak zřejmo z plat. listů st-lem samým předložených — za Františka K. pojistné příspěvky nepředpisovala, a konečně i okolností, že st-l o přihlášce Františka K. nemohl předložiti »potvrzení« vystavené Drem F., ač přihlášky jiných svých zaměstnanců si od Dra F. — dle spisů — potvrditi dal. Jestliže úřad za tohoto stavu spisů nabyl přesvědčení, že st-l opomenul Františka K. přihlásiti, nelze úsudku tomu vytýkati ani, že by byl v rozporu se spisy ani, že by byl logicky nemožný nebo jinak vadný. Dále však nss není povolán přezkoumávati skutkovou podstatu, kterou vzal úřad za podklad pro své rozhodnutí (§ 6 zák. o ss).

Citace:

č. 7441. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 60-62.