Č. 7635.

Domovské právo. — Zdravotnictví. — Řízení správní: Z rozhodnutí zsp-é souhlasného s rozhodnutím osp-é stran nároku mor. zem. fondu proti obci o náhradu ošetřovacích nákladů v zemské porodnici podle zák. z 20. května 1914 č. 19 z. z. mor. bylo (před účinností zák. č. 125/1927) přípustno odvolání k min. vnitra.
(Nález ze dne 13. prosince 1928 č. 31425.) Věc: Městská obec P. proti zemské správě politické v Brně o náhradu ošetřovacích útrat.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Mor. zem. výběrní úřad v Brně předepsal městu P. k náhradě podle zák. z 20. května 1914 č. 19 z. z. mor. jednu třetinu ošetřovacích útrat, vzešlých za léčení nemajetných příslušnic města P. v gynaekologickém oddělení při zem. porodnici v Olomouci. — — —
Když město P. odmítlo předepsané částky zem. fondu zaplatiti, poněvadž ve smyslu § 1 cit. zák. není povinno hraditi 1/3 ošetřovacích útrat za léčení na gynaekogickém oddělení v Olomouci, požádal mor. zem. výběrčí úřad osp-ou o rozhodnutí. Město P. podalo pak vyjádření, v němž popřelo svou povinnost hraditi požadované ošetřovací útraty.
Výměrem z 24. března 1926 rozhodla osp v P., že město P. jest povinno podle § 1 cit. zák. nahraditi zem. fondu jednu třetinu ošetřovacích výloh za jmenované ženy. Odvolání města P. z tohoto rozhodnutí bylo nař. rozhodnutím zamítnuto s podotknutím, že rozhodnutí toto má platnost konečnou.
Maje rozhodovati o stížnosti do tohoto rozhodnutí, musil se nss vzhledem k ustanovení § 5 zák. o ss zabývati nejprve otázkou, je-li rozhodnutí žal. úřadu konečným.
Zákon z 20. května 1914 č. 19 z. z. mor. nemá ustanovení o tom, které úřady rozhodují o stížnostech obcí do plat. příkazů, jimiž jim zmíněná náhrada byla uložena. Ustanovení to obsaženo jest však v nař. místodržitele na Mor. z 25. února 1915 č. 13 z. z., vydaném k provedení cit. zák. na základě § 2 tohoto zák.; v nař. se určuje, že o stížnostech obcí do uvedených plat. příkazů rozhodují úřady politické. Bližšího určení o postupu instančním však tento předpis neobsahuje, jmenovitě nestanoví, že z rozhodnutí zem. polit. úřadu nemá další odvolání místa.
Žal. úřad, prohlásiv své rozhodnutí za vydané s platností konečnou, dovolal se pro názor o konečné platnosti svého rozhodnutí ustanovení 2. odst. § 41 zák. ze 3. prosince 1863 č. 105 ř. z. o záležitostech domovských. — Cit. § 41 stanoví v odstavci 1., že proti rozhodnutím politických úřadů okresních, vydaných v záležitostech tohoto oddílu, přísluší odvolání k zem. úřadu polit., v odstavci 2. pak se praví, že ze dvou rozhodnutí stejného znění nemá odvolání ke státnímu min-u místa.
Jest jasno, že ustanovení 2. odst. o zkráceném postupu instančním týká se záležitostí, o nichž jedná již 1. odstavec, t. j. záležitostí, jež jsou upraveny předpisy VI. oddílu cit. zák. č. 105/63, v němž jest § 41 zařazen, a nutno proto zkoumati, zda věc, o kterou jde, spadá v obor záležitostí v tomto VI. oddílu upravených. Oddíl tento obsahuje dle svého nadpisu předpisy o příslušnosti a o řízení v záležitostech domovských, a určuje příslušnost tu a řízení ve sporných věcech týkajících se a) jednak přímo otázky práva domovského (§§ 36, 40), práva občanského (§ 37), listu domovského (§ 42), postrku (§ 43), opatření chudých (§ 44), b) jednak náhrady za náklad z příčiny opatrování chudých (§§ 38 a 39).
Nemůže býti pochybnosti, že přítomná causa nespadá v obor záležitostí první skupiny, a mohl proto žal. úřad, dovolávaje se § 41 zák. zák. č. 105/63, míti na mysli jedině, že spor, jejž mu bylo řešiti, jest záležitostí spadající do skupiny druhé. Tu dlužno předem vyloučiti ustanovení § 38 již proto, že pro otázku zde uvedenou určuje kompetenci soudu, a zbývá tedy jedině předpis § 39. Zde se stanoví, že o náhradních nárocích, které pro náklad za opatrování (chudých) vznášejí obce proti těm, kdo k němu nejsou povinni podle občanského práva, nýbrž podle jiných zákonů, nebo proti obcím, mají rozhodovati úřady politické. Ustanovení toto s ohledem a ve spojení s předpisy oddílu IV. upravuje tedy otázku kompetence v případech, kde jde o náhradu nákladu, učiněného dle zák. o dom. právu na opatření chudých obcí (pobytu) místo osob, povinných k němu dle jiných zákonů než dle práva občanského, nebo místo obce domovské. Jest proto rozhodnutím vydaným v záležitosti spadající pod ustanovení § 39 zák. č. 105/63 jen takový výrok polit. úřadu, jímž bylo rozhodováno o náhradním nároku, jejž proti osobám nahoře uvedeným z příčiny opatrování chudých dle zák. o dom. právu vznesla obec (pobytu), a není jím proto výrok polit. úřadu, jímž — jako v přítomném případě — bylo rozhodováno o náhradním nároku, jejž proti dom. obci na základě zák. č. 19/1914, tedy z jiného důvodu než z příčiny opatrování chudých dle zák. o dom. právu, vznesl mor. zem. fond.
Ale pak, když žádné jiné ustanovení oddílu VI. zák. č. 105/63 nemůže vůbec přijíti v úvahu, nelze rozhodnutí žal. úřadu pokládati za rozhodnutí tohoto oddílu ve smyslu 1. odst. § 41, a nelze pak použíti na daný případ ani odstavce druhého.
Poněvadž pak nahoře cit. nař. č. 13/1915 pro rozhodování sporů, jako jest přítomný, určuje jen příslušnost polit. úřadů, aniž jejich instanční postup jakkoliv vymezuje, instanční postup u těchto úřadů v době, kdy vydáno bylo nař. rozhodnutí, nekončil však obecně, nebylo-li speciální positivní normy, u zem. úřadů polit., a speciální normy takové v právním řádu čsl. tehdy nebylo, nebyl v přítomném sporu rozhodnutím žal. úřadu instanční postup vyčerpán, neboť proti nař. rozhodnutí příslušel řádný opravný prostředek k min-u. — — — —

Citace:

č. 7635. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 473-475.