Č. 7435.

Podpory nezaměstnaných: * Chce-li si nezaměstnaný zajistiti nárok na další podporu podle § 11 zák. č. 322/21, musí se aspoň dvakráte týdně hlásiti u zprostředkovatelny práce o zaměstnání, třebas politický úřad I. stolice st-lovu žádosti o podporu dle § 7 cit. zák. původně zamítl.
(Nález ze dne 24. září 1928 č. 22606/27).
Věc: Josef Sch. ve St. proti zemské správě politické v Praze o podporu v nezaměstnanosti.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem Boh. A 4209/24 bylo rozhodnutí zsp-é v Praze z 21. ledna 1924, jímž žadateli Josefu Sch. byla odepřena podpora nezaměstnaných z důvodu, že jest dělníkem saisonním, zrušeno pro vady řízení. Po provedeném šetření bylo vydáno pořadem instančním rozhodnutí zsp-é z 24. března 1925, jímž st-li opětně byla podpora nezaměstnaných odepřena; toto rozhodnutí bylo nál. z 27. září 1926 č. 14354/25 zrušeno pro nezákonnost. V důsledku toho vyhověla zsp odvolání st-lovu z rozhodnutí osp-é v Lokti z 16. března 1925 a rozhodla, že mu jako dělníku celoročně zaměstnanému přináleží podpora v nezaměstnanosti v mezích zák. č. 322/21, dodavši, že rozhodnutí toto je podle § 7 cit. zák. konečné.
Výměrem ze 7. června 1927 přiznala osp v L. st-li podporu nezaměstnaných na dobu od 2. prosince do 8. prosince 1923, nárok na výplatu další podpory zamítla však s poukazem na ustanovení § 11 č. 1 zák. č. 322/21, poněvadž se st-l dle svého vlastního doznání nehlásil nejméně 2krát týdně osobně u zprostředkovatelny práce o zaměstnání, k čemuž byl povinen, chtěl-li si přes původní odmítavé rozhodnutí nárok na další výplatu zachovati; jen tímto způsobem mohl by býti podán průkaz, že st-l po celou dobu, na kterou podporu požaduje, totiž od 2. prosince 1923 do 21. dubna 1924, byl skutečně bez zaměstnání. Ustanovení § 3 č. 2 nepřichází v úvahu, poněvadž se nejedná o faktickou překážku, nýbrž o mylný výklad zákona. — Nař. rozhodnutím bylo odvolání zamítnuto z důvodů rozhodnutí I. stolice.
O stížnosti nss uvážil:
Zákon váže zajištění nároku na další podporu na povinné hlášení ve smyslu § 11. Nějakého výslovného ustanovení, že by této povinnosti nebylo, byl-li nárok v I. neb II. stolici zamítnut, není. St-l popírá takovou povinnost, vycházeje z toho, že zákon č. 322/21 v § 11 mluví o zajištění nároku na další podporu, takže v případě, kdy vůbec žádná podpora ještě přiznána nebyla, povinnost v tomto § stanovená odpadá. — Tomuto názoru nebylo lze dáti za pravdu.
Dle § 6 cit. zák. musí žadatel pro dosažení podpory při prvé přihlášce předložiti vedle jiných dokladů potvrzení veř. zprostředkovatelny práce o tom, že se u ní hlásil o práci (§ 5). V § 8 jest stanoveno, že podpora v nezaměstnanosti se poukazuje zásadně předem na jeden týden. § 11 obsahuje pak ustanovení, že k zajištění nároku na další podporu jest nezaměstnaný povinen aspoň dvakráte týdně se osobně hlásiti u zprostředkovatelny práce o zaměstnání. Ze spojitosti těchto ustanovení se podává, že nárok dle zák. č. 322/21 jako takový je časově omezen a sice nejenom již dle povahy věci dobou trvání nezaměstnanosti, nýbrž i výslovnou normou na jeden týden. Jsou-li ovšem splněny další předpoklady, má nezaměstnaný další nárok na podporu až po maximální zákonem stanovenou dobu, avšak vzhledem k omezení na jeden týden jest to pro každý další týden vždy nový nárok. K zajištění tohoto nového nároku není pak již sice třeba přihlášky ve smyslu § 6 s opětným předložením průkazů tam požadovaných, nýbrž stačí průkaz o hlášení ve smyslu § 11. Že tomu tak jest, plyne i z toho, že § 11 mluví výslovně o zajištění nároku na další podporu, nikoli však o zajištění další výplaty podpory. Chce-li tudíž nezaměstnaný si zajistiti tento nárok, musí i v případě, že jeho původní přihláška byla zamítnuta, dostáti povinnosti v § 11 normované, která právě tento nárok jedině zajišťuje.
Odepřel-li tudíž žal. úřad st-li podporu na další dobu, poněvadž se nehlásil aspoň dvakráte týdně u zprostředkovatelny práce, nelze jeho postup označiti nezákonným a bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 7435. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 46-47.