Č. 7487.

Zaměstnanci veřejní: * Základem t. zv. »nábytečného« ve smyslu dv. dekretu z 13. září 1804 č. 29311 — 3113 sb. zák. pol. sv. 22 č. 31 jest při přeložení po vyhlášení platového zákona č. 103/26 služné, vyměřené dle tohoto zákona. (Neřešena otázka, jaký je základ při přeložení v době od 1. ledna do 6. července 1926).
(Nález ze dne 22. října 1928 č. 23649/27.)
Věc: Karel St. v U. proti ministerstvu financí o stěhovací výlohy.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Dekretem zfř v Brně z 22. září 1926 byl st-l přeložen ze služ. důvodů z O. k poplatkovému oddělení ofř vU. V cestovním účtu počítal nábytečné ve výši dvouměsíčního služného, které mu náleželo v době přeložení, t. j. částkou 4200 Kč.
Zfř přiznalo mu však nábytečné toliko ve výši dvouměsíčného služného, jaké měl před vydáním plat. zák. č. 103/1926. Odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z těchto důvodů: »Nábytečné dlužno podle vyn. min. fin. ze 14. prosince 1926 počítati dle požitků pobíraných před vydáním nového plat. zák. Ve stížnosti cit. druhý odstavec tohoto vynesení nevztahuje se na stěhování, provedená v době po vydání nového plat. zák. nýbrž na stěhování, která byla provedena před vydáním jeho a to v době jeho zpětné platnosti (od 1. ledna do 6. července 1926)«.
O stížnosti nss uvážil:
Spor je toliko o to, zda st-li, který byl přeložen z moci úřední po vyhlášení zák. č. 103/1926, přísluší »t. zv. nábytečné« z titulu tohoto přeložení ve výši dvouměsíčního služného dle tohoto zákona, neb ve výši dvouměsíčního služného, jaké pobírali před účinností zákona toho. § 147 cit. plat. zák. ustanovuje, že vl. nař. bude upraven nárok na náhradu služ. výloh, zejména při úředních výkonech mimo úřad ..., jakož i při cestách, při přeložení, stěhování, jakož i veškeré otázky s tím související. Dle § 206 cit. zák. zůstávají, pokud nebudou vydána vl. nař. podle §§.... 147, v platnosti dosavadní předpisy o předmětech, jež mají býti upraveny těmito vládními nařízeními.
Z toho plyne, že i tak zv. stěhovací normál (dv. dekret ze 13. září 1804 č. 29311—3113, sb. z. p. sv. 22 č. 31 str. 135), upravující v § 3 otázku nábytečného, zůstali v platnosti, poněvadž vl. nař. této materie se týkající dosud vydáno nebylo. Potom však nelze se dopátrati důvodu, pro který by se nemělo »nábytečné«, jež se řídí po rozumu cit. dv. dekretu výší měsíčního služného, vyměřovati podle služného, jež ten který úředník pobíral v době přeložení svého a tedy v případech přeložení po vyhlášení zák. č. 103/1926 podle služného, jak bylo upraveno zákonem tím. Je tomu tak tím spíše, když z cit. ustanovení zákona toho nikterak neplyne, že by byl chtěl zákonodárce nárok plynoucí ze stěhovacího normálu omeziti v tom směru, že základ pro výši nábytečného má tvořiti pouze služné pobírané před vyhlášením, resp. účinností zák. č. 103/1926.
Z předeslaného vysvítá, že má státní úředník, který byl přeložen z moci úřední po vyhlášení zák. č. 103/1926, nárok na nábytečné, vyměřené na podkladě služného stanoveného tímto způsobem. Na tom nemůže nic měniti výn. min. fin. ze 14. prosince 1926 čj. 119796/26 — VII/20, poněvadž výnos tento, jenž nebyl vydán vládou, a nebyl publikován, má pouze povahu interní instrukce a netvoří proto platnou a závaznou normu, jíž by se dosavadní právní stav mohl měniti.
Bylo proto nař. rozhodnutí, jež jest založeno na opačném a tudíž mylném právním názoru, zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 7487. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 157-158.