Č. 10430.

Živnostenské právo (Slovensko): Živn. úřad nemůže živnostenskoprávní konsens podle III. hlavy živn. zákona č. 259/24 Sb. odepříti z důvodu, že je sporné vlastnictví k pozemku, na němž živn. provozovna má býti zřízena.
(Nález ze dne 21. března 1933 č. 4449.)
Věc: Obec G. proti zemskému úřadu v Bratislavě (za zúč. firmu Naftaspol adv. Dr. Em. Mašin z Prahv) o živnostenskoprávní schválení benzinové čerpací stanice. Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem z 9. listopadu 1929 udělil okresní úřad v Galantě firmě »Naftaspol« akc. spol. pro obchod s minerálními oleji v Praze živnostenskoprávní povolení ke zřízení pouliční čerpací stanice benzinové v G. za předpokladu, že splněny budou podmínky ve výměru sub 1 až 17 uvedené, mezi něž se souhlasem žadatelky pojata i podmínka požadovaná silniční správou stran placení uznávacího poplatku zemi Slovenské z místa použitého pro stanici. V důvodech tohoto výměru prohlásil okresní úřad, že námitky obce, že jí přísluší právo dotčeným místem disponovati a je pro benzinovou stanici pronajmouti, byly vyvráceny předloženou kmenovou mapou, podle níž je dotčené místo součástí zemské silnice, a obec vzala na sebe i povinnost udržovati tuto silnici. Ve spisech, na základě kterých kmenová mapa byla vyhotovena, schválena a ověřena, není ani slova o tom, že by disponování tímto pozemkem bylo vyhraženo obci. Proto námitka obce, že jí přináleží právo pronájmu, nebyla jako bezpodstatná vzata v úvahu. Rovněž zamítl okresní úřad námitku obce, že čerpadlem bude rušen silniční provoz, a zamítnutí její ve výměru blíže odůvodnil.
Proti tomuto výměru podala obec odvolání, v němž namítala, že pozemek mezi silničním příkopem a stavební čarou patří obci a nikoliv jako součást silnice zemi Slovenské. Zemský úřad v Bratislavě nař. výnosem odvolání nevyhověl a potvrdil výměr prvé stolice z těchto důvodů: Námitky, které obec vznesla, jsou částečně veřejného, částečné soukromého rázu. Námitka veřejného rázu, že postavením benzinové čerpací stanice bude rušen provoz, je vyvrácena znaleckým posudkem technického silničního referenta okresního úřadu. Námitka, že pozemek, kde se míní čerpací stanice postaviti, je vlastnictvím obce, s kterou se podnikatel nedohodl o zřízeni čerpadla na něm, je námitkou soukromoprávního rázu. Obec za účelem vyřešení sporného vlastnictví a otázky odměny za propůjčení stavebního pozemku odkazuje se na cestu soukromé dohody, po případě civilního práva ve smyslu § 45 odst. 4 živn. zák. — — —
Stížnost vytýká, že žal. úřad mylně aplikuje předpis § 45 odst. 4 živn. zák. na námitku obce, že pozemek, na němž má se stavětí, patří obci, která jej žadatelce nepronajala, ježto ustanovení to vztahuje se jen na soukromoprávní námitky sousedů, nikoliv na námitky vlastníka pozemku. Proto shledal-li úřad, že vlastnictví k pozemku je sporné, měl konsens odepříti. Výtka ta je bezdůvodná. Úřad může odepříti živnostenskoprávní povolení jedině tehdy, když dotčená živn. provozovna je nepřípustná v ohledu živn.-policejním (§ 45 odst. 2 živn. zák.), t. j. když nevyhovuje požadavkům, jež na podniky podléhající ustanovením hlavy III. živn. zák. č. 259/24 kladou předpisy §§ 40 a 41 cit. zák. Podle těchto předpisů má živn. úřad dbáti toho, aby sousedství provozovny nebylo v míře nepřípustné obtěžováno hlukem nebo zápachem z této provozovny vzcházejícím, a aby provozovna neohrožovala veřejnou bezpečnost vůbec a osob v ní zaměstnaných zvláště; není však povinností živn. úřadu, aby staral se o to, zda žadatel o konsens získal si souhlas skutečného vlastníka pozemku, na němž provozovnu zříditi hodlá. Proto nemůže živn. úřad odepříti konsens z toho důvodu, že vlastnictví k tomuto pozemku je sporné. Ochranu domnělého svého vlastnictví proti zamýšlené provozovně musí proto obec hledati nikoliv u živn. úřadu, nýbrž u příslušného soudu. Odkázal-li tedy úřad rozepři o uvedené námitce obce na pořad práva, jednal podle zákona.
Neprávem také vytýká st-lka, že žal. úřad potvrdil výměr prvé stolice, ačkoliv tato uznala, že vlastnictví k dotčenému pozemku přísluší zemi Slov., a tím osobila si kompetenci, která jí nenáleží, totiž řešili spor mezi obcí a zemí Slov. o vlastnictví k tomuto pozemku. Žal. úřad na rozdíl od stolice první odkázal rozepři o vlastnické námitce obce na pořad práva. Tím změnil rozhodnutí prvé stolice a vyhradil obci vůči žadatelce veškerá práva, jež by jí pořadem práva byla přiznána, a implicite vyslovil, že udělení konsensu děje se bez újmy případných vlastnických práv st-lčiných.

Citace:

Č. 10430. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 683-685.