Č. 10443.

Vyvlastnění. — Četnictvo (Slovensko): I. Podle zák. čl. XLI:1881 lze vyvlastniti také pozemek pro stavbu četnických kasáren. — II. Zák. čl. XLI:1881 neuznává za překážku vyvlastnění pozemku okolnost, že vlastník potřebuje pozemku toho pro svoje vlastní hospodářství, resp. pro stavbu vlastního domu.
(Nález ze dne 25. března 1933 č. 5264.)
Věc: Mořic F. ve V. proti ministerstvu vnitra o vyvlastnění pozemku pro četnická kasárna.
Výrok: Stižnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Rozhodnutím z 25. července 1930 zamítlo min. vnitra odvolání st-lovo z výměru vyvlastňovací komise zem. úřadu v Bratislavě z 8. května 1930, jímž byl pozemek č. p. . . . ve výměře 33 čtver. sáhů v kat. území obce V., jehož je st-l spoluvlastníkem, vyvlastněn pro stavbu četnických kasáren.
O stížnosti nss uvážil:
Z vyvlastňovacího výměru, jenž byl nař. rozhodnutím potvrzen, je jasně patrno, že jím o výši odškodnění za vyvlastněný pozemek vůbec rozhodnuto nebylo, naopak se tu výslovně praví, že se ohledně odškodnění odkazuje na odškodňovací řízení podle IV. hlavy vyvlastňovacího zákona, t. j. uh. zák. čl. XLI:1881, podle něhož celé toto řízení bylo provedeno. Jdou proto veškeré námitky stížnosti, jež brojí proti domnělému výroku o stanovení odškodného, mimo a jsou bezdůvodné.
Pokud jde o vyvlastnění samo, bylo již poukázáno na to, že celé vyvlastňovací řízení bylo provedeno podle uher. vyvlastňovacího zákona, t. j. zák. čl. XLI:1881. Pokud tedy stížnost vytýká, že nebyly dodrženy předpisy zák. č. 20/20 ve znění zák. č. 45/30, je i tato námitka bezdůvodná. Má-li však námitce té býti porozuměno tak, že pro vyvlastnění četnických kasáren mělo býti použito zákona posléze vzpomenutého a nemělo býti postupováno podle vyvlastň. zák. z r. 1881, nelze jí rovněž dáti za pravdu, neboť podle předpisu § 1 bodu 11 tohoto zák. článku vztahují se předpisy zákona tohoto i na vyvlastnění pozemků k účelu zřízení státních budov a ústavů, tedy jistě též státních kasáren četnických, a z ustanovení zák. ze 17. prosince 1919 č. 20 Sb. z r. 1920, resp. z 10. dubna 1930 č. 45 Sb., jež připouštějí, aby se podle těchto zákonů vyvlastňovaly pozemky pro stavbu budov určených pro veřejnou potřebu, nedá se dovoditi, že by jimi byl shora uvedený zákon z r. 1881 zrušen nebo nějak dotčen, zejména nebylo nikde stanoveno, že by za účinnosti těchto zákonů nových nemohlo býti žádáno za vyvlastnění podle onoho zák. staršího, resp, provádí-li se vyvlastnění podle tohoto zák. staršího, že by bylo nutno zároveň dodržovati předpisy těchto zákonů nových.
Z toho, co zde uvedeno, podává se však i bezdůvodnost dalších námitek stížnosti, v nichž je vytýkáno, že vyvlastnění bylo nepřípustné proto, že st-l požadovaného pozemku potřebuje pro svoje hospodářství, resp. pro postavení vlastního domu a že nabízel státní správě jiný pozemek náhradní. Pokud totiž st-l námitky tyto opírá o ustanovení cit. zák. z r. 1929, resp. 1930, stačí tu poukázati na to, co bylo uvedeno shora. Ve vyvlastňovacím zákoně z r. 1881 však nelze nalézti ustanovení, jež by okolnosti v námitkách právě uvedených uznávalo za překážku vyvlastnění.

Citace:

Č. 10443. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 722-723.