Č. 10473.

Církevní věci. — školství. — Samospráva obecní (Slovensko): I. * Předpisy zákona č. 77/27 Sb. netýkají se finančního hospodářství společností (obcí) náboženských. — II. * Berní moc, kterou § 11 zák. čl. XXXVIII:1868 poskytuje náboženským společnostem vůči jejich příslušníkům za účelem úhrady nákladu na školy církevní, není dotčena předpisem § 23 resp. 1 a 4 zák. č. 77/27 Sb.
(Nález ze dne 5. dubna 1933 č. 2312.)
Prejudikatura: Boh. A 8800/30.
Věc: Dr. Pavel J. v T. proti zemskému úřadu v Bratislavě o církevní daň.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 8. ledna 1930 zamítl okresní úřad v Galantě odvolání Dra Jana G., advokáta v Bratislavě, podané proti výměru řím.-kat. školské stolice v S., kterým ke krytí potřeb řím.-kat. ludové školy v S. za rok 1928 byla odvolateli vyměřena 510% církevní školní přirážka k jeho státním daním v obci S. předepsaným.
Zamítavý výměr byl odůvodněn takto: Řím.-kat. školská stolice církevní obce S.-ské, která nemá autonomního zřízení, projednala ve svém zasedání dne 7. prosince 1927 školským kurátorem předložený rozpočet, který vykazuje schodek 32152,62 Kč. Tento schodek má dle rozpočtu býti hrazen na základě daňového základu přímých státních daní 6383,37 Kč církevní školní daní vyměřenou 503,67%. Rozpočet byl v témže zasedání školskou stolicí schválen a podle klausule na něm uvedené, jakož i podle osvědčení obce S. z 28. listopadu 1929, konečně podle svědectví vydaného členy školské stolice ode dne 12. prosince 1927 do 27. prosince 1927 k veřejnému nahlédnutí vyložen a vyložení bylo dne 13. prosince 1927 v obci vybubnováno. Po uplynutí 15denní lhůty byl rozpočet řím.-kat. školským inspektorátem v K. dne 13. ledna 1928 a apoštolskou administraturou v T. dne 21. ledna 1928 přezkoumán a schválen. Na základě tohoto rozpočtu byla předepsána církevní školní přirážka a předpis byl taktéž řím.-kat. školskou stolicí a apoštolskou administraturou schválen a po 15 dní vyložen. Tak byla Dru Janu G. jako majiteli nemovitostí v S. předepsána církevní školní daň, při čemž byla za základ vzata jeho pozemková daň v obnosu 1873,28 Kč.« V postupu řím.-kat. školské stolice nebylo shledáno žádných závad ani porušení zákonitých ustanovení, a neobstojí důvody odvolání, neboť ve smyslu § 11 zák. čl. XXXVIII:1868 jsou náboženské obce oprávněny na vystavění a udržování svých škol použiti hmotného přispívání svých věřících, t. j. předepsati jim církevní školní daň. Tuto daň vyměřuje podle nál. nss-u z 12. listopadu 1926 č. 220581 v obcích, kde řím.-kat. církev nemá autonomní organisace, jako je to v S., školská stolice, nepřestoupila tedy v daném případě řím.-kat. školská stolice v S. své pravomoci. Ta okolnost, že odvolatel bydlí v Bratislavě, neosvobozuje ho podle rozhodnutí min. kultu č. 29166/1891 a č. 4763/1892 od placení církevní školské daně vyměřené z majetku ležícího v dotyčné obci, a je všeobecnou praksí, že při vyměření školské daně se béře za daňový klíč státní daň. Paragraf 11 zák. čl. XXXVIII:1868 nestanoví výšky daně, kterou by náboženské obce nebyly oprávněny překročiti při výměře daně; 5% daň zmíněná v § 33 cit. zák. čl. a taktéž zák. č. 77/27 se na církevní školní daň nevztahují, nýbrž jen na obecní a státní školy.« Proti tomuto výměru podal Dr. G. odvolání. Nař. výměrem potvrdil zem. úřad v Bratislavě výměr okresního úřadu v té části, podle které jest odvolatel povinen platiti školní daň z pozemků ležících v obvodu obce S., v té části však, podle které jest povinen platiti 510% školskou daň, zrušil zem. úřad výměr okresního úřadu rozhodnuv, že odvolatel jest povinen zaplatiti církevní daň školskou jen do výšky 20% státní přímé daně.
V důvodech uvedeno: »Podle uherské právní judikatury a i podle judikatury nss-u v Praze vyměřuje v obcích, ve kterých nemá řím.-kat. církev autonomní organisace, jako jest to v S., církevní školní daň církevní školská stolice, která podle rozhodnutí býv. uher. min. vyuč. č. 4763/1892 a č. 29166/1891 jest oprávněna vyměřiti daň i z pozemků těch příslušníků řím.-kat. církve, kteří v této obci nebydlí, poněvadž v obci, ve které bydlí, mohou být zatíženi církevní školskou daní jen na základě daní placených v obci bydliště. Pokud se tkne výšky daně, bylo třeba tuto část výměru zrušiti, poněvadž ve smyslu bodu 1 § 1 zák. č. 77/27 resp. vyhlášky min. fin. č. 159/27 může býti každý občan obce zatížen nejvýše 200% obecní přirážkou. Intencí tohoto ustanovení bylo, aby slovenské poplatnictvo netrpělo újmy proti poplatnictvu z historických zemí z toho důvodu, že tam není církevních škol. Tedy ve smyslu § 4 zák. č. 77/27 pokud se týče vyhlášky min. fin. č. 152/27 byla církevní školská stolice oprávněna svým poplatníkům vyměřit školní daň jen do výše 20% přímých státních daní, poněvadž 180% obecní přirážka byla vyměřena již obcí politickou. Případný schodek však, tedy v daném případě 490%, měla školská stolice cestou politické obce ve smyslu vyhlášky min. fin. žádat z vyrovnacího fondu od zem. úřadu. O to se měla ucházet v měsíci září minulého roku, kdy si měla podat žádost s připojením svého rozpočtu u starosty obce, který ji s obecním rozpočtem měl předložití cestou okresního úřadu zem. úřadu v Bratislavě za účelem poukázání správně sestavené a vykázané potřeby řím.-kat. školy.«
O stížnosti této uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutím zaujal žal. úřad stanovisko, že řím.-kat. školská stolice smí od věřících (poplatníků) ke krytí potřeb řím.-kat. ludové školy v S. na rok 1928 vybírati přímo toliko přirážku 20% přímých státních daní, a to proto, poněvadž v obci S. byla vyměřena již obecní přirážka 180% a podle § 1 zák. č. 77/27 smí obecní přirážka dosahovati nejvýše 200% přímých státních daní; schodek těmito 20% nekrytý, tedy 490%, měla prý řím.-kat. školská stolice požadovati cestou politické obce z vyrovnávacího fondu. Proti tomu namítá stížnost, že tento způsob vyměřování a vybírání církevních školních přirážek odporuje zák. č. 77/27, neboť tento zákon se nevztahuje na církevní školní přirážky. Jest pravda — dovozuje stížnost —, že § 1 cit. zák. stanoví výšku obecních přirážek na 200% přímých státních daní, jest pravda dále i to, že § 4 téhož zák. nařizuje, aby obecní daň školní byla započtena do 200% a v případě, že by pro ni již nezbylo, má se doplniti z vyrovnávacího fondu, avšak vše to se po názoru stížnosti vztahuje na obecní školy a v zákoně není podkladu pro to, aby se těchto ustanovení mohlo použíti i pro církevní školy. Námitce této dal nss za pravdu.
Již v nál. Boh. A 8800/30 vyslovil nss, že zák. č. 77/27 se týká již podle svého nadpisu jenom finančního hospodářství svazků samosprávy územní, nikoliv svazků samosprávy zájmové, týká se tedy sice finančního hospodářství obcí politických, nikoli však finančního hospodářství obcí náboženských, zejména týká se také předpis § 4 odst. 2 poslední věty cit. zák. jenom obcí politických. Paragraf 23 cit. zák. a na jeho základě vydaná vyhláška min. fin. č. 159/27 upravují jenom poskytování příspěvku obci politické podle § 10 zák. č. 77/27, jakož i započítáni přirážek placených na náklady církevních škol do výměry přirážek rozhodných pro přípustnost takového příspěvku pro obce politické, nemají však významu pro otázku, jakého druhu a jaké výše daně může náboženská obec ukládati pro své účely svým příslušníkům. Na tomto právním názoru trvá nss i v daném případě.
Správně podotýká nař. rozhodnutí, že intencí těchto ustanovení, t. j. § 23 zák. č. 77/27 a vyhlášky č. 159/27 jest, aby slovenské poplatnictvo netrpělo újmy oproti poplatníkům z historických zemí z toho důvodu, že tam není církevních škol. Nasvědčuje tomu také zpráva rozpočtového výboru poslanecké sněmovny o vl. návrhu zák. č. 77/27. Ale intenci té jest vyhověno tím, že § 23 cit. zák., jakož i vyhláška č. 159/27 dovolují obcím politickým, aby do výměry obecních přirážek rozhodných pro přípustnost příspěvku z fondu podle § 10 cit. zák. pro obec politickou započetly přirážky, placené poplatníky na náklady církevních škol, a aby obce politické, jestliže by tím dovolaná výše přirážek obecních byla překročena, mohly žádati za příspěvek z vyrovnávacího fondu. Předpisy těmi není však nikterak dotčena berní moc, kterou § 11 zák. čl. XXXVIII:1868 zaručuje náboženským společnostem vůči příslušníkům těchto náboženských společností za účelem úhrady nákladu na školy společnostmi těmi vydržované. Zejména neukládají uvedené shora předpisy náboženské obci povinnost, aby se při ukládání školské daně podle § 11 zák. čl. XXXVIII:1868 — třebas se daň ta vyměřuje ve formě přirážek k daním státním — omezovala na maximální výměru přirážek obecních, přípustnou podle § 1 zák. č. 77/27 nebo na částku, která do oné maximální výměry obecních přirážek zůstane volna po vyměření obecních přirážek předepsaných obcí politickou.
Tím méně ukládá zák. č. 77/27 náboženské společnosti (resp. jejímu orgánu, náboženské obci, školské stolici) povinnost, aniž jí poskytuje právo, aby se mohla nebo musila domáhati příspěvku z vyrovnávacího fondu podle § 10 zák. č. 77/27 prostřednictvím obce politické, která (obec politická) by ovšem nebyla ani povinna, aby k takovémuto dožadování obce církevní (školské stolice církevní) přihlížela.
Opačné stanovisko, zaujaté žal. úřadem v nař. rozhodnutí, nemá tudíž opory v zákoně.

V tomto dosud neuveřejněném nál. bylo vysloveno:Nař. rozhodnutí jeví se ve své podstatě jako výrok, kterým byla v pořadí stolic správních zamítnuta žádost st-lů, jak nesporno příslušníků řím.-kat. vyznání, bydlících v obci K., za zrušení adm. exekuce, která byla povolena k vydobytí církevně-školské daně ve smyslu § 11 zák. čl. XXXVIII:1868 ve prospěch řím.-kat. obce H. St-lé domáhají se zrušení této exekuce — stejně jako podle spisů správních činili již v řízení správním — především z důvodu, že daň, o kterou jde, byla jim předepsána řím.-kat. církevní školskou stolicí, jež však, jak st-lé tvrdí, nebyla vůbec příslušnou předepisovati st-lům tuto daň, neboť k předpisu daně té jest — podle mínění st-lů — příslušným jedině valné shromáždění církevní obce, jež se však podle tvrzení st-lů vůbec nekonalo.Kdyby řím.-kat. církevní školská stolice, jež podle spisů správních předepsala st-lům daň, o kterou jde, nebyla k předpisu daně té kompetentní, pak ovšem bylo by nař. rozhodnutí nezákonným, neboť, pocházel-li předpis daně — tedy exekuční titul — od orgánu nekompetentního, pak měl žal. úřad k žádosti st-lů zrušiti exekuci povolenou na základě takového zmatečného — a tudíž právní moci neschopného — exekučního titulu.Žal. úřad zodpověděl si otázku, zda v daném případě byla řím.-kat. církevní školská stolice v H. příslušnou předepsati st-lům církevně školskou daň, kladně. Jak patrno z odůvodnění nař. rozhodnutí, stojí v něm žal. úřad na stanovisku, že valné shromáždění řím.-kat. církevní obce jest příslušným předepisovati církevně školskou daň ve smyslu § 11 zák. čl. XXXVIII:1868 pouze v obcích, které jsou organisovány jako autonomní církevní obce a že naproti tomu tam, kde této autonomní organisace není, jest příslušnou k předpisu této daně církevní školská stolice. Podle uvedeného stanoviska, jež žal. úřad v této kompetenční otázce zaujal, byla by tedy řím.-kat. církevní školská stolice v H. v daném případě pouze tehdy příslušnou předepisovati daň, o kterou jde, kdyby církevní obec H. neměla autonomie.Zdali se žal. úřad vůbec zabýval otázkou, má-li tato církevní obec autonomii čili nic, není však patrno ani z nař. rozhodnutí, ani ze spisů správních. Ze spisů správních není také zřejmo, na základě jakého zjištění dospěl žal. úřad snad k závěru, že zmíněná obec církevní nemá autonomie, tedy k závěru, který by podle toho, co bylo svrchu uvedeno, jedině mohl býti předpokladem pro kladné zodpovědění otázky příslušnosti řím.-kat. církevní školské stolice v H. k předpisu daně, o kterou tu jde.Neposkytují tedy ani nař. rozhodnutí, ani spisy správní spolehlivého podkladu pro řešení otázky, zdali exekuční titul, na jehož základě byla v daném případě povolena exekuce, jejíhož zrušení se st-lé již v řízení správním domáhali, byl utvořen orgánem k tomu kompetentním — tedy pro řešení otázky, jež — jak svrchu uvedeno — jest rozhodno pro posouzení zákonitosti nař. rozhodnutí. Ale pak trpí nař. rozhodnutí podstatnou vadou, která znemožnila straně účinnou obranu a soudu přezkoumání zákonitosti nař. rozhodnutí.

Citace:

č. 10473. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 791-794.