Č. 10405.

Samospráva obecní. — Školství. — Řízení před nss-em: I. V jakých směrech může se obec brániti stížností na nss proti opatřením, učiněným v rozpočtu obecním podle § 3 odst. 7 a § 10 odst. 5 zák. č. 77/27 Sb.? — II. Politická obec není oprávněna brániti se proti úpravě rozpočtu školního provedené zemským výborem podle zák. č. 77/27. — III. Proti takovéto opravě je školní obec oprávněna se brániti ve stejném rozsahu jako obec politická proti úpravě rozpočtu obecního. — IV. K praxi upravování obecního a školního rozpočtu zem. výborem podle cit. zák.
(Nález ze dne 10. března 1933 č. 3667.) Prejudikatura: ad I.: Boh. A 9130/31, 9683/32; ad III.: Boh. A 10007/32.
Věc: Městská obec J. proti zemskému výboru v Praze o úpravu obecního a školního rozpočtu na rok 1929.
Výrok: K stížnosti obce J. zrušuje se pro vadnost řízení nař. rozhodnutí, pokud se týká úpravy potřeby obecního rozpočtu řádného v hlavě 11 odd. 3 pol. 5 (pozemky, různé výdaje), v hlavě VI odd. 4 pol. 2 (vojenství, různé výdaje), v hlavě VIII odd. 10 (označení ulic a t d.), vedlejšího rozpočtu plynárny pol. 10 (odpisy) — mimořádného v hlavě VII pol. 12 (kanalisace), v hlavě VIII (komunikace) —, dále pokud do úhrady mimořádného rozpočtu byla zařaděna položka 4940878 Kč; jinak se stížnost obce, směřující proti úpravě obecního rozpočtu, jednak odmítá pro nepřípustnost, jednak zamítá pro bezdůvodnost. Stížnost obce proti úpravě školního rozpočtu odmítá se pro nepřípustnost. Ke stížnosti míst. škol. rady zrušuje se pro vadnost řízení nař. rozhodnutí, pokud se týká úpravy školního rozpočtu odd. 1 pol. 1 (udržování budov), odd. 3 pol. 1 (všeobecné vyučování); jinak se zamítá její stížnost pro bezdůvodnost.
Důvody: Zemský výbor v Praze provedl usnesením z 15. ledna 1930 po vyzvání podle § 3 odst. 7 zák. č. 77/27 v rozpočtu pro rok 1929 obce J., žádající za příspěvek z vyrovnávacího fondu, podle ustanovení § 10 odst. 5 a § 3 odst. 6—8 cit. zák. řadu změn. Mezi jiným v řádné potřebě: 1. zařadil na přeplacených obecních přirážkách z let minulých 1130376 Kč, podotknuv, že děje se tak na splátku přeplatku v úhrnné částce 6943237‘29 Kč; 2. v hlavě I., odd. 1, pol. 10 položku na právní zastupování snížil se 40000 Kč o 5000 Kč; 3. v hlavě II., odd. 3, pol. 5 položku na různá vydání snížil s 20000 Kč o 5000 Kč; 4. v hlavě III., odd. 2 (pol. 10. vedlejšího řádného rozpočtu městské plynárny) na odpisy snížil s 1066100 Kč o 402251 Kč; 5. v téže hlavě odd. 3 (pol. 8, vedlejšího řádného rozpočtu městské elektrárny) škrtl celou položku na obnovovací fond v částce 917569'30 Kč, poznamenav, že na tuto potřebu je pamatováno v položce 7. »odpisy«; 6. v hlavě VI., odd. 4, pol. 2 na všeobecné výdaje ve věcech vojenských snížil zařazenou položku 2000 Kč o 1000 Kč; 7. v hlavě VII., odd. 6 škrtl pol. 1. (resp. pol. 29. vedlejšího rozpočtu městské vodárny) v částce 102000 Kč na splátku přijatých záloh s tím, že placení jest vésti v patrnosti; 8. v téže hlavě odd. 7, pol. 7. na udržování záchodků snížil s 19500 Kč o 2500 Kč; 9. v hlavě VIII., odd. 10 položku na označení ulic a p. snížil s 22000 Kč o 12000 Kč. V řádné úhradě: 10. zařadil jako aktivní nedoplatek vzhledem k okresnímu rozpočtu na r. 1929 náhradu zálohového úvěru od okresu j.-ckého 34000 Kč.
V mimořádné potřebě: 11. zařadil vzhledem k účetní závěrce za r. 1928 jako pasivní nedoplatek z let minulých 83353 Kč; 12. položku 12. na kanalisaci snížil s 1090400 Kč o 277185 Kč; 13. položku 13., 14. na komunikaci snížil s 3965000 Kč o 2700556 Kč.
V mimořádné úhradě zařadil: 14. jako aktivní nedoplatky z let minulých vzhledem k účetní závěrce částku 2308634 Kč; 15. zařadil výnos dosud nerealisované zápůjčky u Liberecké spořitelny v částce 4940878 Kč, poukázav při tom na vyjádření obce.
Ve školním rozpočtu snížil položku: a) na udržování budov o 51000 Kč; b) na všeobecné vyučování o 31000 Kč; c) na různé výlohy o 2000 Kč.
Opatření tato stížností k nss naříká, pokud jde o položky obecního rozpočtu, obec, pokud jde o položky školního rozpočtu jednak obec, jednak německá míst. škol. rada v zastoupení školní obce J.
I. Obecní rozpočet.
Uvažuje o stížnosti a zabývaje se z povinnosti úřední především otázkou legitimace, setrval nss na právním názoru, vysloveném v nál. Boh. A 9130/31 a 9683/32, že obec proti opatřením, učiněným v rozpočtu obecním podle § 3 odst. 7 resp. § 10 odst. 5 zák. č. 77/27, může se brániti toliko potud, pokud vytýká, že není splněn zákonný předpoklad pro vydání takového opatřeni, že úřad překročil meze své pravomoci nebo nešetřil předpisů o řízení v zákoně předepsaných — nemůže však vytýkati neúčelnost vyloučení nebo snížení rozpočtových položek.
Posuzuje stížnost s tohoto zásadního hlediska, došel nss k následujícím závěrům:
Proti opatření sub 1. namítá obec, že žal. úřad zařadil na splátku přeplacených obecních přirážek z let předchozích pouze částku 1130376 Kč, ač byla z tohoto titulu berním úřadem na přirážkách pro rok 1929 sražena částka vyšší, t. j. 1302539'65 Kč. Tuto skutečnou potřebu měl úřad zjistiti a do rozpočtu zařaditi. Námitkou tohoto obsahu domáhá se obec, přizpůsobujíc se právnímu názoru žal. úřadu, že jde tu o plnění, k němuž je obec povinna, a přiznávajíc, že sama na potřebu tohoto druhu v rozpočtu vůbec nepamatovala, vlastně výkonu dozorčího práva, na nějž však podle ustálené judikatury tohoto soudu nikomu právní nárok nepřísluší. Bylo proto tuto námitku odmítnouti pro nepřípustnost.
Podstatně z téhož důvodu bylo odmítnouti také další námitky, že v rozporu se zák. č. 77/27 neuznal žal. úřad žádané dodatečné zvýšení položky na výdaje volební, na požitky pro kancelářskou sílu hospodářského oddělení, na mzdu dělníků zaměstnaných při odvážení fekalií, na nepředvídaná vydání vedlejšího rozpočtu městských lázní, že nevyhověl žádosti obce, aby nově zařadil do rozpočtu položku na odpisy ve vedlejším rozpočtu městských lázní, ústavu pro šestinedělky a kojence, městského dětského útulku a městské vodárny, ač ve všech těchto případech šlo o vydání nezbytně nutná, resp. na zákonu nebo právním titulu založená — a že ani nesdělil, proč k žádosti obce nepřihlédl. I kdyby ve všech těchto položkách skutečně šlo o plnění obce na zákonu nebo na právním titulu založené, a dohlédací úřad byl důsledkem toho podle § 3 odst. 7 cit. zák. povinen potřebu tu řádně zjistiti a sám do rozpočtu zařaditi, nemůže obec opomenutí to vytýkati, ježto obec, ač mohla, svůj rozpočet ve smyslu ustanoveni § 10 zák. č. 329/21 nedoplnila — a okolnost, že se později vyskytla vyšší než v rozpočtu předvídaná potřeba, nezavazuje dohlédací úřad, jehož opatření podle § 3 odst. 7 zák. č. 77/27 má právní povahu aktu pravomoci dozorčí, aby rozpočet na místě obce doplňoval.
Snížení položky na právní zastupování — opatření sub 2 — shledává stížnost nezákonným proto, ježto tu jde o potřebu, k níž jest obec podle zákona, resp. na základě smluvního závazku povinována. Námitkou tohoto obsahu však se obec ve svém vyjádření proti zamýšlené úpravě nebránila a dovozovala pouze věcnou odůvodněnost výše preliminované položky, takže mohl žal. úřad míti za to, že jde toliko o posouzení účelnosti této potřeby. K přezkoumávání jednotlivých rozpočtových položek po stránce účelnosti byl žal. úřad ve smyslu ustanovení § 10 odst. 5 a § 3 odst. 7 zák. č. 77/27 oprávněn, mohl na místě obce posouditi (§ 3 odst. 8 cit. zák.), je-li vůbec, resp. v jaké výši záhodno, aby na potřebu z tohoto titulu bylo v rozpočtu pamatováno, a výtka, že tím překročil meze své pravomoci, nař. rozhodnutí tedy nepostihuje.
Proti škrtnutí celé položky 8. vedlejšího řádného rozpočtu městské elektrárny na obnovovací fond (Rücklagenzuweisung) — opatření sub 5 — obec namítá, že touto položkou měl býti dotován fond ku krytí ne- předvídaných ztrát na provozních zařízeních elektrárny — tedy fond, jehož založení předpisuje § 21 odst. 2, resp. u obecních podniků dovoluje § 22 odst. 3 ob. fin. nov. Položka 7, jíž podle nař. rozhodnutí jest na tuto potřebu pamatováno, obsahuje knižní provedení ztrát, nastalých skutečným opotřebováním samé podstaty podnikového jmění. Nezjistil-li žal. úřad, zda jde v pol. 8 o potřebu na rok 1929 nutnou, resp. o náhradu investic z půjček, které jest umořovati podle ustanovení § 23 odst. 3 cit. zák., jest jeho opatření jak vadné, tak nezákonné.
Nss nemohl této námitce přisvědčiti.
Nelze sice pochybovati, že zakládání obnovovacích fondů je zákonnou povinností obce i pokud jde o její podniky, nelze však také pochybovati, že z ustanoveni § 21, resp. § 22 zák. č. 329/21 — stížností dovolávaného — neplyne oprávnění obce shromažďovati fondy libovolné nebo všeobecné, nýbrž jedině fondy sledující určitý, specielní zákonem dovolený účel. Obec z efektivních příjmů pamatovala v rozpočtu na dotaci dvou fondů, t. j. na odpisy provozních zařízení elektrárny (pol. 7) a na obnovovací fond (pol. 8) a nešlo tu tedy, jak tvrdí stížnost, v položce 7 o pouhou účetní inventární položku. Jestliže však položka 8 znamenala dotaci fondu k účelu všeobecnému, tedy fondu, s jehož zřízením citovaná zákonná ustanovení nepočítají, mohl žal. úřad tuto potřebu posuzovati po stránce účelnosti a shledav, že na plnění na zákonu založené, t. j. na odpisy, jest dostatečně pamatováno pod položkou 7, mohl vyloučiti položku 8 z rozpočtu a nahraditi tak svým opatřením usnesení obce (§ 3 odst. 8 zák. č. 77/27). Ale pak nemusel také konati žádného bližšího šetření a výtka vadnosti řízení a nezákonnosti toho opatření žal. úřadu nepostihuje. Z povahy položky 8 jako pouhého vnitřního opatření obce důsledně vyplývá také bezdůvodnost výtky, že opatření žal. úřadu brání ustanovení § 8 odst. 4 zák. č. 329/21, poněvadž obec již předvídaná a nutná vydání v r. 1929 učinila. Nešlo tu o realisaci rozpočtové potřeby výplatou preliminované částky do rukou cizích, nýbrž o opatření, které vzhledem k tomu, že položka 8. znamenala toliko označení efektivních příjmů peněžní reserva uvnitř podnikového hospodaření, ani provedeno býti nemohlo.
Bezdůvodnou jest i konečná námitka, že žal. úřad, způsobiv svým opatřením značný přebytek městské elektrárny, nezvýšil položku na zvýšenou potřebu daňovou. Nehledě k tomu, že rozpočet není směrodatným pro vyměřování daní, nejde tu o výdaj v r. 1929 pravděpodobný (§ 4 cit. zák), kdyžtě daně předpisují se teprve po uplynutí správního roku, na základě jeho skutečných výsledků. Vyloučení celé — do řádného rozpočtu městské vodárny zařazené — částky 102000 Kč, jako první splátky přijatých záloh na mimořádná vydání vodárenská — opatření sub 7 — shledává stížnost nezákonným jednak proto, že jest v rozporu s platnými předpisy pro obecní účtování, podle nichž dlužno zálohové úvěry — a o takové tu jde — splatiti v témže roce, v němž byly poskytnuty, jednak proto, že toto opatření znamená zatížení mimořádného hospodářství vodárny a tím i celého hospodářství obecního — neboť nebude takto možno vyloučených splátek použíti k úhradě nutného úmoru krátkodobých zápůjček, uzavřených k úhradě zbytku výloh na prodloužení vodovodní sítě.
Touto námitkou se obec domáhá nápravy nezákonného opatření vlastního. Ač učinila zálohové zápůjčky již v létech 1927 a 1928, nesplatila je proti ustanovení odst. 8 prov. nař. č. 143/22 k § 23 zák. č. 329/21 v onom roce, v němž je realisovala, nýbrž zařadila částečnou jich splátku teprve do rozpočtu na rok 1929. Žal. úřad neshledal, že by tu nešlo o plnění na zákonu založené, nýbrž, vycházeje z názoru, že o takové plnění jde, pouze odsunul splátku zálohových úvěrů na léta pozdější. Tímto opatřením nepřekročil meze své pravomoci, nýbrž v rámci svého oprávnění posuzovati jednotlivé rozpočtové položky i po stránce účelnosti shledal účelným, aby splácení zálohového úvěru bylo odloženo na dobu pozdější. Opačné tvrzení stížnosti nemá opory v platných předpisech a jest tedy bezdůvodné.
Byl-li pak žal. úřad k takovémuto opatření oprávněn, právem jako pouhý důsledek vykázán byl také přebytek vedlejšího rozpočtu městské vodárny a již proto bezdůvodnou se jeví i námitka, v souvislosti tu uplatňovaná, že jest nezákonným také tento přebytek, nehledíc k tomu, že o ní platí totéž, co uvedeno o námitce stejného obsahu u opatření sub 5.
V opatření sub 8 — snížení položky na udržování záchodků — spatřuje stížnost nezákonnost proto, že k policii zdravotní, jež podle § 28 č. 5 obec. zříz. náleží do samostatné působnosti obce, spadá i zřizování a udržování veřejných záchodků a podle účetní uzávěrky za rok 1929 z titulu jich udržování a provozu bylo vyplaceno o 12000 Kč více než úřad v rozpočtu ponechal. Stížnosti nelze tu především přisvědčiti, že by kompetenční předpis § 28 ob. zříz. byl mohl založiti zákonnou povinnost obce vykonávati policii zdravotní; ostatně stížnost přehlíží také, že podle § 1 zák. č. 332/20 pečuje o výkon zdravotní policie, obstarávané dosud obcemi, od 1. ledna 1923 stát. Tento zákon — a jeho novela č. 236/22 uložily sice obci určité povinosti v rámci zdravotní policie, stěžující si obec však ve stížnosti netvrdí ani, že by uvedená položka byla potřebou na těchto právních předpisech založenou, ani že by k ní byla povinována důsledkem zvláštního příkazu státním úřadem vydaného. Ale pak šlo o posouzení věcné účelnosti této položky a k němu byl žal. úřad podle ustanovení § 3 odst. 7 zák. č. 77/27 oprávněn.
Námitku, uplatňovanou proti opatření sub 10, že žal. úřad nezákonně zařadil náhradu zálohového úvěru od okresu j.-ckého do úhrady řádné, přes to, že šlo o splátku na vydání mimořádné a tudíž prý o úhradu ve smyslu § 3 ob. fin. nov. mimořádnou, musil nss odmítnouti pro nepřípustnost. St-lka ve svém vyjádření proti zamýšlenému zařazení této položky do řádného rozpočtu, námitkou tohoto obsahu, ač mohla, se nebránila.
Opatřením sub 11—15 vytýká stížnost překročení pravomoci úřadu v těchto směrech: Zařazuje do mimořádného rozpočtu pasivní nedoplatky, vycházel žal. úřad z mylného názoru, že i pro mimořádné hospodářství platí ustanovení § 21 ob. fin. nov., podle něhož právě tak jako aktivní nedoplatky dlužno i pasivní nedoplatky zařaditi do rozpočtu následujícího roku, — a nezkoumal proto, z čeho mimořádné pasivní nedoplatky povstaly a není-li pro ně zvláštní, konkrétní úhrada mimořádná. Šetření toto však měl provésti, ježto mimořádných příjmů a vydání jest použiti vždy k účelům předem stanoveným. Žal. úřad nedbal také vůle obce, podle níž mělo býti použito zápůjčky uzavřené u městské spořitelny l.-cké k úhradě vydání, vyznačených ve vyjádření, a bezdůvodně změnil účel použití výnosu této zápůjčky. Ač obec podle ustanovení § 22 stav. ř. je povinna stavěti kanalisaci a ulice podle místní nutné potřeby, žal. úřad nezjistil předem, které z preliminovaných staveb jsou nutné. Úřad předem si zkonstruoval z aktivních nedoplatků a z výtěžku zápůjčky u l.-cké spořitelny mimořádnou úhradu a podle její výše teprve mimořádnou potřebu upravil.
Námitky, uplatňované proti opatření sub 11, 14 nemohl nss uznati důvodnými. Především bylo poukázati k tomu, že z ustanovení § 21 zák. č. 329/21 pro názor stížnosti neplyne nic, neboť, mluví-li se tu v odst. 3 a 4 o řádném a mimořádném výtěžku, rozumí se tím přebytky obecního hospodářství a o tyto zde ani podle stížnosti nešlo. Ze všeobecných zásad o sestavování obecního rozpočtu vyplývá, že rozpočet má obsahovati všechna plnění a příjmy, jež lze očekávati. Stížnost nepopírá, že účetní závěrka za rok 1928 neobsahovala vykázání pasivních a aktivních nedoplatků, netvrdí, že pro jejich dubiosnost, resp. jiné příčiny, nemohla s nimi obec počítati, nenamítá, že pro pasivní nedoplatky byla uvedena v rozpočtu zvláštní jim odpovídající úhrada. Zařadil-li tedy žal. úřad do rozpočtu aktivní a pasivní nedoplatky v té výši, v jaké byly vykázány v účetní uzávěrce a opřel-li toto své opatření o skutkový základ, který stížnost ani v ohledu formálním, ani věcném v odpor nebéře, nelze shledati vadnost řízení v tom, že úřad před úpravou položek nekonal bližšího šetření o jejich povaze, vnitřní důvodnosti a očekávatelnosti. Jinak jest tomu však s opatřením sub 12, 13, 15. St-lka již ve svém vyjádření proti zamýšlenému snížení potřeby na kanalisaci a komunikaci bránila se poukazem, že tu jde o investice nutné v zájmu vývoje obce, které mají být hrazeny z výnosu pětimilionové zápůjčky u l.-cké spořitelny uzavřené. Takto formulovanými námitkami neuplatňovala sice obec nezbytnou nutnost provedení těchto investic v rozpočtovém roce 1929 a neodložitelnost jich na příští léta, takže — neplyne-li ze samého ustanovení § 22 odst. 4 stav. ř. pro úřad rozpočet upravující povinnost ponechati v rozpočtu položky na kanalisaci a komunikaci v té výši, v jaké je obec preliminovala — mohl úřad zásadně tyto položky upraviti, uplatňovala však, že zápůjčky u spořitelny nelze použíti k jinému účelu nežli k úhradě potřeby na tyto investice. Ale pak vzhledem k ustanovení § 23 odst. 4 zák. č. 329/21, že výpůjčky smí býti použito jedině k tomu účelu, pro který byla schválena, mohl žal. úřad zařaditi celý výnos zmíněné zápůjčky do úhrady jen tehdy, kdyby byl ponechal obcí preliminované položky na kanalisaci a komunikaci nedotčeny; snížil-li však tuto potřebu, nemohl zařaditi celou zápůjčku jako úhradu i pro jiné účely, než ku kterým sloužila. Z nař. rozhodnutí, které opatření sub 12, 13 vůbec neodůvodňuje, k opatření sub 15 poukazuje pak na vyjádření obce bez bližšího označení obsahu, který by pro stanovisko žal. úřadu svědčil, nelze poznati, které důvody vedly žal. úřad k tomu, aby naříkanou úpravu provedl. Tento nedostatek resp. neúplnost odůvodnění znemožnily nss-u řádné přezkoumání těchto opatření, ztížily st-lce řádnou obranu a bylo proto opatření sub 12, 13, 15 zrušiti pro podstatnou vadu řízení. Tím vyřízena také výtka stížnosti v souvislosti s námitkou proti opatření sub 15 uplatňovaná, že výnos zápůjčky nečinil 4940878 Kč, jak úřad do rozpočtu zařadil, nýbrž toliko 4700000 Kč.
Co do ostatních námitek řídil se nss úvahou, že žal. úřad, upravuje potřebu na zákonu nebo na právním titulu založenou, jest povinen předem řádným a nepochybným způsobem zjistiti, do jaké míry potřeba taková vyžaduje, aby bylo na ni v rozpočtu pamatováno. A že v položkách, upravených opatřením sub 3, 4, 6, 9 šlo skutečně o potřebu tohoto druhu, vyplývá z následujícího:
Podle § 21 odst. 1 ob. fin. nov. je obec povinna spravovati svoje jmění tak, aby neztenčeně zůstalo zachováno. Ve svém vyjádření proti zamýšlenému snížení položky na různá vydání pro obecní nemovitý majetek ohradila se obec poukazem, že z této položky bylo již vydáno 12081 '47 Kč, zbytek pak že je třeba k úhradě výloh na měření, vypracování měřičských plánů a dodání hraničníků. Nelze-li pochybovati, že tato plnění zásadně spadají do rámce povinnosti ustanovením cit. § 21 obci uložené, šlo v opatření sub 3 o vydání na zákonu založené.
V námitkách proti opatření sub 4 stížnost se dovolává ustanovení § 21 odst. 2 cit. zák. Tímto předpisem skutečně se ukládá obcím, aby s ohledem na znehodnocení součástek majetku, podléhajících opotřebení, zakládaly a dotovaly fondy obnovovací; pro úsudek, že by žal. úřadem snížená položka 10 — na odpisy — sloužila jinému nežli tomuto účelu, není ve spisech podkladu; také z nař. rozhodnutí, které nedotčenou ponechalo položku 11 — na úroky a dotaci obnovovacího fondu — dlužno souditi, že žal. úřad obě tyto položky pokládal za položky sledující stejný cíl.
Podle ustanoveni § 65 branného zák. č. 193/20 ve znění zák. č. 53/ 27 jsou obce povinny spolupůsobiti při provádění bran. zák. a náklady, jež jim z tohoto spolupůsobení vzejdou, hraditi ze svého. Tak na př. jsou povinny podle vl. nař. č. 141/27 — branných předpisů — připraviti podle výpisu z matrik seznam branců (§ 14), vyzvati veřejnou vyhláškou k hlášení se osob k odvodu povinných (§ 17) a pod. Z toho vyplývá, že věcný náklad na výkon této přenesené působnosti jest také plněním na zákonu založeným.
Povinnost označovati ulice a číslovati domy není uložena obci, jak stížnost mylně tvrdí, zákonem o sčítání lidu, neboť zák. č. 47/27 žádné takové povinnosti neukládá; povinnost číslovati domy není uložena obci ani v § 12 zák. č. 266/20, neboť podle § 19 náklady s tím spojené nese majitel domu. Dlužno-li však ze stížnosti vyčisti, že šlo tu o číslování domů za účelem orientace, bylo by možno takovou povinnost právě tak jako povinnost označovati ulice, opatřovati orientační tabulky a provozní návěstí, vyvoditi z ustanovení § 28 zák. z 31. května 1866 č. 41 z. z. čes., podle něhož obec je povinna postarati se o bezpečnost a snadnost jízdy a chůze po obecních cestách. Pak ovšem i u položky upravené opatřením sub 9 šlo o plnění zákonem obci uložené.
Že žal. úřad všechny tyto položky pokládal za položky na plnění podle zák. resp. právního titulu obci uložené, jest souditi z toho, že je zásadně v rozpočtu ponechal a toliko ve výši omezil. Opatření toto byl však oprávněn učiniti teprve tehdy, když by byl — ježto upravoval rozpočet teprve dne 15. ledna 1930, tedy po uplynutí roku, na nějž rozpočet zněl — zjistil, kolik z uvedených titulů bylo v rozpočtovém roce 1929 z obecní pokladny skutečně vyplaceno, zda a do jaké míry odpovídají realisované výdaje povinnosti obce, zákonem nebo právním titulem jí uložené, resp. z jakých příčin jeví se položka na odpisy v městské elektrárně (opatření sub 4) nepřiměřenou. Ani ze spisů ani z nař. rozhodnutí, které v těchto bodech není vůbec odůvodněno, nelze poznati, zda úřad vůbec nějaké šetření konal, zda přihlížel k vyjádření obce, jež k okolnostem pro výši jednotlivých položek relevantním poukazovalo, resp. z jakých příčin nepovažoval je snad za důvodné.
Tento nedostatek odůvodnění ovšem nejen ztížil straně řádnou obranu, nýbrž i znemožnil soudu přezkoumání nař. rozhodnutí po stránce jeho zákonitosti, pročež musilo býti v této části pro podstatnou vadu řízení zrušeno. Tím zodpověděna zároveň výtka uplatněná v souvislostí s námitkou proti opatření sub 4, že bude zvýšena daň výdělková a že měl žal. úřad zvýšiti položku na výdělkovou daň z městské plynárny, ježto při vykázaném přebytku bude předepsána daň vyšší — o níž ovšem platí, co prve bylo řečeno o potřebě daňové pro městskou elektrárnu — a že obec hospodařila podle § 8 zák. č. 329/20 a dodatečná změna po uplynutí správního roku je už nemožná.
II. Rozpočet školní.
Zabývaje se také zde z povinnosti úřední především otázkou legitn mace, nemohl nss uznati na oprávnění politické obce brániti se proti úpravě jednotlivých položek rozpočtu školního, ježto k hájení zájmů školní obce ve směrech stížností uplatňovaných jest podle ustanovení § 2 odst. 2 zák. č. 16/1873 z. z čes. a § 25 odst. 3 zák. č. 292/20 povolána míst. škol. rada. Ježto tedy naříkanou úpravou školního rozpočtu subj. práva politické obce dotčena nebyla, bylo stížnost, pokud je podána také touto st-lkou, vzhledem k ustanovení § 2 odst. 1 zák. o ss odmítnouti pro nepřípustnost. Naproti tomu z těchže důvodů, z jakých nss dospěl v nál. Boh. A 10007/32 k názoru, že školní obec může se brániti proti opatřením úřadu v příčině úpravy rozpočtu školního ve stejném rozsahu jako obec politická proti úpravě rozpočtu obecního, bylo přiznati stižní legitimaci míst. škol. radě.
Uvažuje o stížnosti této st-lky, nemohl nss přisvědčiti námitce nezákonnosti, uplatňované také proti snížení položky na různá vydání, neboť st-lka ve vyjádřeni proti zamýšlené úpravě této položky neuvedla, k jakému účelu tato položka slouží, a netvrdila nic konkrétního, z čeho by byl musil žal. úřad usuzovati, že jde o plnění na zákonu nebo právním titulu založené, a mohl se proto úřad právem domnívati, že jde tu toliko o posouzení účelnosti tohoto vydání. Ostatně st-lka ani v soudní stížnosti netvrdí, že preliminovaná položka sloužila k určitým plněním zákonným nebo vykonatelným.
Za to bylo nutno přisvědčiti stížnosti, že udržování školních budov, vytápění, osvětlování a čištění školních místností, opatřování a zachovávání školního nářadí a ostatních věcí, jichž pro vyučování je třeba, je povinností, uloženou obci předpisem § 2 zák. z 24. února 1873 č. 16 z. z. resp. § 35 zák. č. 292/20 a že tedy i zde šlo o plnění na zákonu založené. Ježto pak z nař. rozhodnutí, které v této části také není odůvodněno, nelze seznati, jaké okolnosti vedly žal. úřad k snížení této potřeby, bylo z těchže důvodů, z jakých nss dospěl k zrušení opatření sub 3, 4, 6, 9 rozpočtu obecního, zrušiti i opatření, jímž snížena položka na udržování budov a na všeobecné vyučování ve školách obecných a občanských.

Citace:

č. 10405. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 623-631.