Č. 2525.

Obecní samospráva:I. Zákaz účastniti se jednání a usnášení se obecního zastupitelstva, rady nebo komisí podle § 5 zákona z 9. února 1919 č. 76 Sb., jde-li o zvláštní soukromoprávní nebo veřejné zájmy korporace, jejímž členem dotčený člen zastupitelstva atd. je, týká se toliko členů představenstva hospodářského a výdělkového společenstva, nikoliv pouhých členů a podílníků společenstva ani předsedy dozorčí rady společenstva. — II. Podjatost členů finanční komise? — III. Je-li zcizení pozemku, tvořícího součást kmenového jmění obce pro obec výhodné nebo škodlivé, jest otázkou skutkovou.
(Nález ze dne 21. června 1923 č. 10.910.)
Věc: Emanuel B. a Václav S. v M. (adv. Dr. Ant. Lukáš z Kladna) proti zemskému správnímu výboru v Praze o odprodej obecního pozemku.

Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: — — — — —
Nezákonnost spatřuje stížnost E. B-y a společníka v tom, že dozorčími instancemi přehlédnuta byla okolnost, že na návrhu a na usnášení o prodeji obecního pozemku, o nějž jde, brali účast členové a zástupci kupujícího družstva, zúčastnění svými podíly na podnicích jeho, a to zejm. ve schůzi obecní rady z 9. prosince 1920 Eduard B., předseda dozorčí rady kupujícího družstva, a podílníci tohoto družstva Antonín K., Antonín A., Rosálie H. a Aloisie B. Tato námitka jest bezdůvodná. Na základě správních spisů lze míti za to, že je kupující družstvo hospodářským společenstvem ve smyslu zákona z 9. dubna 1873 č. 70 ř. z. Dle odst. 2. § 5 zák. z 7. února 1919 č. 76 nesmí býti jednání a usnesení ob. zastupitelstva, rady a komisí přítomen, ani se ho účastniti takový člen sboru toho, jenž jest členem představenstva hospodářského a výdělkového společenstva, jde-Ii o zvláštní soukromoprávní nebo veřejné zájmy korporace, kterou zastupuje. Zmíněný zákaz přítomnosti a účasti netýká se tedy osob, jež jsou prostými členy a podílníky takového družstva. Pokud jde o Eduarda B., jest tento dle tvrzení stížnosti toliko předsedou dozorčí rady kupujícího družstva. Dle cit. zák. z 9. dubna 1873 č. 70 ř. z. jest dozorčí rada (§ 24) orgán dohlédací, členy společenstva zvolený a představenstvu po bok (§ 15) postavený k vykonání dozoru ve všech oborech správy společenstva, vybavený právy v § 24 cit. zák. blíže naznačenými, mezi nimi též právem, aby členy představenstva zbavil jejich úřadu. Dozorčí rada jest tedy orgán od představenstva společenstva zcela odlišný a nelze proto také shora zmíněný zákaz § 5 cit. novely obecního zřízení vztahovati na členy nebo předsedu dozorčí
rady společenstva.
Nezákonnost spatřuje stížnost také v- tom, že žal. úřadem přehlédnuta byla okolnost, že ve schůzi finanční komise z 30. prosince 1920 předsedal Jindřich K., člen představenstva kupujícího družstva, jenž na žádosti za prodej řečeného pozemku byl podepsán, a že zúčastnili se jednání členové družstva Josef Ch., Antonín H., Jan Sch., Antonie
D. a Josef K.
Též tato výtka stížnosti jest bezdůvodná.
Ve smyslu § 96 ob. zříz. pro Čechy má okr. zastupitelstvo (okresní
správní komise) a zemský výbor (zemský správní výbor) dozor nad tím, aby kmenové jmění a statek obcím a jejich ústavům náležející zachovány byly neztenčeny. Toto zásadní ustanovení doznalo podrobnější úpravy finanční novelou z 12. srpna 1921 č. 329 (jmenovitě § 23), v době vydání nař. rozhodnutí již platnou.
Co se týče usnesení ob. zastupitelstva, byla § 14 zákona ze 7. února 1919 č. 76 Sb. zřízena nová instituce finanční komise. Úkol a práva této finanční komise spočívají však jen v kontrole obecního hospodářství, nikoliv v rozhodování o obecních záležitostech. Kontrola ta dle cit. zákona prováděna býti má vlivem finanční komise na správnost a platnost usnesení obecního zastupitelstva povahy finanční, a to jednak
vlivem preventivním, jednak vlivem represivním. V prvním případě může stanovisko, jež finanční komise zaujímá a projevuje, působiti na úsudek ob. zastupitelstva, v druhém případě zbývá finanční komisi jen, aby se domáhala u nadřízeného úřadu dohlédacího opravy usnesení zastupitelstva, jež má za nepříznivé pro hospodářství obce.
Vliv preventivní jest však cit. zákony omezen na taková usnesení ob. zastupitelstva, jež se týkají nového vydání, a to jednak vydání v rozpočtu obsaženého, jednak vydání, jež v rozpočtu uvedeno nebylo, o němž státi se má teprve usnesení ob. zastupitelstva. Neboť zákon, a to v odst. 4. a 5. § 14 cit. zák. z roku 1919 a stejně v odst. 4. a 5. § 9 cit. fin. novely z roku 1921, stanoví, že finanční komisi musí býti předloženy rozpočty a účty obecní před veřejným vyložením (srovnej § 6 cit. fin. novely), aby.je přezkoumala a o nich se vyjádřila.
O takový případ nejde, kde se jedná o prodej částky kmenového jmění obce. V takovémto případě nemusí býti obsah návrhu, jenž obecnímu zastupitelstvu předložen bude k usnášení o něm, předem předložen finanční komisi, nýbrž přísluší finanční komisi jen právo, aby stavší se již usnesení ob. zastupitelstva, má-li je pro obec po stránce finanční za škodlivé, v odpor brala stížností a dovolávala se dozoru nadřízeného úřadu.
Poněvadž tedy nebylo zapotřebí, aby finanční komise před usnášením se ob. zastupitelstva byla k vyjádření v určité lhůtě vyzvána a finanční komise také své usnesení učinila p o usnesení ob. zastupitelstva, nemohlo míti usnesení fin. komise na usnesení ob. zastupitelstva vůbec vlivu preventivního, nebylo proto zapotřebí zabývati se dále tímto usnesením finanční komise, zvlášť když stížnost do usnesení ob. zastupitelstva nepodala a nebylo tedy zapotřebí obírati se otázkou, zdali tu byla vytýkaná podjatost Jindřicha K., jenž jako předseda onu schůzi fin. komise řídil, a uvedených členů družstva, jakož i otázkou, jaký vliv tato účast mohla míti na zákonitost usnesení finanční komise.
Vadnost nař. rozhodnutí vidí stížnost v tom, že cena 10 Kč za 1 čtver. sáh pokládána byla za přiměřenou úplatu. V tomto směru namítá stížnost v podstatě jednak, že naříkané rozhodnutí přehlíží mnoho důležitých momentů, jež stížnost rozebírá, jednak, že nesprávné jest stanovisko žal. úřadu, že pozemku toho obec sama nepotřebuje.
Nss neshledal však námitky ty důvodnými.
Není zákonných předpisů o tom, za kterých podmínek a za jakou cenu smí býti zcizena část obecního kmenového jmění. Otázka, zdali nějaké hospodářské opatření jest pro obec výhodné či škodlivé, není otázkou právní, nýbrž otázkou skutkovou. Zodpovědění její jeví se proto skutkovým zjištěním ve smyslu § 6, al. 1 zák. o ss, kterou nss musí vzíti za základ svého rozhodnutí, nemoha zkoumati věcnou správnost. Dle al. 2 § 6 může býti předmětem přezkoumání pouze řízení, tedy pouze formální vady v tomto odstavci blíže vytknuté, pokud se týče, zda skutkový závěr žal. úřadu má ve vyšetřených okolnostech řádný podklad.
Žal. úřad založil svůj úsudek, že zcizení řečeného pozemku za cenu 10 Kč za 1 čtver. sáh neodporuje zájmům obce, na zprávě a prohlášení obce, že obec pozemku toho pro sebe nepotřebuje a že pozemek ten byl svého času obcí zakoupen za stejnou cenu, za kterou jej nyní prodává, že obec v době prodeje sama zakoupila pozemek za nižší cenu (8 Kč za 1 čtvetr. sáh) a prodala další pozemek za 10 Kč za 1 čtver sáh.
Zpráva obce o těchto koupích a prodejích jest ve spisech doložena protokoly o schůzích ob. zastupitelstva, jimiž správnost udaných okolností jest prokázána.
Nelze tedy shledati, že žal. úřad neměl dostatečného podkladu pro svůj závěr, k němuž vlastním hodnocením zjištěných okolností dospěl, a že provedené řízení jest podstatně vadné.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2525. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 334-336.