Č. 2814.
Obecní samospráva: Právní poměr uživatelů obecní studny — všeobecně přístupné a zřízené obcí u výkonu jí náležející péče o veřejné zájmy — k obci jest ovládán vesměs právem veřejným.
(Nález ze dne 30. října 1923 č. 17.846).
Věc. Anastazie Z. v H. proti moravskému zemskému výboru o příspěvek na udržování obecní studny.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Vyhláškou z 25. května 1922 byl po vyžádaném souhlasu obecní finanční komise veřejně vyložen rozpočet na opravu obecní studně v H. Potřeba 50 Kč měla dle něho uhrazena býti příspěvky, a to 30 Kč od st-lky a po 5 Kč od číyř jiných osadníků. V sezení obecního zastupitelstva z 28. května 1922 rozpočtený náklad i navržený způsob úhrady schválen, při čemž zvýšený příspěvek st-lčin odůvodněn tím, že čerpá ze studně vodu pro sebe i dobytek, kdežto ostatní čerpají jenom pro sebe vodu k pití.
Námitky, které st-lka do usnesení toho podala vytýkajíc, že 40-letým výkonem vydržela právo bezplatně studně té používati, byly usnesením obecního zastupitelstva z 15. října 1922 uznány bezdůvodnými, načež věc předložena zemskému výboru, jenž nař. rozhodnutím usnesení obecního zastupitelstva z 15. října 1922 o rozvrhu příspěvků na udržování obecní studny dle § 26 obecní finanční novely schválil a námitky st-lčiny zamítl z toho důvodu, že st-lka dle zprávy obce čerpá ze studny vodu na pití i pro celé svoje hospodářství, tedy i pro dobytek, a čerpá vodu nesporně ve větší měře než ostatní uživatelé studně, což sama nepopírá.
Stížnost podanou do tohoto rozhodnutí nss neshledal důvodnou.
St-lka brání se proti uložené jí povinnosti přispěti na opravu studně námitkou, že čerpajíc jako vlastnice usedlosti čp. — v H. přes 40 let vodu ze sporné studně nabyla vydržením služebnosti tohoto obsahu a za výkon služebnosti té není povinna něčeho platiti. Ze spisů správních však vychází a st-lkou nebvlo také popřeno, že jde o obecní studni všeobecně přístupnou, kterou obec zřídila na návsi vykonávajíc péči o veřejné zájmy jí uložené. Studna taková má, jak st-lka ve svých námitkách sama připouští, poukazujíc na důležitost studně v ohledu bezpečnosti požární, povahu veřejného ústavu obecního, jehož provozování je součástí veřejné správy obecní; ale pak právní poměr uživatelů takového ústavu k obci podroben je všecek normám práva veřejného, a nelze užívání ono konstruovati jako soukromé právo služebnosti. I když by se však připustilo, že k takovým veřejným ústavům obecním mohou trvati pro jednotlivé osadníky zvláštní práva soukromá, neplyne nutně existence takového práva pro st-lku již z pouhého fakta, že ze sporné studně již po 40 let vodu čerpala bezplatně, o něž jedině st-lka domnělé své soukromé právo služebnosti opírá. V této skutečnosti nelze spatřovati nic jiného, nežli právě užívání obecního ústavu na základě platných zřízení ve smyslu a v základě § 10 č. 2. mor. ob. zřízení. A opak nelze dovozovati ani z té okolnosti, že jak st-lka tvrdí, až dosud spolu s ostatními uživateli studnu tu udržovala, přejímajíc tak — patrně u vědomí, že studna přináší jí zvláštní prospěch, — dobrovolně část nákladů, které náležely na obec, a které obec mohla ovšem uhraditi veřejnými dávkami vypsanými dle předpisů dosud platných na osadníky event. na uživatele.
Jestliže tedy žal. úřad, řeše si pro sebe prejudicielně otázku existence tvrzené služebnosti, dospěl k závěru, že užívání st-lčino nezakládá se na zvláštním soukromém jejím právu služebnosti, nýbrž jest jen obecným užíváním veřejného zřízení obecního dle § 10/2 mor. ob. zříz. a na tomto závěru, který je součástí skutkové podstaty nař. rozhodnutí, zbudoval svůj výrok, nelze shledati, že by tento podklad byl vadným. Jde-li však o zařízení obecní, dlužno náklady na jeho vydržování hraditi podle příslušných ustanovení obecního zřízení a obecní finanční novely. Poněvadž pak jde nesporně o zařízení v zájmu všeobecném, z něhož někteří osadníci, mezi nimi nepopřené i st-lka, mají zvláštní hospodářský prospěch, není nezákonitosti v tom, požaduje-li se na st-lce k úhradě nákladů na jeho udržování příspěvek ve smyslu § 26 ob. fin. novely.
Bylo proto stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.
Citace:
č. 2814. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 865-866.