Č. 2864.

Pozemková reforma. - - Trestní právo policejní: * Následky nesplnění soupisové povinnosti stíhají oba nerozvedené manžely, jichž nemovitosti tvoří dohromady veliký majetek pozemkový podle § 2 zák. záborového.
(Nález ze dne 14. listopadu 1923 č. 19 053.)
Věc: Manželé Ladislav a Alžběta G. v P. proti županskému úřadu Novohradské župy o nesplnění soupisové povinnosti.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: - - -
Veškeré námitky stížnosti směřují toliko proti výroku o vině. Nař. rozhodnutím odsouzeni byli oba st-lé proto, že svůj zabraný majetek pozemkový v určité lhůtě stpú-u neoznámili, tedy pro skutkové momenty, které zakládají skutkovou povahu přestupku § 9/2 vlád. nař. z 9. ledna 1920 č. 61 Sb.
Skutková podstata přestupku § 9/2 cit. vlád. nař., které bylo vydáno k provedení § 16 zákona ze 16. dubna 1919 č. 215 Sb. (zákona záborového), doplněného zákonem z 11. července 1919 č. 387 Sb. a zákonem z 11. března 1921 č. 108 Sb. záleží v tom, že osoba, která jest podle cit. nařízení povinna soupisem nemovitého majetku (§§ 1, 2 a 3 nařízení), nepředloží soupis ve lhůtě stanovené v § 5 téhož nařízení.
Cit. nařízení rozeznává dva druhy osob, jež postihuje povinnost soupisová: jednak osoby, které jsou povinny soupisem přímo ze zákona, aniž se k založení jejich soupisové povinnosti vyhledává, aby byly stpú-em vyzvány, aby soupis předložily, — to jsou osoby uvedené v §§ 1 a 2 cit. nař., jednak osoby, jejichž soupisová povinnost nastává teprve, když byly stpú-em zvlášť vyzvány, aby soupis předložily, — to jsou osoby uvedené v § 3 nař.
Žal. úřad pokládal st-le za osoby povinné soupisem přímo ze zákona dle §§ 1 a 2 cit. nař., při čemž vycházel z nepopřeného předpokladu, že st-lé jsou jako nerozvedení manželé vlastníky souboru majetku pozemkového, který měl 28. října 1918 výměru 388 ha, tedy výměru přes 250 ha půdy vůbec. Na základě tohoto předpokladu došel pak úřad k závěru, že st-lé měli soupis předložiti ve lhůtě určené ustanovením § 5 lit. a) cit. nař.
Lhůta tato končila vzhledem k výměře pozemkového majetku st-lů 1. dubna 1920. Nesporno jest, že st-lé v této době soupis nepředložili. - - - -
Stížnost namítá, že nemohou býti oba st-lé potrestáni pro přestupek nesplnění soupisové povinnosti, poněvadž jejich majetek jen z toho důvodu se pokládá za zabraný, že dle § 2 zákona z 16. dubna 1919 č. 215 Sb. nerozvedení manželé považují se za jednu osobu.
Tím míní stížnost patrně vytknouti, že nelze oba st-le vzhledem k ustanovení cit. § 2 pokládati za osoby ve smyslu § 9/2 cit. nařízení k soupisu povinné. Jak již uvedeno bylo, jedná se zde o osoby dle §§ 1 a 2 cit. nař. soupisem povinné. § 1 stanoví, že soupisem povinna jest každá fysická a právnická osoba, bez rozdílu státní příslušnosti, jež jest vlastníkem, spoluvlastníkem neb ohledně majetku vázaného uživatelem zabraného majetku pozemkového (§§ 2 a 3 zábor. zák.) nebo zákonným zástupcem těchto osob. Povinnost soupisová postihuje tedy každého vlastníka ve smyslu §§ 2 a 3 zák. záb. zabraného pozemkového majetku.
Z jakého důvodu jest ve smyslu cit. předpisu majetek zabrán, jest při tom nerozhodno. Proto jest jeden každý ze st-lů soupisem povinen, i když majetek ve vlastnictví každého z nich se nalézající proto jest zabrán, poněvadž st-lé jako nerozvedení manželé považují se dle § 2, odst. 2 zák. zábor. za jedinou osobu a součet majetku pozemkového ve vlastnictví obou manželů se nalézajícího přesahuje výměru v § 2, odst. 1 zábor. zák. uvedenou. Jen ohledně výměry tohoto majetku pokládají se nerozvedení manželé za osobu jedinou, nikoliv však, pokud jde o soupisovou povinnost, která, jak již vyloženo, nastává pro každého vlastníka zabraného majetku. Za to, že soupisová povinnost nebyla včas splněna, odpovídají dle § 9/2 cit. nař. oba stěžující si manželé .....

Citace:

č. 2864. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 968-969.