Č. 2676

Státní zaměstnanci: I. * Ustanovením § 4 zák. z 9. dubna 1920 č. 222 Sb. o propočítání služební doby dána jest vládě nařizovací plná moc, aby samostatně určila, zda a pokud služba jiná, než civilně státní, tedy i vojenská má se započítati; nelze tudíž právem tvrditi, že §§ 12 a 13 vlád. nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb. jsou v odporu s citovaným zákonem. — II. Na dvojnásobné započtení »válečných roků« při propočítání služební doby není nároku. — III. Do skupin úřednických podle § 52 služ. pragmatiky jsou úředníci zařazeni podle objektivní kvalifikace služebního místa.
(Nález ze dne 21. září 1923 č. 15668.)
Prejudikatura: Boh. 2212 adm.
Věc: Rudolf J. v Praze (adv. Dr. Ant. Kočvara z Prahy) proti ministerstvu vnitra o propočítání služební doby a zařadění do skupiny E státních úředníků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím z 23. února 1921 propočítala zsp Rudolfu J., policejnímu kancelistovi při polic. ředitelství v Praze, na základě zákona z 9. dubna 1920 č. 222 Sb. celkovou započítatelnou dobu služební ke dni 1. ledna 1921 a zařadila jej vzhledem k propočítané služební době 18 let, 8 měsíců, 25 dní do požitků 4. stupně IX. hodn. třídy státních úředníků, při čemž zbylo mu pro další postup 8 měsíců, 25 dní. K přihlášené služební době válečné od 3. září 1914 do 20. října 1920 nebylo hleděno, ježto tato doba byla plně započtena v jeho služební době kancelářského úředníka. Též žádosti za zařadění do vyšší skupiny státních úředníků nebylo vzhledem k ustanovení § 1, odst. II. min. nař. z 1. února 1914 č. 34 ř. z. vyhověno a s požadavkem válečného odškodnění dle zákona ze 7. dubna 1920 č. 230 Sb. odkázán byl na min. vnitra. Proti tomuto rozhodnutí podal st-l jedno odvolání dne 28. března 1921, druhé pak 18. dubna 1921. Min. vnitra nař. rozhodnutím odvolání tato zamítlo. Stížnost proti tomuto rozhodnutí neshledal nss důvodnou. Stížnost vytýká nař. rozhodnutí: 2. že st-li bylo započteno za léta 1914—1918 pět válečných půlletí místo pěti válečných roků, 3. že mu nebyly započteny dva válečné roky za válečnou službu na Slovensku od 18. října 1918 do 20. října 1920 a 4. že nebyl zařazen do skupiny C státních úředníků přes to, že prokázal celé středoškolské vzděláni a že je řádným posluchačem vysoké školy technické. Nss shledal stížnost neodůvodněnou... Poukazuje-li stížnost na to, že započtení vojenské služby není správné, ježto st-li nebyla započtena 4 léta uznaná dekretem presidia místodržitelství z 11. července 1914, přehlíží, že tato doba jest již plně obsažena v započítané službě vojenské podle § 13 vl. nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb. Námitku pak vznesenou právním zástupcem st-lovým při veřejném ústním líčení, že cit. nařízení v §§ 12 a 13 ohledně započtení vojenské služby odporuje duchu zákona z 9. dubna 1920 č. 222 Sb., na jehož základě spočívá, a že toto nařízení vůbec nemělo jednati o vojenské službě, ježto započítatelnost této služby vyslovena jest již cit. zákonem, neshledal nss důvodnou. Zákon z 9. dubna 1920 č. 222 Sb. jedná v §§ 1 a 2 o propočítání civilně-státní služby státním zaměstnancům, v § 3 o způsobu propočítání služebních let úředníkům státních podniků a fondů státem spravovaných a v § 4 pak praví, že stanoví se nařízením, pokud se započítají léta ztrávená v jiné službě než civilně státní nebo léta zbavená ve službě vojenské. Nebylo tudíž nikterak rozhodnuto tímto zákonem o způsobu započítání vojenské služby, nýbrž byla citovaným ustanovením § 4 dána vládě plná moc, aby samostatně určila nařízením, zda a pokud služba jiná než civilně státní, tedy i vojenská, má se započítati. Tato plná moc na nižádnou direktivu nepoutaná ponechává výkonné moci úplnou volnost úpravy a zmocňuje ji, aby nejen samostatně stanovila podmínky pro toto započtení, které tudíž může pro různé druhy služeb různě stanoviti, nýbrž i aby v oboru téže služby podle určitých kriterií činila rozdíly. Nelze tudíž právem tvrditi, že §§ 12 a 13 vlád. nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb. odporují zákonu z 9. dubna 1920 č. 222 Sb. Válečná služba st-lova od 18. října 1918 do 20. října 1920 byla započtena st-li v jeho civilní službě státní a jest tudíž námitka, že tato služba nebyla st-li započítána, bezdůvodnou. Má-li však stížnost na mysli započítání těchto dvou let ještě jako let válečných, nutno poukázati na to, že není zákonného podkladu, aby doba ta mohla při propočítání civilní státní služby čítána býti dvojnásobně a je tudíž námitka také v tomto směru bezdůvodná. Co se posléze týče námitky stížnosti, že st-l měl vzhledem k svému školnímu vzdělání býti přeřazen do skupiny C státních zaměstnanců, neshledal nss ani tuto námitku důvodnou. Nss vyslovil již ve svém nálezu Boh. 2212 adm., že do skupin úřednických podle § 52 služ. pragm. zařazeni jsou úředníci podle objektivní kvalifikace služebního místa, které zaujímají a nikoliv dle momentů subjektivních. St-l byl jmenován, jak ze správních spisů vidno, kancelářským úředníkem při policejním ředitelství v Praze a byl tak ustanoven v odvětví kancelářské služby, jejíž úředníci podle min. nař. z 1. února 1914 č. 34 ř. z. zařazeni jsou do skup. E stát. zaměstnanců. Je tedy pro služební postavení st-lovo rozhodujícím vzdělání předepsané pro tuto skupinu a nikoliv snad vzdělání, jež st-l má. Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2676. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 609-611.