Č. 2908.

Administrativní řízení. — Zabírání budov: Podacím místem pro rekurs do rozhodnutí zem. správy pol. o zabrání budovy podle zák. č. 304/1921 jest zem. pol. správa.
(Nález ze dne 24. listopadu 1923 č. 19 657).
Věc: Metropolitní kapitula v Olomouci a spol. proti ministerstvu veřejných prací o včasnost rekursu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím z 31. července 1922 zabrala zsp v Brně na základě zákona z 12. srpna 1921 č. 304 Sb. dvě místnosti v prvním poschodí v zámku v P. patřícího Metropolitní kapitole v Olomouci pro veřejnou knihovnu P. K rozhodnutí připojeno bylo poučení, že z něho lze do 8 dnů počítajíc ode dne následujícího po doručení výměru podati odvolání u zsp-é v Brně na min. veř. prací.
Intimát tohoto rozhodnutí i s poučením o opravném prostředku byl osp-ou v Přerově doručen Metropolitní kapitole v Olomouci dne 14. srpna 1922, uživatelům pak zabraných místností Lidové Jednotě, Tělocvičnému spolku »Orel« a zařizujícímu výboru spořitelního a záloženského spolku v P. dne 13. srpna 1922.
Stížnost proti tomu podaná, adresovaná osp-é došla k tomuto úřadu dne 21. srpna 1922 a postoupena byvši zsp-é v Brně došla k ní dne 16. září 1922.
Rozhodnutím z 2. listopadu 1922 zamítlo min. veř. prací stížnost Metropolitní kapitoly v Olomouci a společníků jako opožděnou.
O stížnostech uvážil nss takto:
V §u 2 zák. o opravných prostředcích z 12. května 1896 č. 101 ř. z. se praví: »Pokud v platných zákonech není nic jiného stanoveno, buďte rekursy podávány u toho úřadu, který rozhodl v instanci první«. Poněvadž pak v zákoně z 12. srpna 1921 č. 304 Sb., na jehož základě vydáno bylo rozhodnutí, proti němuž čelil rekurs st-lů, není nijakého ustanovení, kde mají býti podávány opravné prostředky, platí pro přítomný případ všeobecný předpis §u 2 cit. zák. Ježto pak úřadem, jenž v daném případě rozhodl v instanci první, byla dle §u 1 cit. zákona č. 304/21 zsp v Brně, bylo stížnost podati u zsp-é v Brně a to dle §u 7, odst. 3 téhož zák. do osmi dnů. Poučení k nálezu první instance připojené odpovídalo plně zákonu i bylo věcí st-lů se podle poučení toho zachovati a podati rekurs v dané lhůtě u zsp-é.
Ze spisů správních vychází, že stěžujícím si osobám bylo rozhodnutí zsp-é doručeno dne 13. resp. 14. srpna 1922. Končila tedy rekursní lhůta dle výše zmíněného předpisu dne 21. resp. 22. srpna 1922.
Došel-li pak rekurs k zsp-é 16. září 1922, byv osp-ou v P., kam podán byl st-li dne 21. srpna 1922, dán k poštovní dopravě dne 15. září 1922, jest patrno, že stalo se tak daleko po uplynutí lhůty stanovené citovaným §em 7 zákona č. 304/21. Nerozhodno jest, že stížnost podána byla u osp-é v P. již dne 21. srpna 1922, tedy před uplynutím lhůty rekursní, když zákon stanoví, že měla býti podána u zsp-é.
Z okolnosti, že osp předložila stížnost úřadu k přijmutí jejímu příslušnému až po uplynutí rekursní lhůty, nelze ničeho vyvozovati, poněvadž osp nemá podle zákona povinnosti, starati se o to, aby stížnost v zákonné lhůtě k příslušnému úřadu došla.
Neodporuje tedy zákonu, zamítl-li žal. úřad stížnost st-lů jako opožděnou, a jest stížnost, pokud brojí proti rozhodnutí min. veř. prací z 2. listopadu 1922, bezdůvodná. —

Citace:

č. 2908. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1058-1059.