Č. 2923.

Živnostenské právo: O právních a skutkových podmínkách udělení koncese ke sprostředkování koupě a prodeje realit.
(Nález ze dne 29. listopadu 1923 č. 20 252).
Věc: Firma Brünner Realkreditanstalt r. G. m. b. H. v Brně (adv. Dr. Arn. Křiwaček z Brna) proti ministerstvu obchodu o povolení k sprostředkování koupě a prodeje realit.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zsp v Brně nevyhověla žádosti stěžujícího si společenstva za udělení povolení k sprostředkování koupí a prodeje realit, poněvadž potřeba obyvatelstva nevyžaduje zřízení této koncese.
Min. obch. v Praze rozhodnutím z — zamítlo odvolání z důvodů rozhodnutí prvé stolice.
Stížnost vytýká tomuto rozhodnutí 1) vadnost řízení, již spatřuje v tom, že nebyla konána šetření o tvrzeních stěžujícího si společenstva, že se počet obyvatelstva a domů v Brně rozmnožil, že žádný z tamních advokátů a notářů neprovozuje po živnostensku sprostředkování obchodů na realitním trhu a že se poměry na tomto trhu po převratu tak změnily, že jest rozmnožení dosavadních koncesí odůvodněno, 2) nezákonost, již shledává v tom, že — ačkoliv má stěžující si společenstvo všechny vlastnosti vyžadované pro koncesi — žádosti jeho přece nebylo vyhověno.
Nss neshledal stížnost důvodnou.
Podnik, jehož povolení se stěžující si společenstvo v řízení správním domáhalo, jeví se z právního stanoviska jako soukromé jednatelství, ke kterému se vztahuje dekret dvorní kanceláře ze 16. dubna 1833 sb. zák. pol. sv. 61 č. 59, dekret téže kanceláře z 5. února 1347, uvedené sbírky sv. 75 č. 14 a výnos stát. ministerstva z 28. února 1863 č. 2306. Tato ustanovení jsou podle celkového svého obsahu zřejmě vedena tendencí, připustiti provozování takovýchto jednatelství jen na základě zvláštního povolení, povolení to však uděliti jen s podmínkou, že ho vyžaduje skutečná potřeba obyvatelstva. I kdyby tedy bylo lze přisvědčiti stížnosti v tom, oč opírá námitku nezákonnosti nař. rozhodnutí, že totiž stěžující si společenstvo vyhovuje všem požadavkům, jež se jinak kladou na sprostředkování koupě a prodeje realit, že má zejména dostatek odborných znalostí, spolehlivosti, obchodní sběhlosti a reelnosti, nemohlo by nař. rozhodnutí, kterým bylo povolení odmítnuto z důvodu, že ho nevyžaduje potřeba obyvatelstva, shledáno býti nezákonným, jestliže tu tato potřeba skutečně nebyla a jestliže tedy nebyl po této stránce splněn předpoklad pro udělení povolení.
S tohoto hlediska jest tedy námitka nezákonnosti neodůvodněna.
Nař. rozhodnutí odepřelo, jak uvedeno, povolení z důvodu, že potřeba obyvatelstva ho nevyžaduje.
Otázka, vyžaduje-li potřeba obyvatelstva nového povolení, není otázkou právní, nýbrž skutkovou. Nemůže tedy nss odpověď, kterou si úřad na otázku tu dal, zkoumati po věcné stránce, nýbrž toliko s hlediska 2. odst. §u 6 zák. o ss, totiž jen potud, není-li stížená vadami tam uvedenými.
Stížnost namítá, že řízení jest vadné, protože prý úřady opomenuly zjistiti, že utvořením Velkého Brna se počet obyvatelstva v Brně rozmnožil asi o 80.000 duší a počet realit asi o 3000 a že obchod s realitami po válce podstatně vzrostl.
Výtka ta není odůvodněna. Jdeť v obou směrech o okolnosti všeobecně známé. Notorietu jejich dlužno předpokládati zvláště u úřadů, uváží-li se, že rozmnožení počtu obyvatelstva a realit bylo následkem utvoření Velkého Brna v r. 1919, jež se dalo za spolupůsobení úřadů, že však dále, pokud jde o poměry na realitním trhu, vyžadoval nebývalý nedostatek bytů po převrátě ve velkých městech vůbec a zvlášť v Brně následkem umístění nových úřadů, škol atd. nastalý, tolik spolučinnosti úřadů, že poměry staly se předmětem zvláštní péče vládní, jak o tom svědčí zákony o zabírání budov pro účely veřejné, o zabírání bytů, o stavebním ruchu, zejména o vyvlastnění pozemků pro stavbu obytných nebo veřejných budov, o omezení práva stěhovacího atd.
Lze-li míti za to, že uvedené okolnosti byly úřadům z vlastní jejich zkušenosti známy, nebylo třeba je ve sporném případě zvlášť ještě zjišťovati, a nelze tedy v tom, že se tak nestalo, shledati vadu řízení.
Stížnost spatřuje však vadnost také v tom, že nebyla konána šetření o tom, zda advokáti a notáři v Brně provozují sprostředkování obchodů na realitním trhu po živnostensku. Ani tato námitka není odůvodněna. Ustanovujíť směrnice vydané uvedeným výnosem stát. ministerstva pro zjišťování podmínek pro udělení nových povolení, že dIužno» v budoucnosti při udělování koncesí jednatelských přihlížeti k notářům a veřejným agentům v okresu, pro něž se má koncese uděliti, již usedlým a tudíž k tomu, je-li tu skutečná potřeba nového povolení.« Z toho plyne však, že pro otázku potřeby není rozhodna okolnost, zda notáři a advokáti (nastoupivší na místo dřívějších veřejných agentů ve výnosu uváděných) oprávnění, o něž jde, provozují po živnostensku, nýbrž že záleží jedině na tom, zda již v dotčeném místě určitý počet advokátů a notářů jest. Je-li tomu tak, pak není vadou řízení ani nezjištění okolnosti, zda notáři a advokáti v Brně sprostředkování koupě a prodeje realit provozují po živnostensku. . . .

Citace:

č. 2923. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1089-1091.