Č. 2913.

Pozemková reforma: Stát. pozemk. úřadu nepřísluší rozhodovati o smlouvě o budoucí úrodu, uzavřené mezi vnuceným pachtýřem na zabraném majetku pozemkovém a osobou třetí.
(Nález ze dne 26. listopadu 1923 č. 19 010.) Věc: Alexandr B. v Nitře proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze o příděl půdy do vnuceného pachtu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Josefu V. přidělen byl dle § 63 příd. zák. do nuceného pachtu pozemek ve výměře 1 uh.
jitra, patřící k velkostatku státem zabranému, na němž hospodaří pachtýř Štěpán A. Provedeným šetřením bylo zjištěno, že Josef V. opustil své dosavadní bydliště počátkem r. 1922, odstěhovav se do K. a že úrodu (jetelinu) z pozemku mu přiděleného prodal st-li. Josef V. udal, že Štěpánu A. zaplatil pachtovné za celý rok 1922 a že úrodu s pole toho za 800 K prodal st-li. St-l připustil, že jetelinu s pole toho sklidil.
Výnosem komisariátu stpú v Nitře z 25. července 1922 vysloveno, že st-l je povinen ihned z užívání pozemku ustoupiti a jej Štěpánu A. vydati, jakož i dáti mu náhradu za sklizenou již jetelinu. Výnosem téhož data vysloveno, že Josef V. ztratil od 1. ledna 1922 oprávnění užívati půdy mu do vnuceného pachtu dané a byl mu odňat příděl. Odvolání V. proti výnosu tomu bylo obvodovou úřadovnou stpú zamítnuto.
V odvolání žádal st-l, aby výnos ten byl zrušen a st-li bylo ponecháno užívání pozemku toho do 15. srpna 1922 s odůvodněním, že řádnou a platnou smlouvou koupil úrodu od Josefa V., který zaplatil pachtovné za celý rok hospodářský a úrodu, vystěhovav se, skliditi nemohl. Není zákonného předpisu, zapovídajícího vnucenému pachtýři zcizení úrody.
Obvodová úřadovna stpú v Tr. T. zamítla výnosem z 8. srpna 1922 toto odvolání s odůvodněním, že vnucený pachtýř nesmí půdou mu do pachtu danou volně disponovati. Je chybou st-le, že nezjistil, muže-li si úrodu od vnuceného pachtýře pronajmouti. Úřad je povinen, zjistiti nezákonný stav, jej odstraniti a bylo proto v odpor vzaté rozhodnutí ze správných jeho důvodů potvrzeno.
Ve stížnosti, podané u stpú dovozoval st-l, že může-li vnucený pachtýř disponovati s úrodou po sklizni, není závady, aby ji prodal před sklizní, zejména, nemůže-li ji sám skliditi. V. zaplatil pacht, skliditi úrodu nemohl a není ničeho protizákonného v tom, když úrodu prodal.
Stížnost ta byla nař. rozhodnutím žal. úřadu zamítnuta z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého.
O stížnosti podané u nss, kryjící se v podstatě se stížnosti podanou proti rozhodnutí obvodové úřadovny, uvažoval nss takto:
Ze spisů jde a žal. úřad zřejmě také předpokládá, že st-l koupil od Josefa V. úrodu s pozemku, který byl Josefu V. přidělen do vnuceného pachtu dle § 63 příd. z. a který mu výnosem z 25. července 1922 byl odňat. Nesporně jde o sklizeň s pozemku toho za hospodářský r. 1922. Smlouva uzavřená mezi Josefem V. a st-lem nemůže vzhledem k těmto nesporným faktům býti hodnocena jako smlouva o pachtu nebo podpachtu pozemku Josefu V. dle § 63 příd. z. přiděleného, nýbrž jediné jako smlouva, jíž st-l od Josefa V. koupil v celistvosti budoucí výtěžky věci t. j. budoucí úrodu onoho pozemku.
Žal. úřad, vysloviv, že st-l je povinen dáti Štěpánu A. náhradu za sklizenou jetelinu, a že je povinen z užívání pozemku toho ihned t. j. 25. července 1922 vystoupiti a jej Štěpánu A. vydati, což nemůže vzhledem k tomu, že nejde o pacht, znamenati ničeho jiného, než že druhá sklizeň s pole onoho nepatří st-li, nýbrž Štěpánu A., rozhodoval tím zcela zřejmě o platnosti či neplatnosti soukromoprávní smlouvy mezi st-lem a Josefem V. uzavřené.
Ze zákonů o pozemkové reformě nelze však vyvoditi, že by stpú byl příslušným o platnosti či neplatnosti smluv tohoto druhu rozhodovati. Příslušnost takovou zejména nelze vyvoditi z § 63 příd. zák. Neníť předmětem nař. výroku rozhodování o otázce, zda úřad byl oprávněn Josefu V. příděl odníti s účinností od 1. ledna 1922, nýbrž o tom, jaký účinek
odnětí přídělu toho mělo a mohlo míti na smlouvu kupní, uzavřenou mezi Josefem V. a st-lem ohledně úrody s tohoto pozemku a na právní poměr st-le k Štěpánu A. O tomto sporu, který má základ v právu soukromém, může judikovati jediné řádný soud a nikoli stpú.
Překročil tedy žal. úřad meze své příslušnosti a muselo nař. rozhodnutí již proto býti zrušeno jako nezákonné.

Citace:

č. 2913. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1071-1073.