Č. 3009.

Veřejní zaměstnanci (Slovensko): I. Na lékaře župní nemocnice, který nebyl jmenován čsl. stát. úředníkem podle zák. č. 210/1920, se zákon č. 99/1921 nevztahuje. — II. Které požitky jsou započítatelny do pense podle statutu býv. župy nitranské?
(Nález ze dne 20. prosince 1923 č. 21347.)
Věc: Dr. Alois F. ve V. T. (adv. Dr. Bedřich Mautner z Prahy) proti správnímu výboru župy nitranské v Nitře o vyměření pense.
Výrok: Stížnost č. 17900/22 dílem se odmítá jako nepřípustná, dílem se zamítá jako bezdůvodná. Stížnost č. 18522/22 odmítá se jako nepřípustná.
Důvody: Usnesením správního výboru župy nitranské ze 14. září 1922 přeložen byl Dr. Alois F., bývalý ředitel nemocnice ve V. T., na odpočinek. Roční odpočivné požitky vyměřeny byly na podkladě 40leté služební doby takto: pense 4000 Kč, bytné 760 Kč a válečná podpora 540 Kč, dohromady 5300 Kč.
O stížnostech do tohoto rozhodnutí Drem Aloisem F. podaných uvážil nss toto:
Napadeným rozhodnutím vyměřeny byly st-li odpočivné požitky na základě ustanovení stanov župy nitranské. Proti tomu namítá st-l ve stížnosti č. 17900/22, že mu přísluší:
1. nárok na vyměření pense dle předpisů pro státní úředníky platných;
2. v případě, že by nárok tento nebyl uznán, nárok na to, aby k základně pensijní připočtena byla válečná podpora 2500 Kč, kterou pobíral v aktivní službě. Na odůvodnění nároku pod č. 1. uvedeného tvrdí st-l, že má právo na odpočivné požitky dle zák. z 3. března 1921 č. 99 Sb.
Posléz cit. zákon, jak tomu již nadpis jeho nasvědčuje, upravuje odpočivné požitky státních zaměstnanců, u nichž jsou splněny ještě další v zákoně tomto uvedené náležitosti. Nehledě k těmto dalším náležitostem mohl by se st-l předpisů tohoto zák. tudíž dovolávati, kdyby byl státním úředníkem.
Nesporno jest, že byl st-l ředitelem a hlavním lékařem župní všeobecné nemocnice ve V. T., tedy župním úředníkem. St-l tvrdí ve stížnosti, že se po 28. listopadu 1918 stal každý župní úředník úředníkem státním, z čehož dovozuje, že také on nabyl charakteru státního úředníka, neuvádí však, jakým způsobem přeměna tato nastala.
Není zákona, který by stanovil, že všichni úředníci župní na Slovensku se již ex lege stávají státními úředníky.
Naopak § 2 zák. z 22. března 1920 č. 210 Sb. stanoví, že správa v župních úřadech na Slovensku bude ode dne, který bude nařízením určen — den ten stanoven byl na 1. srpna 1920 (§ 6 nař. vl. ze dne 21. května 1920 č. 361 Sb.) — obstarávána státními úředníky, kteří budou ustanoveni příslušnými orgány republiky. K tomu, aby bývalí župní úředníci na Slovensku nabyli charakteru čsl. státního úředníka, bylo tudíž třeba, aby byli státními úředníky čsl. jmenováni. Jen takto jmenovaní státní úředníci mají nárok na vyměření pense dle norem platných pro úřednictvo státní v ostatních částech republiky (§ 4 cit. zák.). Naproti tomu bývalí úředníci župní na Slovensku, kteří sice žádost za přijetí do státní služby podali, ale ustanoveni nebyli, mají býti pensionováni a poskytnuty jim zaopatřovací požitky, pokud by na ně měli nárok podle platných zákonů uherských (§ 8, odst. 1 cit. zák.).
St-l byl by se tudíž mohl státi státním úředníkem pouze individuelním aktem — jmenováním. Žal. úřad vyměřiv st-li pensi na základě pensijního statutu župy nitranské vycházel z předpokladu, že st-l v době pensionování státním úředníkem čsl. nebyl.
St-l v řízení správním předpoklad tento nevyvracel a netvrdil, že podal žádost ve smyslu § 6 cit. zák. a že byl příslušným orgánem republiky státním úředníkem čsl. ustanoven a také nyní tak nečiní.
Dle § 6/1 zák. o ss může nss založiti své rozhodnutí toliko na zjištění žal. úřadu, tedy v případě tomto na tom, že st-l v době, kdy byl dán na odpočinek, státním úředníkem čsl. nebyl. Potom však mohou býti pro vyměření odpočivných požitků st-lových rozhodný jen předpisy uherské, t. j. toliko ustanovení statutu župy nitranské a nikoliv předpisy pro státní úředníky čsl. platné.
K námitce pod č. 2. uvedené jest poukázati k tomu, že pro stanovení základny pensijní jsou zde směrodatny předpisy župního statutu župy nitranské a nikoliv nař. bývalého uh. min. č. 1250/1918 M. E., které upravuje toliko válečné přídavky různých kategorií úředníků pensionovaných a také pensionovaných župních úředníků. Požitky do pense župních úředníků započítatelné vypočítává § 21, odst. 2 statutu župy nitranské, a nikoliv, jak stížnost omylem uvádí, § 22.
Dle tohoto předpisu jsou požitky do pense započítatelnými:
a) systemisovaný plat, výpomoc, jednoroční obnos diurna diurnistovi příslušejícího, b) přídavek tvořící doplněk platu a mající povahu platu a zakládající se na zákoně, platebním statutu, který však není povolen výlučně na dobu úřední funkce (služební přídavek, starobní přídavek, kvalifikační přídavek).
§ 21 župního statutu stanoví dále, že za požitky naposledy pobírané a započítatelné dlužno pokládati ony, které podle toho, co shora uvedeno bylo, jsou započítatelné a na jichž pobírání měl župní zaměstnanec v aktivní službě posléz nárok.
Z tohoto ustanovení plyne, že úředník má nárok, aby mu do pense započítány byly toliko přídavky, které mají povahu platu, tedy trvalého služebního přímu spojeného s určitým služebním místem a určitou služební hodností a které mimo to nejsou omezeny na dobu činné služby zaměstnancovy.
Válečná podpora, o jejíž započtení do pensijní základny zde jde, zavedena byla na území býv. státu uherského také pro úředníky župní (zák. čl. XXII z r. 1915) na jeden rok. Opatření toto bylo na dále v platnosti ponecháno zák. čl. XXV z r. 1916, zák. čl. IX a XV z r. 1917 a § 3 zák. čl. III z r. 1918.
Nesporno jest, že i po převratu usnesením správního výboru župy nitranské byla válečná podpora st-li částkou 2500 Kč ročně přiznávána.
Válečná podpora poskytována byla dle cit. předpisů toliko z důvodu mimořádných poměrů válkou způsobených, tedy na dobu, pokud tyto poměry budou trvati a jen těm zaměstnancům, kteří byli v činné službě, tudíž na dobu jejich úřední funkce. Proto nelze válečné podpoře, kterou st-l částkou 2500 Kč ročně pobíral, přiznati povahu přídavku ve smyslu § 21. odst. 2 lit. b) župního statutu.
Žal. úřad neporušil tedy zákon, nezapočítal-li do základny pensijní válečnou podporu st-li před odchodem do pense čistkou 2500 Kč vyplácenou, a když nepřihlížel k podpoře této při stanovení bytné pense, jejíž výměra řídí se dle § 22 župního statutu výší započítatelných požitků ve smyslu § 21, odst. 2 žup. statutu.
St-l žádal mimo to ve stížnosti č. 17900/22, aby mu bylo na základě § 115 zák. čl. LXV z r. 1912 přiznáno na dobu od 1. listopadu 1919 do 1. října 1922 bytné roční částkou 1000 Kč. Ve stížnosti č. 18522/22 pak vznesl žádost, aby mu přiznána byla za touž dobu náhrada za byt, otop a světlo ročně částkou 3000 Kč.
Petita tato jsou nepřípustná, poněvadž nss může dle § 7 svého zák. přezkoumávati pouze, zda určité rozhodnutí neb opatření administrativního úřadu odpovídá zákonu, není však povolán k tomu, aby rozhodnutí neb opatření takové vydával.
Těmito úvahami jest předem uvedený výrok odůvodněn.

Citace:

č. 3009. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1250-1252.