Č. 2677

Státní úředníci: Kterak jest propočítati služební dobu soudnímu kancelářskému úředníku, který nemá středoškolského vzdělání a byl individuelně jmenován?
(Nález ze dne 21. září 1923 č. 15.669.)
Věc: Karel B. na S. (adv. Dr. Otto Sommer z Prahy) proti ministerstvu spravedlnosti (min. místotaj. Dr. Arn. Böhm) o propočítání služební doby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dekretem pres. vrch. zem. soudu v Praze započítána byla Karlu B. na S. služební doba 30 roků, 4 měsíců a 6 dní; tato doba byla propočítána z části ve skupině D a z části ve skupině C státních zaměstnanců; st-l byl dle výsledku propočítání zařaděn do 2. stupně platového VIII. hodn. tř. s přebytkem 1 roku, 10 měsíců a 3 dní pro postup do 3. stupně VIII. hodn. tř. čítaným ke dni 1. ledna 1921. Odvolání z tohoto propočítání služební doby bylo nař. rozhodnutím min. sprav, zamítnuto. Stížnost vytýká tomuto rozhodnutí vadnost a nezákonnost a uvádí, že st-l nestal se veřejným úředníkem dle zák. z 18. února 1919 č. 89 Sb., nýbrž teprve jmenováním z 29. listopadu 1919 a soudí z toho, že mělo býti přihlíženo k době strávené v dřívější skupině, po kterou st-l maje vzdělání předepsané pro vyšší skupinu, konal práce náleže- jící skupině C — a že i tato doba měla mu býti propočítána ve skupině C a že neměla mu býti odpočtena 4 léta čekatelská. Nss neshledal stížnost odůvodněnou. Stížnost namítajíc, že st-li bylo dobu služební až do jeho jmenování vrch. kancelářským přednostou propočítati ve skupině C státních zaměstnanců, má patrně na zřeteli ustanovení § 2, odst. 3 vl. nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb., dle kterého doba ztrávená v nižší skupině, po kterou zaměstnanec, maje vzdělání předepsané pro vyšší skupinu, konal též práce náležející kategorii této vyšší skupiny, má býti propočítána podle lhůt platných pro tuto vyšší skupinu. Než toto ustanovení nehodí se na st-le, neboť předpokládá vzdělání předepsané pro onu vyšší skupinu, u st-le tedy — když činí nárok na propočítání celé služební doby podle ustanovení pro skupinu C soudních kancelářských úředníků — mimo určité odborné vzdělání ještě vzdělání středoškolské. St-l však toto školní vzdělání, jak ze spisů je vidno, v době nastoupení kancelářské praxe k první, případně druhé kancelářské zkoušce neměl a také ani v době své soudní služby do dne svého jmenování kancelářským úředníkem skupiny C nenabyl. Nedostává se tudíž u st-le základní podmínky, aby mohlo naň býti použito ustanovení § 2, odst. 3 nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb. Z okolnosti, že st-1 byl připuštěn ke kancelářské praxi pro prvou a druhou kancelářskou zkoušku a ke složení těchto zkoušek, nelze dovoditi, že mu toto středoškolské vzdělání bylo prominuto, neboť ani v dekretech pres. vrch. zem. soudu povolujících st-li konání praxe kancelářské pro první a druhou kancelářskou zkoušku, ani v dekretech jmenovaného úřadu připouštějících st-le ke zkouškám těm ani z vysvědčení o těchto zkouškách nevychází, že st-li požadavek středoškolského vzdělání byl prominut. Rovněž z ustanovení nař. min. sprav. z 18. července 1897 č. 170 ř. z. týkaiícího se těchto zkoušek nelze dovozovati, že z povolení konání kancelářské prakse pro prvou a druhou kancelářskou zkoušku, případně povolení k vykonání těchto zkoušek v sobě zahrnuje i dispens od případného nedostatku předepsaného středoškolského vzdělání. Že ostatně povolením této prakse neb zmíněných zkoušek neuděluje se současně — byť i mlčky — dispens od případného nedostatku předepsaného středoškolského vzdělání, vidno je z ustanovení § 6 cit. nařízení z 18. července 1897 č. 170 ř. z., které bezvýminečně požaduje pro jmenování na místa kancelářských úředníků soudních skupiny C vedle předepsaného odborného vzdělání též vzdělání středoškolské. Prominutí středoškolského vzdělání lze dovoditi teprve ze skutečnosti, že st-l byl jmenován na místo, pro které středoškolské vzdělání jest předepsáno. Když žal. úřad služební dobu st-lovu před jeho jmenováním vrchním kancelářským přednostou vzhledem k tomu, že byl v soudní službě jako kancelářský pomocník a později jako oficiant a vrchní oficiant a po té jako kancelářský úředník podle zákona z 18. února 1919, č. 89 Sb. nepropočítal podle ustanovení § 2, odst. 3 vl. nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb., nýbrž odpočetí po smyslu § 3, odst. 1 cit. vl. nař. ve spojení s § 2, odst. 2 zákona z 18. února 1919 č. 89 Sb. čekatelskou dobu 4 let a propočítal započtenou služební dobu dle ustanovení § 2, odst. 1 zmíněného nařízení ve skupině D státních zaměstnanců, neodporuje tento postup zákonu a nelze rovněž vytýkati, že nař. rozhodnutí trpí vadou vzhledem k tomu, že žal. úřad nepřihlížel k tomu, že st-l má odborné vzdělání pro skupinu C státních zaměstnanců a konal práce této skupiny. Také tvrzení stížnosti, že se st-l nestal veřejným úředníkem na základě zákona z 18. února 1919 č. 89 Sb., nýbrž jmenováním vrchním kancelářským přednostou výnosem min. sprav, z 29. listopadu 1919, a že tímto jmenováním bylo jeho původní zařadění do IX. hodn. třídy státních úředníků dekretem vrch. zem. soudu z 21. června 1919 zrušeno, není správné a je v odporu se spisy, neboť jmenovací akt o jmenování st-le vrchním kancelářským přednostou neobsahuje ničeho, co by tomuto tvrzení nasvědčovalo. Je tudíž postup žal. úřadu při propočítání služební doby st-lovy také po této stránce správný a nelze ani v okolnosti, že v době propočítání služební doby nebylo ještě rozhodnuto o stížnosti proti dekretu vrch. zem. soudu z 21. června 1919 spatřovati vadu řízení, když žal. úřad propočítávaje služební dobu st-lovu řídil se daným stavem věci. Bylo proto stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 2677. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 611-613.