Č. 2843.

Honební právo: Úsudek dozorčího úřadu, že pronájem honitby z volné ruky není výhodný, není dostatečně opřen pouhou, konkrétními okolnostmi nedoloženou skutečností, že většina členů honebního společenstva nesouhlasí s pronájmem honitby z volné ruky.
(Nález ze dne 7. listopadu 1923 č. 18 615).
Věc: Honební výbor v R. proti zemskému správnímu výboru v Pra- ze (za zúčast. stranu adv. Dr. K. Geschmay z Prahy) o pronájem spo- lečenstevní honitby.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Honební výbor v R. usnesl se 23. září 1922 pronajmouti tamní společenstevní honitbu z volné ruky Arturu U na honební období 1. února 1923 — 31. ledna 1929 za roční nájemné 5600 K; nájemce zavázal se vedle toho hraditi škody způsobené zvěří.
K námitkám Řehoře H. a spol. osk usnesla se nevzíti pronájem ten na vědomí, nař. rozhodnutím bylo pak usnesení toto potvrzeno, ježto se zřetelem na to, že více než polovina členů honebního společenstva stěžuje si na sporný pronájem, nemohl zsv nabýti přesvědčení o jeho výhodnosti. O stížnosti naříkající rozhodnutí to pro nezákonnost a vadné řízení nss uvážil: ....
Pokud žal. úřad poukazuje na to, že více nežli polovina členů honebního společenstva vyslovila se proti spornému pronájmu, nečiní tak snad v tom smyslu, že by právo rozhodovati o způsobu pronájmu upíral honebnímu výboru a přiznával je členům společenstva. Žal. úřad zřejmě spatřuje v okolnosti té pouze indic, že sporný pronájem nevyhovuje zájmům společenstva, a uvádí ji jenom na oporu svého závěru, že pronájem ten není výhodný. Námitka stížnosti, která zdůrazňujíc výhradné právo honebního výboru rozhodovati o pronájmu honitby samostatně bez ingerence členů společenstva, vytýká tím implicite zsv-u nesprávný právní názor, nemá tedy v nař. rozhodnutí podkladu.
Bezdůvodnou je také námitka vadného řízení činěná z toho důvodu, že žal. úřad nezkoumal, zda podpisy členů společenstva, protestujících proti usnesení honebního výboru z 23. září 1922, jsou pravé, a odpovídá-li protest pravé vůli podepsaných. K nějakému šetření v tom směru žal. úřad neměl příčiny, kdyžtě prohlášení samo nedávalo k tomu nijak podnětu, osoby je podepsavší během správního řízení protestu svého neodvolaly, a stěžující si honební výbor ve svém rekursu na zsv, omezuje se na pouhé tvrzení, neuvedl a neprokázal žádných konkrétních skutečností, které by byly nasvědčovaly tomu, že podpisy na prohlášení onom jsou nepravé, a že obsah prohlášení není ve shodě s vůlí podepsaných.....
Naproti tomu nss neshledal s dostatek odůvodněným závěr žal. úřadu, že pronájem usnesený honebním výborem dne 23. září 1922 není výhodný. Zsv chtěl tím zřejmě říci jen, že pronájem ten nevyhovuje ve smyslu § 13 hon. zák. daným okolnostem, které dávají důvodnou naději na pronájem výhodnější.
Pro tento úsudek není však ve zjištěných okolnostech dostatečného podkladu. Žal. úřad opírá se jedině o fakt, že více nežli polovina členů honebního společenstva s pronájmem z volné ruky A. U-ovi projevila nesouhlas. Odpor tak velké části členstva mohl by jistě padati na váhu při posuzování vhodnosti pronájmu, kdyby byl opřen o určité skutečnosti, svědčící tomu, že honební výbor na dané poměry nebral dostatečný zřetel. Takové skutečnosti však zde uvedeny nebyly. Námitky Řehoře H. a spol. ze 14. října 1922 omezovaly se na zcela povšechné, ničím nepodepřené tvrzení, že nájemce U. neposkytuje záruky pro zachování stavu zvěře a že veřejnou dražbou dalo by se docíliti výhodnějšího zpeněžení honitby, a podkladem jich bylo vlastně přání, aby honitba zůstala v rukách osadníků a nedostala se do rukou cizích. O nějakém konkrétním faktu, z něhož by úřad byl mohl souditi, že by zadání veřejnou dražbou přineslo výsledek objektivně příznivější, není v nich ani zmínky. Naproti tomu bylo honebním výborem uvedeno a není popřeno, že hon. výbor před zadáním honitby snažil se zjistiti, jak nejvýhodněji dala by se honitba využitkovati, že za tím účelem vyžádal si od těch, kdož by pravděpodobně na ni reflektovali — mimo jiné i od dosavadního nájemce — oferty, a že nejvyšší nabídku 5600 Kč — tedy nabídku proti dosavadnímu nájemnému 660 Kč značně vyšší — podal A. U., přejímaje zároveň i závazek hraditi škody zvěří způsobené a provozovati honitbu tak, aby to vyhovovalo i zásadám myslivosti i zájmům zemědělským. Za tohoto stavu není tu ani nejmenší opory pro domněnku, že by bylo lze docíliti pronájmu výhodnějšího. Že by pak pronájmem cestou veřejné dražby vždycky a za všech okolností o sobě bylo již možno dosáhnouti výsledku příznivějšího, není odůvodněno ani logicky ani zkušeností.
Za tohoto stavu nss shledal, že nař. rozhodnutí nemá ve spisech dostatečného podkladu, a proto je dle § 6/2 zák. o ss zrušil.

Citace:

č. 2843. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 928-930.