Č. 2349.

Pozemková reforma: I. Právním předpokladem vyloučení
»objektu« ze záboru podle § 3 lit. a) zák. zábor. jest, aby vylučovaná nemovitost měla jiný účel než zemědělskou nebo lesní produkci. — II. Takovým »objektem« není mlýn, s nímž ve společné vložce jest zapsána řada pozemků zemědělských, z nichž část jest obhospodařována společně s velkostatkem téhož vlastníka. — III. Řízení jest vadné, založil-li poz. úřad svůj úsudek, že brusírna patřící vlastníku velkostatku a zapsaná společně s některými pozemky v samostatné vložce knihovní — není hospodářsky samostatným objektem, jen na tom, že ony
pozemky byly dány do vnuceného pachtu.
(Nález ze dne 12. května 1923 č. 4605.)
Prejudikatura: Boh. 1133 adm.
Věc: Inž. Robert Sch. a JUDr. Jaroslav Sch v K. (adv. Dr. Robert Neuern z Něm. Brodu) proti státnímu pozemkovému úřadu o vyloučení objektů ze záboru.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud jde o nemovitosti, zapsané ve vl. č. 20. v K., zrušuje se pro vady řízení, jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním ze dne 1. července 1921 zažádali Ing. Robert S. a JUDr. Jaroslav S. jako spolumajitelé velkostatku K. u stpú za potvrzení, že ze záboru jsou vyloučeny mlýn a pila č. p. 23 v M. s pozemky k němu připsanými č. kat. , dále bývalý mlýn č. p. 13 v K., zařízený jako brusírna skla s. pozemky k němu připsanými č. kat. - - - , a to proto, že jsou to objekty právně i hospodářsky samostatné, jež neslouží hospodaření na zabraných nemovitostech.
Po provedeném řízení stpú nař. usnesením žádost za vyloučení zmíněných nemovitostí zamítl, protože se tu nedostává všech zákonných podmínek § 3 zák. zábor. Stpú shledal totiž dle dalšího odůvodnění zmíněného usnesení, že objekty vylučované nelze považovati za hospodářsky samostatné, hospodaření na zabraných nemovitostech nesloužící, poněvadž mezi velkostatkem a oběma objekty těmi jest hospodářská vzájemnost. Tak jest dle nájemní smlouvy ze dne 9. dubna 1912, kterou byl mlýn č. p. 23 v M. propachtován manželům P. na dobu od 1. října 1912 do 30. září 1922, velkostatku v čl. 12 vyhrazeno právo, aby přebytečná voda z mlýnského náhonu mohla býti dle uznání hospodářské správy velkostatku kdykoli použita k zavodnění jeho luk, z čehož jest prý patrno, že objekt ten slouží hospodaření na loukách zabraného velkostatku a že jest podroben dohledu hospodářské správy jeho. Tato disposice plyne i z čl. 8 smlouvy, kde ie výslovně ustanoveno, že st-lé mají vyhrazený volný vstup všude do místností i na pozemky i pro své orgány a zástupce. Dále uvádí stpú, že bylo zjištěno, že z pozemků k mlýnu patřících jsou pozemky č. kat. - - v bezprostředním držení a užívání velkostatku samého a témuž slouží, a proto prý i z tohoto důvodu nelze tvrditi, že mlýn č. p. 23 v M. jest hospodářsky samostatným, když jeho část, totiž řečené pozemky jsou připojeny bezprostředné k velkostatku a s ním obhospodařovány. Slouží prý tedy mlýn č. p. 23 v M. velkostatku i za doby trvání pachtu a nebude-li pacht po 30. září 1922 obnoven, bude prý hospodářská vzájemnost při hospodaření na mlýně ve vlastní režii ještě patrnější.
Stran bývalého mlýna č. p. 13 v K. podotýká nař. usnesení, že bylo zjištěno, že pozemky patřící k tomuto mlýnu, na nichž hospodaří velkostatek, byly dány do vnuceného pachtu, takže nyní provádí hospodaření na nich na místě velkostatku vnucený pachtýř. Tím prý však nepřestaly pozemky ty sloužiti velkostatku. Není tedy bývalý mlýn č. p. 13 v K. se svými pozemky samostatným objektem ve smyslu zákona záborového.
Proti tomuto rozhodnutí čelí stížnost podaná na nss pro nezákonnost a vadnost řízení, o níž nss rozhodl na podkladě těchto úvah:
Za vyloučené ze záboru prohlašuje záborový zákon v § 3 a) objekty právně i hospodářsky samostatné, které neslouží hospodaření na zabraných nemovitostech.
Zkoumají-li se důvody žal. úřadu, pro které odepřel vyhověti žádosti st-lů, nutno přijíti k názoru, že žal. úřad tím, že akcentoval po různých stránkách nesamostatnost nemovitostí těch vůči velkostatku K., chtěl vlastně vytknouti, že jak velkostatek, tak nemovitosti vylučované tvoří jednotný soubor nemovitostí, v němž nemovitosti m-cké nejsou takovým zvláštním v sobě uzavřeným celkem, který by nejen byl sám o sobě schopen tvořiti zvláštní samostatnou hospodářskou jednotku, nýbrž i měl své vlastní hospodářské určení, které by se neslo k jinému účelu, než k zemědělské nebo lesní produkci, že tedy vlastně výrok žal. úřadu popírá, že by nemovitosti ty byly objektem po rozumu § 3 a) zákona zábor.
Nss vyslovil již ve svém nálezu Boh. 1133 adm., že prvním předpokladem vyloučení ze záboru jest, aby vylučovaná nemovitost měla
jiný účel, než zemědělskou nebo lesní produkci a že nemovitosti, které podmínce té nevyhovují, sloužíce jako ostatní nemovitosti téhož vlastníka zemědělské produkci, tvoří jen jednoho součinitele z onoho součtu čili souboru, který vykazuje v celku výměru § 2 zák. zábor. a tím všecky svoje sčítance uvádí v zábor.
V daném případě tvrdili st-lé již v žádosti vylučovací, že k mlýnu č. p. 23 v M. jest ve vl. č. 33 připsána celá řada pozemků zemědělských v širokém slova smyslu v celkové výměře asi 8 ha, které jsou spolu s mlýnem propachtovány, že u mlýna jest zařízena i stodola a stáje a že by žádný pachtýř bez pozemků k mlýnu patřících nemohl hospodářsky existovati. Při tom však jest nesporno, že část pozemků těch jest ve skutečnosti odtržena od společného obhospodaření s mlýnem, jsouc vzdělávána spolu s ostatními pozemky zabraného velkostatku.
Třeba že se st-lé ve své stížnosti pokoušejí o to, dovoditi, že mlýn č. p. 23 v M. iest samostatný průmyslový závod, nemění to ničeho na hořejším faktu, že závod ten jest zapsán ve společných vložkách knihovních s pozemky, které jsou věnovánv zemědělské produkci a že tedy tento celek nelze dle toho, co výše řečeno, uznati za objekt ve smyslu § 3 a) zák. zábor.
Když tomu tak, schází jim první předpoklad, za něhož bylo by lze povoliti vyloučení nemovitostí té ze záboru a není tudíž nař. rozhodnutí, odpírající toto vyloučení, v rozporu se zákonem.
Jinak je tomu však po názoru nss-u, pokud jde o nemovitost zapsanou ve vložce č. 20 v K., totiž bývalý mlýn, nyní brusírnu skla s pozemky ve výměře 4 ha, 87 a, 10 m2.
Ohledně nemovitosti té nepopírá žal. úřad taktéž právní samostatnost, nýbrž pouze samostatnost hospodářskou, dospěv k svému závěru se zřetelem k hospodářské vzájemnosti nemovitosti té se zabraným velkostatkem. Jak z nař. výroku patrno, shledává pak tuto vzájemnost v tom, že pozemky k bývalému mlýnu č. p. 13 v K. patřící byly dány do vnuceného pachtu tak, že nynější vnucený pachtýř provádí hospodaření na nich na místě velkostatku, čímž prý však ony pozemky nepřestaly sloužiti velkostatku.
St-lé tvrdili již v řízení správním, že tato právně samostatná jednotka jest samostatnou i hospodářsky, ježto jde o brusírnu, tedy průmyslový podnik nesloužící svou podstatou a svým určením témuž cíli, jako zabraný majetek, totiž zemědělskému hospodaření. Přiznali ovšem, že při oné brusírně jsou také pozemky zemědělsky obdělávané, namítajíce však jednak, že isou to pozemky určené k případnému rozšíření závodu, z čehož by bylo souditi, že zemědělsky se jich užívá pouze dočasně, pokud jich totiž k tomuto jejich pravému určení nebude použito,
jednak pak, že i jeiich zemědělské užívání slouží výhradně provozování onoho průmyslového podniku, nejsouc se zabraným majetkem v nižádné spojitosti, což dovozují i z toho, že nemovitost ta byla koupena teprve roku 1917 a že nikdy hospodaření na zabraném velkostatku nesloužila, byvši určena a užívána výhradně k provozování onoho průmyslového podniku a tvoříc jeho příslušenství.
Veškeré tyto okolnosti mohly by však po názoru nss-u, vysloveném v cit. svrchu nálezu, býti směrodatny při řešení otázky, o niž jde, neboť jednak bylo by z nich posouditi, jde-li o jednotku samostatnou nejen právně, nýbrž také hospodářsky, o objekt po rozumu § 3 lit. a) zábor. zák., totiž o nemovitý majetek věnovaný svou podstatou a svým hospodářským určením jinému cíli, než hospodářství zemědělskému, jednak pak bylo z nich lze posouditi i vzájemný vztah brusírny a pozemků v téže knihovní vložce k ní připsaných, zejména po stránce té, nejsou-li pouhým, příslušenstvím objektu samotného, jiný hospodářský účel sledujícího, zda totiž, nejsouce samostatnou hospodářskou jednotkou, nesdílejí právního osudu věci hlavní, podniku průmyslového, jehož karakteru jakožto objektu dle § 3 lit. a) nemohly by se dotýkati.
Z okolností těch bylo by však souditi také, zda jest zde třetí z podmínek v § tom uvedených, zda totiž nejde o objekt sloužící hospodaření na zabraných nemovitostech, o organický článek v hospodaření na zabraném majetku, sloužící k lepšímu a úspěšnějšímu hospodaření na něm.
Jestliže tudíž žal. úřad neuvážil a nezjistil okolností těch, pro posouzení věcí rozhodných a upřel-li nemovitostem ve vložce v K. zapsaným charakter jednotky také hospodářsky samostatné a hospodaření na zabraném majetku nesloužící, hledě, jak z jeho výroku patrno, pouze k tomu, že pozemky k bývalému mlýnu, nyní brusírně připsané, byly dány do vnuceného pachtu, kterážto okolnost však na povahu jednotky té vlivu míti nemůže, spočívá jeho výrok v tomto směru na podstatně neúplném, vadném řízení a nemá dostatečného skutkového základu.
Bylo tudíž zrušiti výrok ten podle § 6 zák. o ss, pokud jde o nemovitosti zapsané ve vložce č. 20 v K. (brusírnu s pozemky k ní připsanými), kdežto v ostatním bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2349. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 30-33.