Čís. 5897.

Podmíněné odsouzení nelze považovati za vyloučené podle § 2 zákona čís. 562/1919 Sb. z. a n., byl-li sice vinník již dříve odsouzen pro zločin na dobu delší tří měsíců, avšak později — následkem obnovy trestního řízení — byl obžaloby pravoplatně zproštěn.
(Rozh. ze dne 12. května 1937, Zm IV 83/37.)
Nejvyšší soud v trestní věci proti A. a spol., obžalovaným z přečinu úplatkářství, zamítl zmateční stížnost obžalovaného B.
Z důvodů:
Zmateční stížnost neuplatňuje sice číselně žádného důvodu zmatečnosti, avšak, napadajíc výrok o nepovolení podmíněného odkladu výkonu trestu a žádajíc o přiznání tohoto dobrodiní zákona, poukazuje na důvod zmatečnosti podle § 385, č. 2 tr. ř.
Námitka zmateční stížnosti, že důvod, pro který odvolací soud nepovolil obžalovanému podmíněný odklad výkonu trestu, že totiž je tu důvod vylučující podle § 2 zák. č. 562/1919 Sb. z. a n. toto dobrodiní zákona, je sice opodstatněna, neboť podle obsahu spisu krajského soudu v N. byl rozsudek téhož soudu ze dne 18. listopadu 1924, kterým byl obžalovaný B. odsouzen pro zločin podvodu na sedm měsíců žaláře, následkem obnovy trestního řízení pravoplatně zrušen a obžalovaný obžaloby zproštěn.
Důvod, uvedený odvolacím soudem pro napadené rozhodnutí tedy neobstojí. Avšak přes to není výrok o nepovolení podmíněného odkladu výkonu trestu mylný a zmatečný ve smyslu § 385, č. 2 tr. ř., ježto nejsou tu — jak to už soud první stolice správně uvedl — dány předpoklady 1. odst. § 1 zák. č. 562/1919 Sb. z. a n. pro povolení podmíněného odkladu výkonu trestu ....

Citace:

č. 5897. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 220-220.