Čís. 3596.

Uplatňování vylučovacího nároku dle §u 37 ex. ř. není na závadu, že žalobce neohlásil při výkonu exekuce vylučovacího práva k věcem, ba naopak byl výkonnému orgánu nápomocen při jich zabavování.
(Rozh. ze dne 11. března 1924, R I 187/24.)
Žalobu, by zjištěno bylo vlastnické právo k zabaveným věcem a by prohlášena byla exekuce na ně za nepřípustnou, procesní soud prvé stolice zamítl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, ji znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud nevyhověl rekursu. Důvody:
Žalovaní trvají na mylném právním názoru prvé stolice, že, když žalobkyně pří výkonu exekuce neohlásila k zabavovaným předmětům nároků vlastnických, naopak sama označila výkonnému orgánu zabavitelné předměty, v zájemném protokolu seznamenané, a nabídla je k sepsání, svolila tím k soudnímu zabavení řečených předmětů a že tím pozbyla svých práv na zabavených předmětech vůči vymáhajícímu věřiteli. Sluší v této příčině přisvědčiti odvolacímu soudu, že tyto takto zjištěné počiny žalobkyně nelze považovati za vzdání se vlastnického práva k zabaveným předmětům, které nyní uplatňuje touto žalobou. Platiť
o projevech vůle dle §u 876 obč. zák. předpis §u 869 obč. zák.,; aby byl projev vůle právoplatný, musil by býti učiněn svobodně, vážně, určitě a srozumitelně, neboť, nemá-li těchto náležitostí, nemůže vytvořiti ani práv, ani závazků. Zákon sám s prohlášením třetích osob při výkonu exekučního zabavení ohledně nároků, které si osoby tyto činí na zabavované předměty, nespojuje nijakých důsledků právních, nýbrž dává zřejmě podle instrukce pro výkonné orgány na jevo, že ohlášení nebo neohlášení takových nároků při výkonu exekučního zabavení má jedině význam pro rozsah prováděné exekuce. Ostatně vzdání samotné má vzhledem ku předpisu §u 1444 obč. zák. vždy jen význam jednostranného projevu, jenž, aby se stal závazným, potřeboval by přijetí druhou stranou (§§ 861, 939 obč. zák.). Jest nerozhodno, jaké okolnosti přiměly žalobkyni k jejímu chování při výkonu exekučního zabavení, ale jisto jest, že chováním tím nebyla způsobem, v §u 869 obč. zák. uvedeným, projevena její vůle, že se vzdává vůči vymáhajícímu věřiteli vlastnického práva k zabavovaným předmětům, aniž práva uplatňovati vlastnictví žalobou dle §u 37 ex. ř. Jistě tu je závažno, že jakákoliv prohlášení třetích osob při výkonu exekučního zabavení jsou pro samý výkon zabavení bez vlivu, že k výkonu dojde, ať vlastník mlčí, nebo mluví, a že otázka vlastnictví může býti vyřešena jedině rozepří podle §u 37 ex. ř. Z toho plyne, že v období výkonu exekuce vystupuje zřetelně jistá bezbrannost třetích osob ve příčině jimi tvrzených nároků vlastnických, že se zásah výkonné moci proti nim nedá odvrátiti ani mlčením ani lomozením, že tedy jejich počiny právě v tomto období dlužno přijímati se zvláště přísnou kritičností, a že zejména, jde-li o konkludentní projevy, tím bedlivěji dlužno dbáti předpisu §u 863 odstavec druhý obč. zák.

Citace:

Rozhodnutí č. 3596. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 370-371.