Čís. 3855.Neprokázal-li berní úřad ani v přihlášce dávky z majetku k rozvrhu výtěžku za exekučně prodanou nemovitost, aniž při rozvrhovém roku, jakou hodnotu měla nemovitost dne 1. března 1919, nelze dávku přiznati ve výsadním pořadí.(Rozh. ze dne 13. května 1924. R II 160/24.)K rozvrhu výtěžku za exekučně prodanou nemovitost přihlásil berní úřad ve výsadním pořadí celou dávku z majetku. Exekuční soudnepřiznal dávky ve výsadním pořadí, ježto nebyla v přihlášce uvedena část dávky, připadající na nemovitost. Rekursní soud potvrdilnapadené usnesení. Nejvyšš í soud nevyhověl dovolacímu rekursu.Důvody:Podle §u 62 zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 sb. z. а n., dávkaz majetku požívá do 30% zjištěné čisté hodnoty nemovitosti přednostního zákonného práva zástavního na této nemovitosti; podle prvéhoodstavce §u 6 tohoto zákona jsou pro určení výše dávkou povinnéhojmění tedy zvláště také při nemovitosti, na níž dávka z majetku požívápřednostního zákonného práva zástavního, rozhodný stav a hodnotadne 1. března 1919. V exekuční věci, o kterou jde, dávka z majetkupřihlášena berním úřadem ve výši 7.377 Kč k exekuční dražbě domkuč. p. 45 s pozemky, а k rozvrhu trhové ceny, docílené při exekučnídražbě za tuto nemovitost. Aby mohlo býti rozhodnuto, zda ona dávka7377 Kč požívá na této nemovitosti přednostního zástavního právav celé své výši, či jen částečně a kterou částkou, bylo by vzhledemna ony zákonné předpisy nutno, zjistiti čistou hodnotu, kterou nemovitost měla 1. března 1919. To však není možno, poněvadž soudnímodhadem předsevzatým v dražebním řízení byla zjištěna jen hodnota,kterou tato nemovitost měla 12. listopadu 1923, nikoli však hodnotajejí ke dni 1. března 1919, a spisy neposkytují ani jinak skutkovéhozákladu pro zjištění její hodnoty k tomuto dní, takže soud rekursnívzhledem na ustanovení §u 210 ex. ř. právem prohlásil, že přihlášenoudávku z majetku nelze v přednostním pořadí přikázati k zaplacení, vycházeje ze správného předpokladu, že zákon nedovoluje soudu, by potřebné k tomu skutkové okolnosti zjišťoval z moci úřední. Podle protokolu ze dne 4. března 1924 zástupce berního úřadu byl při rozvrhovém roku, ale neuved1, jakou hodnotu měla nemovitost dne 1. března1919, aniž předložil o tom listinných dokladů. Písemná přihláška rovněžneobsahovala v této příčině žádného tvrzení ani důkazu. Podle čtvrtéhoodstavce §u 211 ex. ř. nebylo po skončení rozvrhového roku přípustno,doplniti tuto přihlášku, a soudce první stolice byl podle prvého odstavce §u 214 ex. ř. povinen, učiniti rozvrhové usnesení na základětoho, co bylo ve spisech obsaženo. Tyto neposkytovaly potřebnéhoskutkového základu pro zjištění hodnoty, kterou měla nemovitost dne 1. března 1919, pročež nebylo možno zjistiti, pokud přihlášená dávkaz majetku požívá na nemovitosti přednostního práva. V dovolacím rekursu projeveno jest mínění, že jest možno, za základ výpočtu čistéhodnoty, kterou měla nemovitost 1. března 1919, vzíti odhadní cenu,zjištěnou soudním odhadem v tomto dražebním řízení, poněvadž hodnota nemovitostí byla v roce 1920 až 1923 značně nižší, než v roce 1919,a poněvadž tedy odhadní cena nemovitosti, o kterou jde, zjištěná onímsoudním odhadem dne 12. listopadu 1923, také jest nižší, než byla dne1. března 1919 hodnota celé nemovitosti, takže by nikdo nebyl tímzkrácen, kdyby ona nižší odhadní cena byla místo této vyšší hodnotyvzata za základ potřebného výpočtu čisté hodnoty nemovitostí ke dni1. března 1919. Tomuto mínění nelze přisvědčiti. I kdyby bylo možnopředpokládati, že hodnota nemovitostí byla v roce 1923 z pravidlaznačně nižší než v roce 1919, nebylo by lze z toho usuzovati na to, žetaké hodnota nemovitosti, o kterou jde v této exekuční věci, byla dne12 .listopadu 1923, kdy tato nemovitost byla v dražebním řízení soudněodhadnuta, nižší, než 1. března 1919, neboť není známo, zda hmotnýstav této nemovitosti, místní poměry, a jiné, pro určení hodnoty rozhodné okolnosti, byly 12. listopadu 1923 tytéž, jako 1. března 1919.