Čís. 3855.

Neprokázal-li berní úřad ani v přihlášce dávky z majetku k rozvrhu výtěžku za exekučně prodanou nemovitost, aniž při rozvrhovém roku, jakou hodnotu měla nemovitost dne 1. března 1919, nelze dávku přiznati ve výsadním pořadí.
(Rozh. ze dne 13. května 1924. R II 160/24.)
K rozvrhu výtěžku za exekučně prodanou nemovitost přihlásil berní úřad ve výsadním pořadí celou dávku z majetku. Exekuční soud
nepřiznal dávky ve výsadním pořadí, ježto nebyla v přihlášce uvedena část dávky, připadající na nemovitost. Rekursní soud potvrdil
napadené usnesení. Nejvyšš í soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle §u 62 zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 sb. z. а n., dávka
z majetku požívá do 30% zjištěné čisté hodnoty nemovitosti přednostního zákonného práva zástavního na této nemovitosti; podle prvého
odstavce §u 6 tohoto zákona jsou pro určení výše dávkou povinného
jmění tedy zvláště také při nemovitosti, na níž dávka z majetku požívá
přednostního zákonného práva zástavního, rozhodný stav a hodnota
dne 1. března 1919. V exekuční věci, o kterou jde, dávka z majetku
přihlášena berním úřadem ve výši 7.377 Kč k exekuční dražbě domku
č. p. 45 s pozemky, а k rozvrhu trhové ceny, docílené při exekuční
dražbě za tuto nemovitost. Aby mohlo býti rozhodnuto, zda ona dávka
7377 Kč požívá na této nemovitosti přednostního zástavního práva
v celé své výši, či jen částečně a kterou částkou, bylo by vzhledem
na ony zákonné předpisy nutno, zjistiti čistou hodnotu, kterou nemovitost měla 1. března 1919. To však není možno, poněvadž soudním
odhadem předsevzatým v dražebním řízení byla zjištěna jen hodnota,
kterou tato nemovitost měla 12. listopadu 1923, nikoli však hodnota
její ke dni 1. března 1919, a spisy neposkytují ani jinak skutkového
základu pro zjištění její hodnoty k tomuto dní, takže soud rekursní
vzhledem na ustanovení §u 210 ex. ř. právem prohlásil, že přihlášenou
dávku z majetku nelze v přednostním pořadí přikázati k zaplacení, vycházeje ze správného předpokladu, že zákon nedovoluje soudu, by potřebné k tomu skutkové okolnosti zjišťoval z moci úřední. Podle protokolu ze dne 4. března 1924 zástupce berního úřadu byl při rozvrhovém roku, ale neuved1, jakou hodnotu měla nemovitost dne 1. března
1919, aniž předložil o tom listinných dokladů. Písemná přihláška rovněž
neobsahovala v této příčině žádného tvrzení ani důkazu. Podle čtvrtého
odstavce §u 211 ex. ř. nebylo po skončení rozvrhového roku přípustno,
doplniti tuto přihlášku, a soudce první stolice byl podle prvého odstavce §u 214 ex. ř. povinen, učiniti rozvrhové usnesení na základě
toho, co bylo ve spisech obsaženo. Tyto neposkytovaly potřebného
skutkového základu pro zjištění hodnoty, kterou měla nemovitost dne 1. března 1919, pročež nebylo možno zjistiti, pokud přihlášená dávka
z majetku požívá na nemovitosti přednostního práva. V dovolacím rekursu projeveno jest mínění, že jest možno, za základ výpočtu čisté
hodnoty, kterou měla nemovitost 1. března 1919, vzíti odhadní cenu,
zjištěnou soudním odhadem v tomto dražebním řízení, poněvadž hodnota nemovitostí byla v roce 1920 až 1923 značně nižší, než v roce 1919,
a poněvadž tedy odhadní cena nemovitosti, o kterou jde, zjištěná oním
soudním odhadem dne 12. listopadu 1923, také jest nižší, než byla dne
1. března 1919 hodnota celé nemovitosti, takže by nikdo nebyl tím
zkrácen, kdyby ona nižší odhadní cena byla místo této vyšší hodnoty
vzata za základ potřebného výpočtu čisté hodnoty nemovitostí ke dni
1. března 1919. Tomuto mínění nelze přisvědčiti. I kdyby bylo možno
předpokládati, že hodnota nemovitostí byla v roce 1923 z pravidla
značně nižší než v roce 1919, nebylo by lze z toho usuzovati na to, že
také hodnota nemovitosti, o kterou jde v této exekuční věci, byla dne
12 .listopadu 1923, kdy tato nemovitost byla v dražebním řízení soudně
odhadnuta, nižší, než 1. března 1919, neboť není známo, zda hmotný
stav této nemovitosti, místní poměry, a jiné, pro určení hodnoty rozhodné okolnosti, byly 12. listopadu 1923 tytéž, jako 1. března 1919.

Citace:

Rozhodnutí č. 3855. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 762-765.