Čís. 3361.

Náhradní nárok proti zasílateli, jenž po úplné ztrátě zboží náhrady
(včas) nereklamoval, nepromlčuje se ve lhůtě čl. 386 obch. zák.
(Rozh. ze dne 8. ledna 1924, R I 1110/23.)
Žalobu, zadanou na soudě dne 22. února 1923, jíž domáhal se odesílatel na zasílateli náhrady škody, zaviněné prý stranou žalovanou tím, že, porušivši povinnost řádného speditéra, nereklamovala v roce 1921 ztracený vagon se zbožím u dráhy vůbec a u pojišťovny včas, procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci,
ji znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Ze všech námitek žalované firmy obíral se první soud jenom námitkou promlčení zažalovaného nároku dle čl. 386 obch. zák. a zamítl žalobní žádost, poněvadž pokládal tuto námitku za odůvodněnou. Odvolací soud, uznav ji za bezpodstatnou, nemohl rozhodnouti jinak než rozhodl, zrušil totiž právem rozsudek prvního soudu a uložil mu, aby jednal dále o ostatních námitkách žalované strany. Také Nejvyšší soud může toho času přezkoumávati pouze otázku promlčení; vývody rekursní, které se vztahují na ostatní námitky žalované firmy, nemohou dojíti povšimnutí. Právní názor odvolacího soudu, že jednoroční promlčecí lhůta čl. 386 obch. zák. se zažalovaného nároku netýká, jest správný. Dle tohoto zákonného předpisu nepromlčují se do jednoho roku všechny nároky proti speditérovi ze spediční smlouvy, nýbrž jen ty, které vzešly z úplné ztráty úbytku, poškození neb opožděného dodání zboží. Žalovaná firma sice tvrdí, že faktickým důvodem žaloby i v tomto případě jest ztráta zásilky, takže by nemohlo býti vůbec žalováno, kdyby se zásilka nebyla ztratila; ale tím nejsou podmínky žaloby dle čl. 386 obch. zák. vyčerpány. Jako každá žaloba o náhradu škody musí se i žaloba dle čl. 386 obch. zák. opírati o zavinění žalovaného, a to dle čl. 380 obch. zák. o zanedbání bedlivosti řádného kupce, při čemž ovšem průvodní břímě náleží speditérovi. Mluví-li se ve čl. 386 obch. zák. o žalobách z důvodu úplné ztráty, úbytku, poškození neb
opožděného dodání zboží, jsou tím míněny jen takové žaloby, kde zavinění speditérovo a ztráta, úbytek, poškození neb opožděné dodání zboží jsou v souvislosti jako příčina a následek. Toho v tomto případě není. Žaloba spatřuje zavinění žalované firmy jen v tom, že po úplné
ztrátě zboží náhradu vzniklé škody reklamovala u pojišťovny pozdě a u železnice jí nereklamovala vůbec. Žalobce nepřičítá ztrátu zboží žalované firmě za vinu a nepožaduje z tohoto důvodu od ní náhrady. Žaluje z důvodů, nastalých teprve po ztrátě zásilky, a proto není jeho žaloba žalobou dle čl. 386 obch. zák. a neplatí pro ni jednoroční lhůta promlčecí, v tomto článku stanovená. Jako jiné žaloby na náhradu škody promlčuje se až ve třech letech, pročež odvolací soud právem uznal zamítnutí žaloby z důvodu nastalého promlčení do jednoho roku za právně mylné.

Citace:

č. 3361. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 29-30.