Čís. 3805.

Nepřijal-li kupitel, o jehož jmění bylo napotom zahájeno vyrovnávací řízení, dodaného mu zboží, nýbrž vrátil je prodateli, jenž je vzal pro kupitele v úschovu a přihlásil pak pohledávku z kupní smlouvy k vyrovnání, nemůže se po skončeném vyrovnání domáhati prodatel na kupiteli proti vydání zboží zaplacení celé kupní ceny, nýbrž pouze vyrovnací kvoty.
(Rozh. ze dne 30. dubna 1924, Rv II 107/24.)
Žalovaná firma koupila od žalující firmy zboží, jež prodatelka zaslala kupitelce v září 1922. Žalovaná zboží nepřijala, nýbrž vrátila je žalobkyni, u níž zůstalo v úschově. Dne 27. února 1923 bylo o jmění žalované zahájeno řízení vyrovnávací, v němž žalobkyně svou pohledávku přihlásila. Ve vyrovnání, jež bylo skončeno dne 4. července 1923, zavázala se žalovaná zaplatiti 25% kvotu. Žalobě o zaplacení celé kupní ceny za ono zboží proti jeho vydání procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud přiznal žalobkyni pouze 25% zažalovaného peníze. Důvody: První soudce odsoudil žalovanou firmu k zaplacení celé kupní ceny hlavně s poukazem k tomu, že by odporovalo duchu vyr. řádu a zásadé spravedlnosti, by jedna strana musela nyní plniti 100%, druhá strana však jen vyrovnanou kvotu v projednávaném případě 25%. První soudce však přehlíží, že žalující strana již plnila před potvrzením, ba i před zahájením vyrovnávacího řízení, takže dodání zboží se nestane teprve nyní. Prodatel, který zboží ve smyslu čl. 343 obch. zák. uschovává pro kupitele, jenž s přijetím jest v prodlení, smlouvu již splnil a uschovává zboží na nebezpečí a útraty kupitele, kterému ohledně zboží přísluší právo disposiční. Jak první soudce zjistil, přihlásila žalující firma svou pohledávku ze sporného obchodu ku vyrovnávacímu řízení, v tomto řízení bylo k pohledávce též přihlíženo a proto může žalující strana dle obsahu potvrzeného vyrovnání ve smyslu §u 53 (1) vyr. ř. žádati pouze 25%.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud posoudil v podstatě věc správně po právní stránce.
Názor jeho, že žalobkyně může domáhati se žalobou pouze částky připadající na kvotu určenou právoplatným soudním vyrovnáním, kdežto co do zbytku je tu nežalovatelný závazek, odpovídá § 53 čís. 1 vyr. ř. Jde tu o pohledávku, vzniklou před zahájením vyrovnacího řízení, a není důvodu, proč by toto nemělo účinku i na ni. Nezáleží na tom, že žalobkyně podle prohlášení v žalobě jest povinna vydati žalované straně zboží, ji prodané a jí nepřijaté, jež uložila pro žalovanou do úschovy u sebe. Není zákonného předpisu, podle něhož by skutečnost ta měla účinek na důsledky spojené s §em 53 čís. 1 vyr. ř. pro vymáhanou pohledávku, a je proto na věc pohlížeti tak, jakoby žalovaná strana byla zboží skutečně převzala, a dluhovala kupní cenu, přihlášenou jako pohledávku žalující strany k vyrovnávacímu řízení a v tomto uznanou. Opačný náhled nelze dovoditi ani z §u 19 vyr. ř., a to ani pro ten případ, že by byl žalobce uplatnil odpočet své pohledávky, ježto pohledávka žalované strany jako dlužníka nezáleží v peněžitém plnění. Je proto podle uvedeného zákonného předpisu započtení vyloučeno. Žalobkyně, jež spokojila se se zažalováním své pohledávky a úschovou zboží žalovanou firmou nepřijatého, nemůže míti proto výhodnějšího postavení než ostatní věřitelé žalované firmy, a týkají se proto účinky vyrovnání podle §u 53 čís. 1 vyr. ř. i jí stejně jako ostatních věřitelů.

Citace:

č. 3805. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 689-690.