Čís. 3911.

Společnost s r. o. nemůže býti komplementářkou společnosti komanditní.
(Rozh. ze dne 28. května 1924, R I 278/24.)
Žádost o zápis komanditní společnosti pod firmou »Š. a spol., dřevařská obchodní společnost s r. o., komanditní společnost«, rejstříkový soud zamítl. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil a uvedl v důvodech: Obsah rekursu a obsah zamítnuté opovědi, dle něhož společnost s ručením obmezeným utvořila komanditní společnost (ač ani usnesení valné hromady v tom směru nevykázala), svědčí o tom, že v tomto případě v podstatě jde o obejití zákona o společnostech s ručením obmezeným, že zejména má se obejiti ustanovení §u 82 zákona toho o tom, že společníci nemohou zpět žádati společenské podíly, a aby získala jako zakladatelka též takové účastníky, kterým by jakožto komanditistům bylo možno s podílem vystoupiti (čl. 171 obch. zák.) O skutečném pokusu obejití zákona o společnostech s ručením obmezeným svědčí dále i ta okolnost, že jednateli a členu společnosti s ručením obmezeným Karlu P-ovi a dále členům společnosti té Rudolfu F-ovi a Božetěchu K-ovi, kteří vesměs jsou opovězeni též jakožto komanditisté, uděluje se zároveň prokura v nově zakládané komanditní společnosti, takže tím má býti firemní činnost přenesena na firmu komanditní společnosti pod krytím společnosti s ručením obmezenýni jakožto komplementářkou. Činnost ta však jest dle zákona nepřípustná, neboť dle zákona i společenské smlouvy může zapsaná společnost
»Š. a spol., dřevařská obchodní společnost s r. o.« rozvíjeti činnost v §u 3 spol. smlouvy vymezenou pouze pod svou vlastní firmou a na svůj účet. K tomu přistupuje též, že zvolená firma jest takového rázu, že nevyjadřuje určitě, o jaký vlastně útvar společenský jde, a nejistota ta by byla ještě rozmnožena opovězeným způsobem znamenáni firmy, kde pod takto neurčité a obojetné znění firmy by se ještě dále přitiskovalo znění firmy společnosti s ručením obmezeným. Také sami rekurenti v rekursu uznávají, že by laikům — tedy obecenstvu — byla opovězená firma nezvyklou. Poukaz na to, že možno se poučiti z obchodního rejstříku, není místným, neboť, pokud jde o znění nové firmy, vychází obchodní zákon s hlediska, že nová firma musí odpovídati pravdě a býti jasna (čl. 15 a násl. obch. zák.). Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Otázkou jest, zda může býti společnost s r. o. komplementářkou
společnosti komanditní. Jest sice pravda, že čl. 150 obch. zák. výslovně neuvádí, že mohou býti komplementářem komanditní společnosti výhradně jen osoby fysické, a nelze to usuzovati ani z doslovu čl. 151 obch. zák. Přes to však úprava a podstata společností s r. o. nedopouští, by se jí mohlo dostati postavení komplementáře komanditní společnosti. Společnost s r. o. nabývá práv a podstupuje závazky jednateli (§ 19 zákona o společnostech s r. o.), kteří mohou býti usnesením společníků kdykoli odvoláni (§ 16 téhož zákona). Jest tedy při společnosti s r. o.
podstatným, že musí míti zastoupení, jež podléhá vždy vůli většiny. Stala-li by se však společnost s r. o. jedním z několika komplementářů komanditní společnosti a byl-li by vybaven jen některý z těchto ostatních osobně ručících společníků právem společnost (komanditní) zastupovati (čl. 167, 153 obch. zák.) mohlo by se státi, že by zavázal celé jmění společnosti s r. o., aniž by tato mohla tomu čeliti a aniž by se společníci její mohli takového zástupce zbaviti. Tím byla by ovšem také rozvrácena celá hospodářská činnost společnosti s r. o. jako takové a společnost tato pozbyla by zcela svého významu jako samostatný hospodářský činitel. Že v tomto případě má býti společnost s r. o.
toho času jediným komplementářem, nemůže na zásadě právě vytčené ničeho změniti. K úvaze této přistupuje ještě další, totiž že se opovídatelům jedná očividně o obejití zákona o společnosti s r. o., jak již správně dovodil rekursní soud a dále, že by navržené znění firmy, třeba bylo formálně správným, přece zůstaviti mohlo pochybnosti, o jaký společenský útvar vlastně jde. V těchto směrech stačí poukázati k odůvodnění napadeného usnesení.

Citace:

č. 3911. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, číslo/sešit , s. 849-851.