E. Z trestního práva hmotného.

51. § 3. č. 1. zák. z 26. ledna 1907, č. 18. ř. z. o ochraně voleb. Předmětem úplaty nemusí býti osoba individuelně určená. Nezdařené objednání placeného agitatora za účelem kupování hlasů není bezprostředním pachatelstvím, nýbrž nedokonaným sváděním k volebnímu podplacení (31. ledna 1908, č. 14921; off. 3437).
52. — Pouhá náhrada ušlého výdělku není za všech okolností majetkovou výhodou ve sm. § 3. tohoto zák.; stává se jí však, má-li volič tímto prostředkem býti pohnut, aby volil v určitém smyslu (31. ledna 1908, č. 12681; off. 3430).
53. — Subjektem tohoto přečinu může býti jak podplatitel tak i podplacený. Ze tento přes úplatek nevykonal svého práva volebního ve smyslu podplatitele, nečiní jej beztrestným (14. února 1908, č. 11916; off. 3424).
54. — Výhoda majetková, voliči přislíbená, nemusí býti jistá a bezvýminečná; stačí, činí-li se živnostníku naděje na rozšíření kruhu odběratelstva. — Objektem volebního podplacení může býti i politický stranník pachatelův (9. prosince 1907, čís. 11739; off. 3406).
55. § 5. č. 1. Vyhrůžky zlým nakládáním nebo tělesným poškozením jakož i urážky na cti vůbec jsou »újmami« ve smyslu § 5. č. 1. (22. června 1908, Kr. IV. 13/8; off. 3482).
56. — Vyhrůžka v tomto § označená, musí býti dle své povahy způsobilou vykonati vliv na vůli voličovu při výkonu jeho volebního práva (11. prosince 1907, č. 14685; off. 3422).
57. § 5. č. 2. Skutkovou podstatu § 5. č. 2. vyčerpává jen skutečné způsobení zel tam označených, ale nikoliv pouhé vyhrožování jimi (13. dubna 1908, č. 13117; off. 3446).
58. — Předmětem vyhrůžky nemusí býti nutně ztenčení majetku; stačí pohrůžka hospodářskými obtížemi nebo nesnázemi, ať už dotyčného zla nadíti se lze spíše či později (16. listopadu 1907, č. 12271; off. 3394).
59. § 7. č. 3. Neodevzdání hlasu zmocněncem ve smyslu příkazu není falšováním voleb ve smyslu § 7. č. 3 (17. července 1908, Kr. VII. 35/8; off. 3475; G. H. 1908/9; 172).
60. — Dokonaný delikt § 7. č. 3. předpokládá skutečný výkon volebního práva: byl-li tento pachateli včasným zakročením volební komisse překažen, jest tu jen pokus přečinu tam označeného (29. ledna 1908, č. 15613; off. 3428).
61. — Všeobecných předpisů tr. z. o spoluvině a pokuse použíti dlužno též na trestní činy zák. o ochraně voleb. Skutková podstata § 7. č. 3 jest skutečným výkonem neoprávněného odevzdání hlasu dokonána (30. května 1908, Kr. V. 9/8; off. 3473).
62. § 8. č. 1. Ke skutkové povaze přečinu dle § 8. č. 1. náleží v subjektivním směru vědomí o bezprávnosti činu. V závěrečné větě tohoto odstavce označené vydání volebních listin osobě jiné než v nich označené, vztahuje se jedině na jejich doručení (26. února 1908, Kr. V. 61/8; off. 3432).
63. Skutková povaha přečinu dle § 8. č. 1. jest dána, snaží-li se kdo bezprávným způsobem opatřiti si volební dokumenty od manželky nepřítomného voliče, aby jich k volbě upotřebil (31. ledna 1908, č. 12744; off. 3427).
64. § 8. č. 2. Svémocným jest vyplnění hlasovacího lístku, stane-li se bez zmocnění osoby k volbě oprávněné (30. března 1908, č. 12436; off. 3451). 65. — Objektem přečinu dle § 8. č. 2. může býti též politický stranník pachatelův; zmíněné zde stižení volného výkonu volebního práva spočívá již ve svémocném vyplnění hlasovacího lístku o sobě (7. února 1908, č. 11053; off. 3444).
66. — Svémocnému vyplnění hlasovacího lístku rovná se svémocné vyměnění prázdného lístku hlasovacího vyplněným; stalo-li se bez srozumění voličova, jest již tím dáno stiženi volného výkonu volebního práva, o němž cit. předpis se zmiňuje (9. prosince 1907, č. 10043; off. 3408).
67. — Stižení volného výkonu hlasovacího práva záleží již ve svémocném vyplnění hlasovacího lístku proti vůli voličově (9. prosince 1907, č. 10994; off. 3402).
68. — Trestný úmysl přečinu dle § 8. č. 2. nesměřuje ke překážení volbě, nýbrž k vykonávání vlivu na ni. Stižení volby není subjektivním, nýbrž objektivním znakem tohoto deliktu (6. prosince 1907, č. 9420; off. 3404).
69. § 8. č. 3. Rozdíl mezi č. 1. a č. 3. § 8. spočívá jednak v prostředku, použitém ku zamezení volby, jednak však též v tom, že č. 1. tohoto § stanoví delikt ohrožující č. 3., pak delikt výsledný, jehož skutková podstata jest dokonána teprve skutečným překažením odevzdání hlasu (7. března 1908, č. 12435; off. 3445).
70. — Skutková podstata § 8. č. 3. nevyžaduje, aby odevzdání hlasu bylo voliči nepřekonatelnou překážkou téměř znemožněno; stačí stižení odevzdání hlasu jakoukoliv překážkou, voliči připravenou (5. prosince 1908, Kr. II. 212/8; off. 3511).
71. § 14. V § 14. stanovená ztráta práva volebního a volitelnosti budiž vyslovena i proti nezletilcům (30. března 1908, č. 12436; off. 3451).
72. § 15. Skutková povaha § 15. předpokládá vždy fysické nebo psychické násilí k účelu zmaření schůze; pouhé křičení aneb jinaké hlomození k ní nestačí (8. července 1908, Kr. VI. 988; off 3476, stejně č. 3385).
73. — Ochrany tohoto § nepožívají voličské schůze pod širým nebem, uspořádané bez předchozího, § 3. zák. shrom. žádaného, úředního schválení (28. ledna 1908, Kr. VI. 7/8; off. 3423).
74. — »Zatlačení přítomných« vyžaduje alespoň morální, byť i ne fysický, nátlak na přítomné vykonaný. Domácího pána, jenž ve svém domě nechce trpěti shromáždění, může omyl co do rozsahu jeho práv jako pánu domu mu příslušejících, dle § 2. lit. e tr. z. omluviti (17. prosince 1907, č. 15931; off 3401).
75. § 9. a 10. tisk. zák. z 17. prosince 1862, č. 6. ř. z. ex 1863. K údajům, předepsaným v §§ 9. a 10. tisk. zák. nenáleží udání redakční a administrační místnosti. Nepravý záznam, v tom směru na tiskopise uvedený, netvoří přečin dle § 9. 2. tisk. zák. (14. září 1908, Kr. I. 162/8; off. 3467). 76. § 22. V prvním odstavci § 22. tisk. zák. obsažený zákaz, měniti opravy, jež se dle § 19. tisk. zák. mají uveřejniti, platí i tehdy, smělo-li se přijetí opravy pro formální vady odepříti (14. dubna 1908, Kr. III. 60/8; off. 3459).
77. § 24. čl. 3. č. 1. zák. z 15. října 1868, č. 142 ř. z. I když se činy, označené v § 24. tisk. zák. a čl. 3. č. 1. zák. z 15. října 1868, č. 142. ř. z., vztahují na jeden a týž tiskopis, nejsou pojmově totožny; obžaloba pro přečin dle § 24. tisk. zák. nezahrnuje tedy v sobě obžaloby pro přestupek dle čl. 3. cit. zák.; onen delikt jest čistě formální, tento pak jest stělesněn v obsahu tiskopisu (3. února 1908, č. 14913; off. 3426).
78. — Výrok o vině dle čl. 3. cit. zák. může vynésti okresní soud jen tehdy, je-li dle jeho názoru přičítání zločinu neb přečinu, v tiskopisu obsaženého, vyloučeno, pouhé pochybnosti v tomto směru nestačí k odstranění příslušnosti soudu porotního (7. dubna 1908, Kr. III. 59/8; off. 3447).
79. — Skutková povaha přestupku dle čl. 3. cit. zák. předpokládá jen kulpósní chování se pachatele; pokládá-li okresní soud dolósní jeho jednání za prokázáno, ať vyřkne svoji nepříslušnost a odkáže věc na porotu; nedostatek dotyčného návrhu žalobcova není na překážku (22. října 1907, č. 13492; off. 3391).
80. § 47. bran. zák. z 11. dubna 1889, č. 41. ř. z. Brannou povinností rozumí § 47. celkový rozsah všech závazkův občana vojensky způsobilého a nikoliv pouze jednotlivou vojenskou službu, od něho požadovanou (ku př. cvičení ve zbrani) (28. března 1908, čís. 16826; off. 3449).
81. Zák. o třaskavinách z 27. května 1885, č. 134 ř. z. § 94. m. nař. z 22. září 1883, č. 156 ř. z. vztahuje se jen na živnostenský prodej třaskavin. Uvedou-li se třaskaviny na trh ne sice po živnostensku, ale přece bez úředního povolení § 2. m. nař. z 4. srpna 1885, č. 135 ř. z. nařízeného, jest použíti § 2. (příp. 3.) zák. z 27. května 1885, č. 134 ř. z. (20. července 1908, Kr VI. 36/8; off. 3497).
82. V § 36. zbroj. patentu z 24. října 1852, č. 223 ř. z. nařízené propadnutí neoprávněně nošené zbraně jest obligatorní; trestní soudce vyřkniž je i tehdy, není-li vlastníkem zbraně obžalovaný, nýbrž osoba třetí, na věci nezúčastněná (6. dubna 1908, č. 16726; off. 3466).
83. Zák. o dobytč. moru z 24. května 1882, č. 51. ř. z. Skutková povaha přečinu čl. 1. § 45. č. 3 nevyžaduje náležitostí § 411. tr. z. ani přivodění konkrétního nebezpečí infekce; stačí každý způsob a každý stupeň tělesného poškození (1. února 1907, č. 14895; J. B. 1908: 576; off. 3311).
84. — Za »jednání proti předpisu« ve sm. § 45. může platiti jen takové jednání neb opomenutí, z něhož pachatel při povinné péči normálního člověka seznati může, že se příčí úřednímu nařízení (30. prosince 1907, č. 16541; off. 3403).
85. — Činy proti § 1. min. nař. z 1. prosince 1900, č. 202 ř. z. nestihá politický úřad dle § 48. zák. z 29. února 1880, č. 35 ř. z., nýbrž soud jako přestupek dle čl. 1. § 45. zák. z 24. května 1882, č. 51 ř. z. (8. října 1907, č. 12891; off. 3387).
86. Zákon o falšování potravin z 16. ledna 1896, č. 89 ř. z. ex 1897. Výraz »nepravé označení« v § 11. č. 3 není omezen na pojmenování zboží, nýbrž zahrnuje též — nehledě k všeobecně obvyklým, byť i ne zcela případným označením zboží — nepravé údaje o místu, čase a způsobu výroby zboží, jeho povaze, složení a váze (23. září 1908, Kr 247/8; off. 3494).
87. Zák. o maření exekuce z 25. května 1883, č. 78 ř. z. Pro zjištění škody, mařením exekuce věřiteli způsobené, rozhodnou jest doba spáchání činu; byly-li odstraněny části majetku, tedy doba odstranění; pozdějším jich nalezením a odvrácením tak škody od věřitele nemění se trestní povaha činu, již před tím dokonaného (7. září 1907, č. 7840; off. 3390).
88. § 51. zák. o právu autor. z 26. prosince 1895, č. 197 ř. z. Známka »vědomosti« v § 51. vyžaduje alespoň dolus eventualis; tento však nelze shledávati v tom, že pořadatel taneční zábavy ponechal kapelníkovi na vůli výběr hudebnin, k provedení zvolených, přes to, že byl vyzván, aby si opatřil svolení k provozování autorsky chráněných hudebnin od »společnosti autorů, skladatelů a nakladatelů hudebnin« (20. června 1908, Kr II. 71/8; off. 3484).
89. Zák. o ochr. známkách z 16. ledna 1890, č. 19 ř. z. Při posuzování rozeznatelnosti dvou známek (§ 25.) postaviž se soudce na stanovisko obyčejného kupitele zboží, tou známkou opatřeného, jenž nemá zvláštní znalosti věci. Mají-li býti srovnány známky slovní, jest bráti zřetel nejen na grafický zjev slov, nýbrž i na jejich znění a význam (20. června 1908, Kr II. 63/8; off. 3480; podobně 25. ledna 1908, č. 14895; off. 3415).
90. Zák. z 17. prosince 1862, č. 8 ř. z. z r. 1863. Ke skutkové povaze přečinu dle čl. 7. stačí, byl-li podán podstatný obsah obžaloby (27. října 1908, Kr. IV. 239/8; G. H. 1908/9: 167).
91. Zák. o lichvě z 28. května 1881, č. 47. ř. z. Předpisu 2. odst. § 1. nelze použíti na pohledávky, již vznikly před působností zák. (4. února 1907, č. 16973; J. B. 1908: 564; off. 3310).
92. — Výhody majetkové, jež se žádají neb poskytují teprve při zrušení úvěrního jednání a nikoliv hned při poskytnutí neb prodloužení úvěru, nemohou zakládati skutkové postaty § 1. (9. února 1907, č. 12911; J. B. 1909: 24; off. 3318).

Citace:

Z trestního práva hmotného.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1909, svazek/ročník 18, číslo/sešit 3, s. 169-173.