383
Zpráva o valné hromadě Jednoty kandidátů advokacie. Dne 10. října t. r. konala se v místnostech advokátní komory v Praze četně navštívená valná hromada, na jejímž pořadu bylo mimo jiné též jednání o osnově advokátního řádu, který byl předložen ministerstvem spravedlnosti Jednotě k posouzení. Ve svém posudku zdůraznila Jednota, že vítá osnovu nového advokátního řádu zejména v těchto bodech, které upravují účast kandidátů advokacie na úpravě vlastních záležitostí v komoře a zastoupení jich v disciplinárním výboru. Kdežto však díle osnovy by měli býti členy komory pouze ti kandidáti, kteří mají alespoň dvě leta praxe, jest přáním Jednoty, aby ani kandidáti s kratší praxí nebyli z členství komory vylučováni a připouští pouze to omezení, že by kandidáti advokacie s kratší praxí než dvouletou měli pouze aktivní, nikoli též pasivní právo volební.
Dále se vyslovuje Jednota důrazně proto, aby podmínkou vykonávání advokacie zůstal doktorát, který dle osnovy by nebyl nutnou podmínkou k zahájení advokátní praxe. 384
S radostí uvítala také Jednota, že doba advokátní praxe dle osnovy má býti snížena na 5 let, avšak vyslovuje se proti povinné jednoroční soudní praxi, ježto může býti docela dobře nahražena praxí advokátní. Pro případ, že by měla býti podržena, navrhuje Jednota aby byla soudní praxe podržena fakultativní, při čemž eventuelně místo praxe u soudu by byla připuštěna praxe u správních úřadů a finanční prokuratury.
Rovněž s radostí bylo přijato to ustanovení osnovy, které oprávnění k substituci nevíže na nějakou určitou dobu praxe nýbrž dovoluje, aby vzhledem k individuelním schopnostem kandidáta byla mu udělena substituce bez ohledu na dobu praxe.
Důležitého požadavku dotkla se Jednota ve svém podání, totiž, aby těm kandidátům advokacie, kteří konajíce službu vojenskou nemohli složiti zkoušek, ač před válkou již absolvovali a na které se tedy nevztahuje nařízení býv. min. práva z 21. dubna 1916, byla započtena doba války. Požadavek tento jest zajisté spravedlivý, ježto ti kolegové by byli bez své vinny poškozeni proti druhým kolegům o několik let.
Dále na základě referátu kol. Pazdery jednáno bylo o požadavku, aby stanoveny byly pro kandidáty advokacie určité minimální platy. Vzhledem k obtížnosti takového ustanovení, při čemž nelze pustiti ze zřetele i individuelní schopnosti a jiné okolnosti, bylo usneseno, že stanoviti určité minimální platy lze pouze pro začátečníky, při čemž za začátečníky lze považovati pouze ty kandidáty advokacie, kteří nemají více než jednoroční ať soudní ať advokátní praxi.
Vzhledem k přítomným drahotním poměrům bylo uznáno, že minimální platy pro začátečníky nemají býti nižší než 600 K měsíčně. Bylo usneseno požádati valnou hromadu advokátní komory, aby své členy zavázala k placení takového platu kandidátům advokacie, při čemž vysloven byly dík předsedovi advokát. komory Dru Stompfemu, který slíbil umožniti, aby záležitost se dostala na program valné hromady advokátní komory.
Při volbách na nové správní období 1919—1920 zvoleni byli, za starostu Dr. Koeser, za místostarostu Dr. Pazdera, za jednatele Dr. Sixta, za pokladníka Dr. Brotánek.