Doručení platebního rozkazu dlužníku osobou jinou, jíž byl omylem platební rozkaz soudem doručen, nahrazuje řádné doručení; lhůta k podání odporu běží od tohoto dne doručení dlužníkovi1.

Pojišťovna A. v B. žádala u okresního soudu v T. za vydání platebního rozkazu proti Kateřině K. provdané M. v Č. Platební rozkaz byl doručen doručným orgánem Kateřině K., matce dlužnice.
Když byla proti dlužnici již prováděna exekuce, vznesla dlužnice na soud T. žádost o navrácení v předešlý stav pro nepředvídanou a neodvratitelnou překážku a současně odpor proti platebnímu rozkazu.
Při ústním jednání o tomto návrhu doznala dlužnice, že jí byl platební rozkaz doručen matkou její Kateřinou Κ., které pro souhlas jména byl doručným orgánem dodán, a sice přijala dlužnice platební rozkaz ještě téhož dne, kdy matce byl doručen.
Okresním soudem v T. byl návrh na navrácení v předešlý stav zamítnut, protože se dlužnice o platebním rozkaze dozvěděla v době, kdy ještě odpor proti platebnímu rozkazu podati mohla, měvši ho doručený prostřednictvím matky.
K stížnosti žalované zrušil krajský soud v Jihlavě v odpor vzaté usnesení a řízení jemu předcházející a nařídil okres, soudu v T., aby po právní moci tohoto usnesení o návrhu Kateř. K. na navrácení ve stav předešlý znovu po zákonu jednal, nepřihlédaje k důvodům, pro které návrh zamítl, z těchto důvodů:
Stěžovatel uplatňuje ve své stížnosti především, že Kateřině K. upomínací žaloba čís. 147/20 s platebním rozkazem zákonnou cestou doručena nebyla, že nemohla proto proti platebnímu rozkazu podati odpor a že proto podala svůj návrh na navrácení v předešlý stav.
Dle čl. XXVIII. uv. zák. k c. s. ř. odst. 2. platí o doručování platebních podmíněných rozkazů předpisy platné pro doručování žalob a dle § 7 zák. ze 27. dubna 1873 č. 67 ř. z. jest platební rozkaz dlužníku doručiti do vlastních rukou.
Otázkou jest, bylo-li lze prvnímu soudu meritorně zabývati se návrhem Kateřiny K. na navrácení v předešlý stav, když navrhovatel ani nepřišel v možnost, aby něco opomenul, a když tedy k návrhu tomu ani legitimován není.
Legitimován jest zde v § 14 cit. zák. dlužník, s nímž byla podle § 13 cit. zák. rozepře zahájena.
Zahájení rozepře nastává však doručením platebního rozkazu dle § 106 c. ř. s. k vlastním rukám žalované. Pro doručení žalob neplatí doručení náhradné dle § 102 a násl. c. ř. s.
Žaloba a platební rozkaz nebyla však žalované ani náhradně doručena, poněvadž i toto doručení náhradně obstarává úřední doručující orgán sám, nýbrž žaloba a platební rozkaz byly doručeny doručným orgánem k vlastním rukám Kateřině K., matce to, Kateřiny K., provdané M., kteroužto první pokládal doručný orgán omylem za dlužnici,
Раk-li doručení vykonala tato třetí osoba, jíž skutečně doručeno bylo, k vlastním rukám právě žalované Kateřiny M., třeba ještě téhož dne, kdy jí úředním doručným orgánem platební rozkaz byl doručen, mohla sice dlužnice Kateřina K., provd. M., na žalobu dobrovolně platit žalující straně, mohla i podati ve lhůtě v platebním rozkaze stanovené odpor, ale nebyla k tomu povinna, protože jí dle předpisu c. ř. s. platební rozkaz doručen nebyl a ona doručnému orgánu také příjem jeho dle § 110 c. ř. s. nestvrdila.
Kateřina K. také soudu neoznámila, že pravou dlužnicí
není a že platební rozkaz doručila své dceři Kateřině M.
Vůči soudu nebyl tedy do dne 24. listopadu 1920 podán průkaz, že platební rozkaz dlužnice Kateřina K. provd. М. k vlastním rukám obdržela. Nebyla tedy Kateřina M., pokud soudu prokázáno nebylo, že platební rozkaz má řádné doručen, k podání návrhu na navrácení v předešlý stav a v vznesení odporu proti platebnímu rozkazu ze dne 18. říjná 1920 čís. 147/20 ani legitimována, protože ona nic nezameškala, an jí platební rozkaz dle předpisu civ. s. ř. vůbec ani doručen nebyl.
Tím však, že pravý dlužník Kateřina M. oznamuje soudu dne 24. listopadu 1920 — při ústním jednání — že platební rozkaz a žaloba doručným orgánem doručeny byly ne jí, ale omylně její matce Kateřině K., tudíž osobě jiné, žalovaná chybu neb opomenutí ne svoje, ale doručného orgánu napravila a vzala tímto okamžikem vůči soudu na vědomí jak žalobu upomínací tak i platební rozkaz jako ta, jíž správně mělo býti k vlastním rukám doručeno.
Teprve tímto úředním zjištěním soudu jest platební rozkaz pokládati žalované Kateřině K. provd. M. za řádně doručena dle § 110 c. ř. s. K doručení, které provedla matka žalované, Kateřina K. bez spolupůsobení úředního doručného orgánu nebylo lze bráti zřetele.
Poněvadž tu o promeškání lhůty k odporu ani řeči býti nemůže, a žalovaná bezprostředně s návrhem na navráceni v předešlý stav vznáší i odpor proti platebnímu rozkazu, jest třeba, aby I. soud nejprve o přípustnosti návrhu v předešlý stav uvažoval event. rozhodoval ve smyslu § 147 c. ř. s.
Protože z řízení před I. soudem provedeného neplyne, že otázku přípustnosti podrobil I. soud náležité úvaze, bylo usnesení v odpor vzaté a jemu předcházející řízení zrušiti a I. soudu naříditi, aby znovu o návrhu tom jednal.
Dovolací stížnosti žalobcově nejvyšší soud vyhověl, v odpor vzaté usnesení II. stolice zrušil a rekursinímu soudu nařídil, aby nehledě k zamítacímu důvodu rekurs věcně vyřídil; současně odsouzena žalovaná k náhradě útrat dovolací stížnosti žalující straně z těchto důvodů:
Proti rekursnímu usnesení brojí žalobkyně právem. Žałoba byla doručena Kateřině Κ., matce žalované, kterou doručující orgán asi za dlužnici považoval, jelikož žaloba zní proti Kateřině K. provd. M., a když proti platebnímu rozkazu do 14 dnů nebyl podán odpor, nabyl moci právní.
V řízení prvou stolicí provedeném udala žalovaná, že jí byla žaloba odevzdána ještě téhož dne, co byla doručena její matce příslušným orgánem, věděla tedy o žalobě té a měla tudíž již tenkráte možnost, brániti se proti platebnímu rozkazu odporem, jako učinila podáním návrhu na navrácení v předešlý stav.
Poslední návrhem domáhá se žalovaná možnosti podatí odpor proti výše zmíněnému platebnímu rozkazu. V té příčině ustanovuje § 14 zák. ze dne 27. dubna 1873 č. 87 ř. z., že byla-li lhůta k odporu nepředvídatelnou nebo neodvratitelnou událostí zmeškána, lze žádati o navrácení v předešlý stav během 14 dnů od doby, kdy dlužníkovi bylo zmeškání známo a překážka odpadla.
Žalovaná za překážku takovou uvádí, že jí nebyla žaloba vůbec doručena.
Tuto překážku nelze však míti za překážku zákonem míněnou, nehledíc ani k tomu, že to není událostí po rozumu § 146 c. ř. s.; vždyť zákon (§ 14 cit.) právě předpokládá, že po doručení žaloby nastala událost, jež byla příčinou zameškání odporu a o takovou událost žalovaná svůj návrh neopírá.
Ostatně žalovaná v řízení před I. stolicí ani nepopírala, že jí žaloba nebyla doručena, nýbrž jen že jí nebyla přímo doručena dle § 106 c. ř. s. a že nepodepsala lístku zpátečního, a doručení ono úplně postačuje. Není třeba, aby za tohoto stavu věci soud prvý znova o přípustnosti návrhu na navracení v předešlý stav uvažoval a bylo proto náříkané usnesení zrušiti a rekursnímu soudu naříditi, aby nehleděl k důvodu zamítacímu a o rekursu podaném ve věci samé rozhodl. Výrok o útratách opřen o §§ 41 a 50 c. ř. s.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 1. března 1921 R-II 92-21. Klener.

Opačně rozhodl československý nejvyšší soud rozh. ze dne 6. května 1919 Rv II. 99/19 při doručení rozsudku: viz č. 171 sbírky civilních rozh. nejvyšších stolic soudních rep. československé pod heslem: doručení rozsudku advokátu stranu zastupujícímu advokátem jiným, jemuž byl rozsudek omylem soudem doručen, nenahražuje řádného doručení a lhůta k podání opravného prostředku neběží ode dne takového dodání.*)

Citace:

Doručení platebního rozkazu dlužníku osobou jinou, jíž byl omylem platební rozkaz soudem doručen, nahrazuje řádné doručení; lhůta k podání odporu běží od tohoto dne doručení dlužníkovi. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1921, svazek/ročník 60, číslo/sešit 7—8, s. 248-252.